Leopoldo Fernández
Leopoldo Fernández, na jevišti známý jako Pototo a milionům posluchačů jako Tres Patines, byl kubánský herec, zpěvák a komik, považovaný za jednoho z nejvlivnějších španělsky mluvících humoristů 20. století. Narodil se jako Leopoldo Augusto Fernández Salgado 26. prosince 1904 v provincii Matanzas a vyrůstal v Güines ve skromné rodině; jeho otec byl tabákový dělník. Školu opustil brzy, aby pomohl rodinu uživit – roznášel chléb a pracoval jako telegrafista, balič doutníků a věštec –, až v roce 1926 založil s přáteli vlastní divadelní soubor. Téhož roku procestoval Kubu s Blanquitou Gómez a během 30. let se prosadil v divadelním světě ostrova. Masová sláva přišla na počátku 40. let, kdy ho rozhlasová síť Cadena Azul angažovala spolu s Aníbalem de Mar pro nový pořad. Španělský spisovatel Cástor Vispo vytvořil scénáře a postavy pořadu La tremenda corte, vysílaného od roku 1941, v němž Fernández hrál José Candelaria Tres Patinese, drobného darebáka věčně v potížích se soudcem v podání De Mara. Úspěch byl okamžitý; pořad se denně poslouchal až v Portoriku, Venezuele, Kolumbii, Peru, Panamě a Dominikánské republice a vysílá se dodnes. Fernández říkal, že mnoho postav vycházelo ze skutečných kubánských typů. Na jevišti tvořil s De Marem také duo Pototo y Filomeno a s herečkou Mimí Cal jako Nananinou vytvořil Fernández slavnou dvojici. Hrál ve filmech Hotel de muchachas (1951) a ¡Olé, Cuba! (1957) a natočil komediální alba. Po roce 1959 pracoval na Kubě dál; v březnu 1962 hrál jeho soubor už 70 týdnů v řadě v havanském Teatro Nacional. V dubnu bylo jedno představení přerušeno, jeho divadlo zavřeno a později téhož roku opustil Kubu s 1 170 uprchlíky na nákladní lodi Shirley Lykes. Populární historku, že ho do vězení přivedl vtip o věšení portrétu, vždy popíral. V exilu pracoval v Mexiku, kde v roce 1968 natočil s De Marem album Tres Patines y El Señor Juez, a v Peru, kde v roce 1969 hrál s Antoniem Salimem hlavní roli v seriálu El Guardia Tres Patines stanice Panamericana Televisión. V Portoriku poznal herečku Vilmu Carbiu, svou druhou manželku. V roce 1971 se usadil v Miami. V roce 1976 spustil rozhlasový pořad Los Problemas de Trespatines, v němž Carbia hrála jeho manželku a který vysílaly stanice po celých Spojených státech; v roce 1977 hrál jeho soubor pět měsíců v Teatro Lecuona v Hialeah a v roce 1980 se vrátil k filmu snímkem Misión 3K3, který režíroval se svým synem Politem. Jeho poslední divadelní sezóna, Pototo odia a las mujeres, se hrála do října 1984. Za nekonečné reprízy svých pořadů nikdy nedostal honoráře. Leopoldo Fernández zemřel v Miami 11. listopadu 1985 a na jeho rakev byla položena kubánská hlína.
