Globální adresář talentů

Adresář komiků

Procházejte profily komiků, stručné životopisy, zemi původu a oficiální odkazy.

1588 komiků

Georges Bernier

Georges Bernier, široce uznávaný jako profesor Choron, byl francouzský humorista, spisovatel a novinář. Narodil se 21. září 1929 v La Neuville-aux-Bois (Marne). V raném věku zažil těžkosti, když se ve svých jedenácti letech stal sirotkem poté, co jeho matka, která pracovala jako vrátná, zemřela. V tak mladém věku dokončil základní vzdělání a následně sloužil 28 měsíců v 6. BCCP v Indočíně, přičemž celkem strávil devět let v padákových jednotkách (TAP). Tato zkušenost, spolu s jeho následným propuknutím tuberkulózy po návratu do Francie, pravděpodobně ovlivnila jeho pozdější satiričtícké dílo. Bernierova kariéra v tisku začala pozicemi kolportéra a následně vedoucího prodeje satirických novin *Zéro*. V roce 1960 hrál klíčovou roli při založení vlivného měsíčníku *Hara-Kiri* společně s François Cavanna a Fredem. Název časopisu a jeho počáteční sídlo vycházely z ulice Choron, která se stala jeho pseudonymem. Významně přispíval k *Hara-Kiri*, angažoval se ve psaní a fotoedici a také vytvářel nebo se účastnil falešných reklam a fotomontáží pro Les éditions du Square, které vznikly v roce 1962 při přestěhování redakce. Jeho zapojení se rozšiřovalo i do audiovizuální sféry, zahrnovalo účasti v televizní show Jeana-Christophe Avertyho *Les Raisins verts* a později pravidelně přispíval do *Charlie Hebdo* po jeho založení v roce 1970. Bernier se během své kariéry neustále věnoval různým komediálním formám. V roce 1988 adaptoval své „fiches bricolages“ pro televizi a účastnil se pořadu *Merci Bernard* od Jeana-Michela Ribese. Veřejná hádka s Aurem Atikou se odehrála v roce 1996 na rádiové stanici Radio Nova, což dokazovalo jeho ochotu zapojit se do provokativních diskusí. Vykročil také do dětských médií a vytvořil časopis *Grodada*. Byl otcem komičky Michèle Bernier a dědečkem herečky Charlotte Gaccio. Georges Bernier zemřel 10. ledna 2005 v nemocnici Necker-Enfants Malades v Paříži a byl pohřben na hřbitově Montparnasse. V roce 2008 byl uveden dokument *Choron Dernière*, který měl za cíl uctít jeho život a dílo jako mnohostranné osobnosti francouzského humoru.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Lucien Jean-Baptiste

Lucien Jean-Baptiste je francouzský herec, spisovatel a režisér, narozený 6. května 1964 ve Fort-de-France na Martiniku. S matkou se přestěhoval do pařížského regionu ve věku tří let, do Francie dorazil 25. prosince 1967. Lucien navštěvoval střední školu a gymnázium v Créteil a později získal BTS titul v oboru komunikace a reklamy. Předtím, než se začal věnovat herectví, strávil zhruba deset let prací v oblasti pořádání akcí, včetně působení v Palais omnisports de Paris-Bercy. Projevil se také jako atlet a v roce 1984 se stal francouzským šampionem v zápase řeckořímském (FSGT). Žán-Batistova kariéra zahrnuje jak hrané filmy a seriály, tak dabing. Studoval herectví na Cours Florent a v roce 1998 začal se objevovat ve krátkých filmech a seriálech, kde ztvárnil menší role ve filmech Du bleu jusqu'en Amérique a Jeu de cons . Pozornost si získal opakující se rolí Francka Marchanda, psychologa, v první sezóně Caméra Café . Významnou součástí jeho práce je poskytování francouzského dabingu pro mnoho amerických herců. Je pravidelným hlasem pro Chris Rocka, Martina Lawrencem a Ice Cube, a také nahlasoval Terrence Howarda, Willa Smitha, Kevina Harta, Jamie Foxxe, Dona Cheadlea, Anthonyho Mackieho, Omara Eppse a Orlando Jonese. Jeho dabing se rozšiřuje i do rolí ve Scrubs , kde nahlasoval Donalda Faisiona. Lucian Jean-Baptiste se jako režisér podílel na rodinné komedii La Première Étoile (2009), která mu v roce 2009 vynesla Grand Prix a cenu diváků na Filmovém festivalu Alpe-d'Huez. Po tomto úspěchu založil v roce 2010 společnost Zamba Productions a v roce 2017 vydal její pokračování, La Deuxième Étoile . V roce 2016 uvedl film Dieumerci! inspirovaný osobní zkušeností. Režíroval také Il a déjà tes yeux v roce 2017. Jeho filmografie zahrnuje i role v televizním seriálu Munch a v roce 2005 hrál hlavní roli ve filmu Emmenez-moi .

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Malik Bentalha

Malik Bentalha je francouzský humorista a herec, narozený 1. března 1989 v Bagnols-sur-Cèze. Má alžýrské Chaoui dědictví z Khenchely a marocké dědictví z Meknéše; jeho otec je Alžýran a matka Maročanka. V letech 2007 až 2008 absolvoval formální studium na Cours Florent, zatímco vyrůstal v Laudun-l'Ardoise, Gard. Jeho raná kariéra zahrnovala předávání skečů v pařížských kavárnách a divadlech, jako například Théâtre du Point-Virgule. Bentalhova profesionální kariéra nabrala na obrátkách v roce 2010, když si ho všiml Jamel Debbouze a pozval ho do Jamel Comedy Clubu. Následně vystupoval jako předskokán pro Debbouzovo turné 'Tout sur Jamel' od roku 2010 do roku 2012 a také pro Gada Elmaleha v Palais des Sports v roce 2010. Ve stejném roce se zúčastnil pořadu France 2 ‘Le meilleur de Paris fait sa comédie’. Od roku 2011 se objevoval v pravidelném segmentu 'Télé Délire' v rozhlasovém programu 'Le Grand Direct', zpočátku s Mathieu Madénianem a později s Benjaminem Jossem. Alex Lutz režíroval jeho debutní sólové představení 'Malik Bentalha se la raconte,' které bylo uvedeno v roce 2010. Kariéra Bentalhy se rozšířila nad rámec stand-up komedie a zahrnuje film a televizi. DVD 'Malik Bentalha se la raconte' bylo vydáno v prosinci 2014 a W9 vysílalo živé vystoupení pořadu v lednu 2015, následované televizní reportáží s názvem 'Malik se raconte'. Hrál ve filmu 'Pattaya' (2015) a později se objevil ve 'Taxi 5' (2018) a 'Le Doudou' (2018). Vystoupil také na show 'Marrakech du rire' v červnu 2013 a pravidelně se objevuje v rozhlasovém programu Cyrila Hanouna 'Les pieds dans le plat' od roku 2014, stejně jako ve 'Vendredi tout est permis' od února 2013. V roce 2019 se připojil k Les Enfoirés. V roce 2022 režíroval film 'Jack Mimoun et les Secrets de Val Verde' a v listopadu 2023 vydal parodii na 'L'Heure des pros'. Jeho sólová představení pokračují, aktuálně běží 'Nouveau monde' (2024-). Je patronem dětské charity Theodora Children's Charity.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Max Boublil

Max Boublil, narozený jako Maximilien Léon Boublil 17. května 1979 v Paříži, je francouzský herec, zpěvák a komik. Pochází z různorodého prostředí; jeho otec je praktický lékař tuniského židovského původu, zatímco jeho matka je scenáristka a autorka dětských knih z oblasti Champagne, což z něj činí člověka sefardského židovského původu. Svoji kariéru zahájil objevováním se ve filmech, televizních filmech a televizních seriálech již na konci 90. let, včetně rolí ve ‘Sous le soleil’ (1999) a ‘Navarro’ (2000). Před návratem ke stand-up komedii pracoval v prodeji oblečení. Boublil získal v roce 2007 výrazné uznání díky humorné písni a videoklipu 'Ce soir... tu vas prendre,' což vedlo i k vystoupením v pořadu Le Grand Journal na Canal+. Po tomto úspěchu se vydal na sérii sólových představení. Mezi lety 2007 a 2009 vystupoval s 'Max prend...' v Paříži a s ‘Max prend la route’ v dalších městech během stejného období. Jeho komediální styl je známý humornými interpretacemi písní a osobností; parodoval například Susan Boyle. Mezi další významné výskyty z této éry patří One Man Sauvage (2009) a Max les veut toutes , pořad s tajnou kamerou na Comédie! a NRJ 12 (2009). Jeho debutové album ‘L'album’ vydal v únoru 2011 a ‘Le 2ème album’ v červnu 2012. Během 2010. let pokračoval Boublil v rozšiřování své tvorby. Objevil se ve filmech jako 'Les Gaous' (2003), 'La Folle Histoire d'amour de Simon Eskenazy' (2009) a spolupodílel se na scénáři a hrál ve filmu ‘Les Gamins’ (2013). V roce 2010 moderoval pořad Le Mag de Max v reality show Dilemme na stanici W9 a vydal píseň 'Chanson raciste,' což vyvolalo spor s Alibi Montana, ale později spolupracovali na 'Max Boublil clash alibi Montana.' Rozsáhle vystupoval s programem ‘En sketches et en chansons,’ který vyvrcholil vystoupením v Olympii v Paříži v červnu 2013. V poslední době hrál ve filmu Play (2020) a spolupodílel se na scénáři a hrál v seriálu Mike (2018). V roce 2020 vytvořil a hrál ve filmu Max Boublil , natočeném pro Prime Video. V roce 2021 se objevil v pořadu Les Grosses Têtes a v roce 2025 představí film Neuilly-Poissy na San Diego French Film Festivalu.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Nicolas Vogel

Nicolas Vogel, někdy prezentován jako Nic Vogel, byl francouzský herec narozen dne 2. 7. května 192 5 v 6. arrondissement Paříže a zemřel dne 1. září 2006 ve 14. arrondissement téhož města.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Philippe Lellouche

Philippe Lellouche travaille comme acteur, réalisateur, scénariste, animateur de télévision et chanteur. Il partage le métier d 'acteur avec son frère, Gilles Lellouche.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Pierre Levassor

Pierre-Thomas Levassor (* 25. ledna 1808 ve Fontainebleau) je francouzský herec. 4. ledna 1870 ve druhém arrondissemu Paříže. Jeho pohřeb je na hřbitově Montmartre.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Richard Cairaschi

Richard Cairaschi je francouzský dramatik, režisér, humorista, spisovatel a hudebník. Narodil se v Nice ve Francii a je komikem a performerem hluboce spjatým s regionem Nissart. Kořeny jeho rodiny v této oblasti sahají až do 13. století a často čerpá inspiraci z míst jako Sospel, Vieux-Nice a Berre-les-Alpes. Cairaschi zahájil svou kariéru jako grafik, vytvářel obaly alb pro Maurise Sgaravizziho. Poprvé vystoupil v Cagnes v roce 1986, zpočátku hrál na mandolínu, než přešel k divadlu. Jeho debut jako herec se uskutečnil s trupou Débi Débo, která debutovala v roce 1987 a byla přijata „La Banda dou Païoun.“ Rozhlasová show 'Le bar des oiseaux,' kterou moderoval s Noëlle Pernou od roku 1984 do roku 1986 na Radiu France Côte d'Azur, představovala významný počáteční krok. Následně vytvořil satirickou komedii 'Le bar des oiseaux,' týdenní seriál vysílaný v regionu FR3 s Noëlle Pernou od roku 1986 do roku 1997; toto představení mu přineslo úspěch a znamenalo začátek jeho umělecké kariéry. Cairaschiho komedie se zaměřuje na postavy z regionu Nissart a zobrazuje je s laskavostí, čímž je činí sympatickými. Jeho humor se vyznačuje smyslem pro 'pantaï' a typickou nissardskou fantazií. Napsal, režíroval a hrál v mnoha hrách, včetně 'L'accordéoniste' (1996) a spolupodílel se na tvorbě a účinkoval v dalších, jako jsou 'Les chaises de la promenade' (1998), 'Arrête de râler' (1999), 'Le clos' (2001), 'Sur les galets' (2002), 'Festin' (2003 – muzikálová komedie), '100 ans de Gym' (2004), '3 Z'en 1' (2007) a 'Rattache-moi ou Nissa 1860' (2010). Režíroval také hry jako 'La belle époque' (2008) a 'Une page à part' (2006). Vytvořil řadu autorských představení, včetně 'Perque non' (1984) a nedávno 'ISSA' (2020). Cairaschi věří, že divadlo je způsob, jak spojit všechny umělecké formy a po dobu více než dvaceti let vystupuje v divadlech v Nice. V roce 2006 vydal 'Le parler à Nice: petit lexique à l'attention des intéressés' a v roce 2013 'La Blette et le Cougourdon', což odráží jeho vášeň pro tykve (courgourdony).

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Sylvie Joly

narozen 18. října 1934 v 17. arrondissement v Paříži, Sylvie Joly opustil svět 4. září 201 5 v 7. arrondissement téhož města; Byla uznána jako francouzská herečka a komik.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Tex

Jean- Christophe Le Texier, známý jako Tex, vidí den 1. 6. dubna 1960, Croisic, Loire- Atlantique; Pracuje jako humorista, animátor a herec ve Francii.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Thierry Lhermitte

Narozen dne 2. listopadu 1952 v Boulogne- Billancourt, v seinském oddělení, Thierry Lhermitte pracuje ve Francii jako herec, scénárista, dramatik a filmový producent.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Xavier Deluc

Xavier Deluc, francouzský talent, který pracoval jako herec, režisér a scénárista, je nejlepší vzpomínat na jeho televizní vystoupení, zejména v sérii Marc Eliot, Dolmen, a dvanáct sezony úseku výzkumu oddělení, kde hrál kapitán Martin Bernier. V kině vedl film 1985 On zemřel s jeho oči otevřené a 1986 obraz Captive.

Zobrazit profil