Michèle Guigon
Michèle Guigon, narozená 1. června 1959 v Belfortu ve Francii, byla mnohostranná francouzská umělkyně, která zemřela 4. září 2014 v Paříži na rakovinu. Pracovala jako komička, akordeonistka, humoristka, autorka-skladatelka a divadelní režisérka, projevujíc během své kariéry širokou škálu tvůrčích talentů. Od roku 1978 do roku 1985 vystupovala s Jérômem Deschamps, přispívajíc k pořadům jako 'Les Oubliettes' a 'La Veillée'. V roce 1984 spoluzaložila Compagnie du Pâtit Matin s Anne Artigau. Guigonova tvorba zahrnovala jak psaní, tak režii. Napsala a režírovala několik představení, včetně 'États d'Amour' (1986), 'Marguerite Paradis ou l’Histoire de Tout le Monde' (1985), 'Strapontin' (1983), 'Piavodéon' (1991), 'La vie va où ?' (2008) a 'Pieds nus, traverser mon cœur' (2011). Spolu s Anne Artigau napsala scénář k 'Strapontin'. Mezi její režijní tituly patří 'Femme non rééducable' (2010), 'Big Shoot' od Koffiho Kwahulého (2009), 'Plouf!' (2005) a 'Une Seconde' (2004). Spolu s Anne Artigau režírovala 'Il y a' v roce 1995 a s Susy Firth a Patrice Thibaud 'Jungles' a 'Cocorico' v roce 2011. Zvláště stojí za zmínku její režie 'Les Chantefables' od Desnosa s Anne Artigau v roce 1989. ‘Cocorico,’ němý komediální film, který spolurežírovala s Susy Firth a Patrice Thibaud, se stal jednou z nejznámějších prací Guigonové, premiéru měl v roce 2008 a prokázal se jako divácký úspěch. Hra, která trvá přibližně hodinu a dvacet minut, využívá fyzickou komedii a stínovou hru, čerpá inspiraci ze spaghetti westernů a Tour de France. Zdůrazňuje „galský boj temperamentů“ mezi Patrice Thibaudem a Philippem Leygnacem, přičemž Thibaud si dělá legraci z Leygnaca, který se pak zapojí do žertů. Osvětlení navrhla Marie Vincentová a kostýmy Isabelle Beaudouinová. Objevila se také v divadelních produkcích jako 'Strapontin' (1984) a 'Sainte Carmen de Montréal' (1989), a ve filmech jako 'L'Araignée de satin' (1986) a 'Sauve-toi, Lola' (1986). Od roku 2013 do roku 2014 byla kronikářkou v pořadu France Inter ‘On va tous y passer’. Její knihy 'La vie va où ?' a 'Pieds nus, traverser mon cœur' obdržely posmrtně ocenění 'Coup de cœur parole enregistrée et documents sonores' od Académie Charles-Cros v roce 2018. V roce 2017 vyšlo DVD s jejími vystoupeními. Vyjádřila také přání nastudovat a režírovat hru nazvanou "Journal d’absence," ale tento projekt zůstal nedokončený kvůli její smrti.