Patrick Monahan, irský íránský komik, byl první v televizních soutěžích. Take Mike v roce 2001 a Show Me the Funny v roce 2011, a on se často objeví na Edinburgh Festival Fringe jeviště.
Patrick Raynal, narozený jako Bernard Giraud ve Vierzonu 29. května 1926, byl francouzský chansonier a humorista. Jeho umělecká cesta začala po druhé světové válce ve věku 20 let, kdy se rozhodl věnovat kariéře umělce. Vyrůstal v skromné rodině s komunistickým otcem a zažil rané problémy, včetně častých vylučování ze školy a krátkého útěku z domova ve věku 13 let. Jeho první vystoupení zahrnovala napodobování Charlese Treneta během vojenské služby, což mu vyneslo přezdívku „zpívající šílenec z Vierzonu“. Následně se vydal na hudební divadelní dráhu jako „venkovský komik“ a přijmul své venkovské kořeny. Raynal získal na popularitě v 50. letech, zpočátku vystupoval v regionu Berry a později celostátně. Jeho komediální styl se často vyznačoval satirickými zobrazeními zemědělců z Berry, ztělesněnými rodinou Berlodiot a zejména postavou Berlodiota, karikatury s výrazným přízvukem. Vystupoval v takových místech jako Caveau de la République, kde si vytvořil přátelství s Pierrem Dacem a Francisem Blanchem, a později se objevil na jevištích jako Bobino a Olympia. Během své kariéry, která trvala zhruba 50 let, nahnal velké množství singlů o velikosti 45 otáček za minutu a dosáhl značné popularity v regionu Berry i mimo něj, přičemž získal dvě zlaté desky. Kromě jevištních vystoupení a nahrávek se Raynal objevil i v několika filmech, včetně Le journal d'une femme en blanc (1965) po boku Marie-José Nat, stejně jako ve filmech Babette s'en va-t-en guerre (1960), Le Magot de Josepha (1962) a Les grandes familles (1966). Otevřeně kritizoval aspekty pařížské kultury, zejména konzumní společnost, kterou vnímal jako stresující, neuctivou a uniformní, a vyjadřoval nespokojenost i s „nouvelle cuisine“. Za svou práci získal uznání, včetně Prix de l'humour v roce 1971 a dvakrát Prix Fernand Raynaud, v letech 1971 a znovu v roce 1989. Byl také oceněn titulem Chevalier des Arts et des Lettres, Grand Officier de la Ligue du Bien Public a medailemi od města Paříže a Sacem. Po odchodu do Anzy-le-Duc se svou manželkou Claudie pokračoval ve vystupování na charitativních představeních pro organizace jako liga proti rakovině a asociace pro slepé psy. Patrick Raynal zemřel v nemocnici Paray-le-Monial 1. května 2010.
Patrick Timsit, narozený 15. července 1959 v Alžíru, Alžírsko, je francouzský komik, spisovatel a filmový režisér. Jeho rodina se přestěhovala na pevninské Francii, když mu byly dva roky, kvůli alžírské válce. Dětství prožil v dílně na kůži svých rodičů a po opuštění několika škol získal externě maturitu D. Krátce se věnoval realitám a v roce 1983 založil vlastní agenturu; tato zkušenost později inspirovala jeho komediální skeč 'Les Petites Annonces'. Jeho rodiče byli židovští sefardští a on je z alžírskožidovského původu. Timsitova kariéra zahrnuje širokou škálu rolí na plátně i jevišti. Hrál Karla VIII. Francouzského ve filmu Sans peur et sans reproche (1988) a Michoua ve filmu La Crise (1992), za který byl nominován na Césara za nejlepší vedlejší roli. Je obzvláště známý svým zapojením do komediálního filmu Un indien dans la ville . Objevil se také ve filmu Mayrig (1991) jako Garbis a ve filmu Une époque formidable… (1991). Na počátku 90. let získal uznání pro svůj bystrý komediální tón v televizních vystoupeních. Spolupracoval na scénáři a hrál ve filmu Pédale douce (1996), za který byl nominován na Césara za nejlepší herecký výkon, nejlepší původní scénář nebo adaptaci a znovu za nejlepší herecký výkon. Jeho komedie se často zabývá citlivými tématy, jako je politika, rasismus, antisemitismus a izraelsko-palestinský konflikt. Kromě herectví Timsit prokázal i svůj režisérský talent. Režíroval a hrál v Quasimodo d'El Paris (1999) a L'Américain (2004). Poskytl dabing do mnoha filmů, včetně The Monster (1994), Hercules (1997), Atlantis: The Lost Empire (2001), Shark Tale (2004) a Dragon Hunters (2008). V roce 2006 se zúčastnil pořadu Rendez-vous en terre inconnue . Obdržel čtyři nominace na Césara, uznávající jeho přínos francouzské kinematografii. Pokračuje v herectví a objevuje se v nedávných filmech jako Dalida (2017), The Last Mercenary (2021), Brother and Sister (2022) a It Takes Two to Tango (2025).
Paul Beckers, narozený 1. listopadu 1878 v Magdeburgu, byl německý komik a herec. Jeho rodiči byli Gustav Beckers, kapitán lodí na Labi, a Marie Beckers (rozená Gabriel). Po absolvování školení v oblasti herectví a hudby zpočátku pracoval jako orchestrální hudebník hrající na flétnu a hoboj. Svou premiéru si odbyl v roce 1902 v Magdeburgském Stadttheateru, kde hrál několik let v operetách. Kolem roku 1902 strávil dva roky ve Spojených státech amerických, než začal pracovat v revuích v Berlínském Apollo-Theateru. Beckers se stal kabaretní hvězdou s pomocí Roberta Wilschkeho a vystupoval v různých německých divadlech, včetně Berliner Wintergarten a Leipziger Krystallpalast. Beckers je možná nejlépe známý díky své charakteristické postavě, Fliegentüten-Heinrichovi, tuláku a prodejci mucholapek. Tato postava byla založena na originálu z Magdeburku zobrazeném v reliéfu. Hrál jako Fliegentüten-Heinrich v mnoha němých filmech mezi lety 1917 a 1936, včetně Der Fliegentüten-Heinrich (1917), Fliegentüten-Heinrich als Don Juan (1918), Fliegentüten-Heinrich als Rentier (1918) a Fliegentüten-Heinrichs Pech (1918). Objevil se také v dalších filmech během tohoto období, jako například Der Fliegentüten-Othello (1918), Heinrich sucht eine Lieblingsfrau (1920), The Heath Is Green (1932), Dream of the Rhine (1933), When the Village Music Plays on Sunday Nights (1933), The Valiant Navigator (1935), I Love All the Women (1935) a Pillars of Society (1935). Beckers se i nadále objevoval v mnoha filmech během 30. let, včetně Petri Heil! (1932), Das Familienalbum (1933), Wenn Männer kochen (1933), So leben wir alle Tage (1933), Glück im Schloss (1933), Mister herkules (1933), Der Schrecken vom Heidekrug (1934), Meine Frau, die Schützenkönigin (1934), Fräulein Veronika (1936) a Das Hermännchen (1936). Beckersova kariéra zahrnovala režii a herectví v Komische Oper a provozování vlastního divadla 'Beckers Bunte Bühne' v letech 1927 až 1930. Po roce 1926 vedl "Tymians Thalia Theater" Emila Wintera-Tymiana v Drážďanech. Jeho humor byl popisován jako prostý a drastický. Po druhé světové válce ztratil veškerý majetek a pokusil se oživit svou komediální kariéru sólovými vystoupeními ve věku 67 let. Proslavil se saským číslem 'Plättbrett' a předvedl ho v několika pořadech RIAS-Unterhaltungsprogramm nazvaných 'Komikercocktail'. Beckers pokračoval ve vystupování v těchto pořadech až do roku 1986, objevoval se v titulech jako 'Grüße aus den Komikerhimmel' (31. prosince 1974) a 'Wer schmeiÃt denn da mit Lehm' (31. prosince 1975). Jeho poslední vystoupení bylo v prosinci 1961 v Magdeburger Kristall-Palast v revue 'Mein Magdeburg am Elbestrand'. Paul Beckers zemřel 27. dubna 1965 v Lipsku, kde strávil svá pozdější léta provozováním penzionu se svou manželkou Margou a je pohřben na Leipziger Südfriedhof.
Paul Biensfeldt byl německo-židovský herec, který se po dobu více než čtyř desetiletí významně podílel na německé divadelní a filmové scéně. Narodil se 4. března 1869 a čtyřicet let působil v berlínské divadelní oblasti. Jeho kariéra začala v roce 1893 průlomovým výkonem ve hře Maxe Halbeho 'Jugend' v Residenztheateru. Následně pracoval pod Otto Brahmem a později pod vlivným Maxem Reinhardtem v Deutsches Theateru, kde se stal pravidelným představitělem na jevišti. Po dobu 25 let byl oblíbeným členem souboru Reinharvtova divadla, často ztvárňujícím komické role. Biensfeldtova všestrannost se projevovala jak na divadle, tak ve filmu, a objevil se ve více než 100 němých i zvukových produkcích mezi lety 1913 a 1933. Významní režiséři jako Fritz Lang, Ernst Lubitsch, Friedrich Wilhelm Murnau, Paul Leni, Robert Wiene a Joe May ho často obsazovali do rolí. I když často hrál vedlejší role postav jako služebníci, učitelé tance, policisté nebo šlechtici, v raných 1910. letech si užíval i větší role. Mezi jeho pozoruhodné role v němých filmech patří ztvárnění otce Lil Dagover a kouzelníka, který se promění v kaktus ve filmu Fritze Langa 'Der müde Tod'. Často hrál po boku Henny Porten. Jeho komediální talent si všiml dramatik Carl Sternheim, který speciálně pro Biensfeldta napsal roli Krey ve své komedii 'Bürger Schippl' z roku 1913. Předvedl širokou škálu výkonů, včetně role komorníka Lebela v Lubitschově filmu 'Madame Dubarry' a projevoval „přehnanou úctu“ a „hravnou podřízenost“ jako pomocník Emila Jannigse ve filmech jako Anna Boleyn (1920) a Das Weib des Pharao . Mezi další významné filmové role patří účinkování ve filmech Die ideale Gattin (1913), Die Geliebte Tote (1919), Waxworks (1924) – kde byl součástí hvězdného obsazení včetně Emila Jannigse a Conrada Veidta – Der Goldene Schmetterling (1926) a Fiaker Nr.13 (1926), ve kterém ztvárnil starostlivého kočího a náhradního otce. V jednom představení provedl komickou píseň jako žonglér, přecházejícího od arogance k hrůze, než byl potrestán bičováním kvůli urážce krále. Paul Biensfeldt zemřel 2. dubna 1933 a byl pohřben na hřbitově Wilmersdorf Waldfriedhof Güterfelde v Berlíně.
The Chuckle Brothers byli britský komický duo skládající se ze skutečných bratrů Barry David Elliott a Paul Harman Elliott. Jejich sláva pramení z dětské série BBC ChuckleVision, která probíhala v letech 1987 až 2009 a byla poctěna 2010 live tour s názvem Diváci s Chuckle Brothers označit své dvacetileté první série. Jejich rutina se opírala o facku a fyziku, vizuální vtipy a slovní hříčky, a jsou pamatovány pro chytání frází "Pro mě" Bože, bože! "
Paul Foot je anglický komik známý svými reflexními monology, otevřenými tirády, osobními "nepokoji" a zjevným nezájmem o tradiční popovou kulturu. Daily Express ho kdysi přirovnal k "vzácnému exotickému ptákovi" a šest národních novin - včetně The Independent and The Age - ho nazvalo "komickým géniem".
Paul Kato Lubwama byl ugandský filmař, který také působil v divadle, nejvíce v předních rolích pro drama Bakayimbira, pokračoval v kariéře hudebníka a moderátora rádia, a sloužil jako poslanec parlamentu pro Lubaga jih od roku2016 do roku2021.
Paul McDermott je australský umělec, narozený 13. května 1962 v Adelaide, Jižní Austrálie. Je jedním ze šesti dětí a dvojčetem; jeho otec byl vysokým státním úředníkem a matka se starala o domácnost. Rodina se přestěhovala do Canberry, když mu bylo tři roky. Po dobu čtyř let studoval umění na Canberra School of Art Australské národní univerzity, stejně jako na Marist College Canberra a Dickson College. McDermottovy talenty zahrnují širokou škálu, s uznáním jako komik, herec, spisovatel, režisér, zpěvák, umělec a televizní osobnost. McDermott začal vystupovat ve věku 25 let kvůli finanční potřebě, zpočátku hrál pouliční hudbu v roce 1985. Byl členem skupiny Gigantic Fly, než se v 80. letech připojil k Doug Anthony All Stars (DAAS), s nimiž začal hrát pouliční hudbu v Canberře. DAAS získali pověst na Edinburgh Fringe Festival a následně se objevili v televizní show ABC The Big Gig . Skupina hrála v vlastní spinoffové televizní show, DAAS Kapital , od roku 1991 do roku 1993. McDermott zpíval hlavní vokály a napsal většinu materiálu pro DAAS, a skupina koncertovala po celém národním i mezinárodním území, včetně vystoupení při zahájení Olympijských her v Barceloně. DAAS se původně rozpadli v roce 1994, ale znovu se sešli v roce 2014, kdy Paula Livingstona nahradil Richard Fidler. Po prvním rozpadu DAAS, McDermott moderoval dvě další pořady ABC a krátce pracoval jako ranní rádiový moderátor na Triple J v letech 1996 až 1997. Nejvíce je známý jako moderátor pořadu Good News Week až do roku 2012. Často vystupoval na Melbournském mezinárodním komediálním festivalu, účastnil se Comedy Festival Gala a Velké debaty. McDermott je autorem dětských knih, novinových článků a sestavil své sloupky do knihy The Forgetting of Wisdom . Také napsal a režíroval krátké animované filmy, včetně tří oceněných filmů: The SCREE (2004), The Girl who Swallowed Bees (2007) a GHOSTBEAR (2019). Od roku 2012 se věnuje malířské kariéře a pořádá koncerty s vlastními, vážnějšími písněmi. V současné době vystupuje s živým pořadem Paul + 1, který vznikl a je uváděn s Glennem Moorhouse, a společně nahráli hudební skladbu s názvem I’VE SEEN THE FUTURE AND YOU’RE NOT IN IT , která popisuje zážitky během lockdownu.
Paul O'Grady, komik a herec, se narodil jako Paul James O'Grady 14. června 1955 v Tranmere, Cheshire (nyní Merseyside). Jeho otec, Patrick 'Paddy' Grady, emigroval do Anglie z Irska v roce 1936, zatímco jeho matka, Mary 'Molly' Savage, se narodila v Anglii irským imigrantům. Vyrůstal v Tranmere, vychovával se v irsko-katolické rodině a navštěvoval St Joseph's Catholic Primary School a St. Anselm's College. Po odchodu ze školy ve šestnácti letech nastoupil na pozici úředníka u soudu a následně vykonával řadu dalších profesí, například poskytoval úklidové služby Cleo Laine a pracoval v jatkách. V dospívání se stal otcem dcery Sharyn. O’Grady zahájil své profesionální působení v pozdní části 70. let po přestěhování do Londýna, začal jako polní sociální pracovník pro radnici Camden. V roce 1978 rozvinul svůj drag act a vytvořil postavu Lily Savage na základě ženských příbuzných a někoho, koho viděl na trhu v Sheffieldu, čerpaje inspiraci z matky Molly a tetiček Chrissie a Annie. Předtím, než začal vystupovat jako stand-up komik samostatně, vystupoval jako součást drag mime dua Playgirls. Myšlenku na Lily Savage začal formulovat během práce číšníka v Manile v roce 1977 a začal se jako Lily Savage objevovat v roce 1985. Postava Lily Savage, charakterizovaná jako upřímná, odvážná, platinově vlasatá žena z Birkenheadu, dosáhla širokého uznání jako jeho podpisová persona a představoval ji v Royal Vauxhall Tavern (RVT) po dobu osmi let. Vystoupil na Edinburghském festivalu v roce 1987 a byl nominován na Perrier Comedy Award v roce 1992. Během své kariéry trvající více než tři desetiletí představil O'Grady mnoho televizních pořadů, včetně The Big Breakfast (1995–1996), Blankety Blank (1997–2002, známý jako 'Lily Savage's Blankety Blank’ od roku 2001), Lily Live! (2000–2001) a později For the Love of Dogs (2012–2023), Animal Orphans (2014–2016), Blind Date (2017–2019) a Great British Escape (2020). Moderoval také pořad BBC Radio 2 Paul O’Grady on the Wireless (2009–2022) a uváděl The Paul O'Grady Show (2004-2006, 2006-2009) a Paul O’Grady Live (2010–2011). Jeho televizní průlom přišel v roce 1995 s pořadem 'Live From The Lilydrome'. Objevil se v produkcích jako ‘Coronation Street’, filmu ‘In The Name Of The Father’, divadelních představeních z West Endu včetně ‘Prisoner Cell Block H’ a ‘Annie’, a pohádkách jako ‘Sněhurka a sedm trpaslíků’ (1999) a ‘Chitty Chitty Bang Bang’. Během své kariéry získal několik ocenění, včetně ceny Bafta v roce 2005 za 'The Paul O'Grady Show', National Television Award v roce 2008 a vyznamenání člena Řádu britského impéria (MBE) v roce 2008 a zástupce guvernéra pro hrabství Kent v roce 2022. V roce 2020 se stal prezidentem British Music Hall Society.
Paul Panzer, narozený jako Dieter Tappert 8. ledna 1972 v Dürenu, Německo, je německý komik. Dětství prožil v Nörvenichu a později se v polovině 90. let přestěhoval do Kolína nad Rýnem. Zpočátku se učil svářeče, ale studoval také hudbu a mediální výchovu. Jeho kariéra začala v roce 1998 na rozhlasové stanici v Eupenu, Belgie (100’5 Das Hitradio), kde si rychle získal uznání. Prostřednictvím více než 800 žertovných telefonátů vytvořil osobitost Paula Panzer, jméno, které si zvolil pro svou komediální tvorbu. Paul Panzerův komediální styl se vyznačuje charakteristickou výřečností, nesprávnou výslovností a začleňováním cizích výrazů do němčiny. Opakující se postavy jako 'Dachdeckermeister Benether' a 'Szabo' hrají v jeho vystoupeních významnou roli. Vyvinul komediální seriál 'Die Baulöwen,' který se skládá z více než 200 epizod. Jeho první sólový stand-up program 'Heimatabend Deluxe' zaznamenal úspěch, což vedlo k televizní verzi vysílané v roce 2006 na RTL. Za toto vystoupení obdržel téhož roku německou cenu za komedii jako nejlepší nováček. Po svém raném úspěchu Paul Panzer neustále rozšiřoval svůj dosah. V roce 2009 hrál ve filmu 'Männersache' a spolupodílel se na scénáři s Mariem Barthem. V roce 2009 byla spuštěna divadelní program 'Endlich Freizeit – Was für′n Stress!', který probíhá dodnes. Od roku 2011 do roku 2014 spoluhostil pořad 'Stars bei der Arbeit' na RTL. Od roku 2016 se pravidelně objevuje jako host v kvízové show 'Wer weiß denn sowas?'. Také živě vysílá na Twitch.tv pod jménem Paul Panzer od prosince 2020. Byl ženatý po dobu 25 let a ve roce 2026 se stal vdovcem.
Paul Putner je anglický herec a komik, narozený 18. března 1966 ve East Grinstead, West Sussex. Pochází ze střední třídy a k zábavnímu průmyslu byl zaveden již v raném věku díky svému strýci Johnu Masonovi, který pracoval v osvětlovacím oddělení BBC a získal cenu BAFTA. Putner zahájil své formální umělecké vzdělání na Londýnské akademii hudby a dramatického umění (LAMDA), kde v roce 1988 promoval. Během svého studia se zaměřoval na herecké role, improvizaci a hlasovou práci a pro své komediální schopnosti získal cenu Kennetha Morea za komediální herectví. Putnerova kariéra zahrnuje širokou škálu komediálních rolí a spoluprací. Během poloviny 90. let se Putner spojil se Stevem Furstem a Oliverem Darlym a založil londýnský komediální klub The Regency Rooms; je tam zapamatován pro vystupování jako jedna polovina mexického tandemu Laurel a Hardy. Získal další zkušenosti vystupováním na Edinburghském festivalovém Fringe, zpočátku se objevil v Richardově Herringově Punk's Not Dead a později v roce 2001 napsal a hrál v Earl Stevens. Mezi jeho televizní role patří účinkování v BBC2 The Glam Metal Detectives, stejně jako vystoupení v pořadu This Morning with Richard Not Judy (1998), kde hrál The Curious Orange, a Sir Bernard's Stately Homes (1999). Hrál také nezapomenutelnou roli v populárním sitcomu Spaced (1999). Putnerova tvorba se v průběhu let neustále vyvíjela. Je rozpoznatelný díky krátkému, ale působivému ztvárnění zombie ve filmu Shaun of the Dead (2004) a hrál také němce v Paris, je t'aime (2005). Od konce roku 2005 do začátku roku 2007 rozsáhle vystupoval jako součást show Little Britain Live. Přispěl také ke Stewart Lee’s Comedy Vehicle v letech 2009, 2014 a 2016. Putner se objevil jako Gerald 'Jelly' Kelly ve filmovém prequelu Rock & Chips (2010-2011) k seriálu Only Fools and Horses a opakovaně se vyskytoval v BBC show Little Britain od roku 2003 do roku 2006, a to jak v televizních, tak i rozhlasových pořadech. Pokračuje v práci jako herec a komik.
Albánie
1
Arménie
2
Argentina
36
Rakousko
27
Austrálie
52
Ázerbájdžán
1
Bangladéš
1
Belgie
13
Bulharsko
57
Benin
2
Bolívie
1
Brazílie
27
Bělorusko
2
Kanada
125
Demokratická republika Kongo
3
Švýcarsko
17
Pobřeží slonoviny
1
Chile
15
Kamerun
1
Čína
8
Kolumbie
4
Kuba
4
Česko
7
Německo
188
Dánsko
17
Dominikánská republika
1
Alžírsko
2
Ekvádor
2
Estonsko
5
Egypt
10
Španělsko
74
Etiopie
1
Finsko
15
Francie
214
Spojené království
365
Gruzie
1
Ghana
3
Řecko
18
Guatemala
1
Chorvatsko
2
Haiti
1
Maďarsko
7
Indonésie
23
Irsko
31
Izrael
10
Indie
47
Irák
3
Írán
6
Island
4
Itálie
136
Jamajka
1
Japonsko
37
Keňa
3
Jižní Korea
20
Kazachstán
3
Libanon
5
Srí Lanka
1
Litva
1
Lotyšsko
1
Maroko
17
Myanmar (Barma)
1
Malta
1
Malawi
2
Mexiko
28
Malajsie
7
Nigérie
19
Nikaragua
2
Nizozemsko
2
Norsko
12
Nepál
3
Nový Zéland
9
Peru
2
Filipíny
35
Pákistán
7
Polsko
8
Portugalsko
7
Katar
1
Rumunsko
1
Srbsko
4
Rusko
9
Saúdská Arábie
4
Švédsko
101
Singapur
3
Slovinsko
4
Slovensko
2
Salvador
1
Sýrie
1
Thajsko
2
Tunisko
4
Turecko
5
Tchaj-wan
1
Ukrajina
11
Uganda
7
Spojené státy
213
Uruguay
4
Uzbekistán
1
Venezuela
5
Vietnam
1
Jihoafrická republika
3
Zimbabwe
1
