Chuck - kreslený komik GiggleTime, který vypráví vtipy
GiggleTime pro Android
Zdarma na Google Play
Stáhněte si aplikaci
GiggleTime - vtipy, komici a komediální vystoupení GiggleTime
Menu
Přejít na Premium Přidat vtip Komici Komediální vystoupení Komici s nejvíce sledujícími O nás Časté dotazy Kontakt Přidat komika
Stáhněte si aplikaci
Sledujte nás

Právní informace
Zásady ochrany osobních údajů Podmínky použití Zásady používání souborů cookie Zásady vrácení peněz a zrušení Zdroje
Přihlásit se
Jazyk
Kategorie
Nastavení
Jazyk česky česky
Bezpečný režim
Automatické přehrávání náhodných vtipů
Oznámení
Globální adresář talentů

Adresář komiků

Procházejte profily komiků, stručné životopisy, zemi původu a oficiální odkazy.

Začíná na Y Ověřený Vymazat vše
Zobrazeno 13-14 z 14 komiků
Yvonne Verbeeck (1913–2012), komička (Belgie) – Skečová komedie
Ověřený Nenárokováno
Belgie

Yvonne Verbeeck

Yvonne Verbeeck, narozená 7. prosince 1913 v Rumst, Belgie, byla belgická vlámská herečka, komička a zpěvačka. Zemřela 26. února 2012 v domově pro seniory Nottebohm v Antverpách ve věku 98 let. Její otec pracoval jako výrobce a opravář jízdních kol a je zapamatována jako čestná občanka svého rodného města Rumst, což připomíná bronzová busta od Tona Pieperse umístěná na hlavním náměstí. Verbeecková zahájila svou kariéru klasickým zpěvovým výcvikem; studovala na hudební škole v Boomu a konzervatoři v Antverpách, kde v roce 1933 získala první cenu a velké uznání. Následně působila jako klasická sopranistka pro Národní rozhlasový institut (nyní VRT) a dokonce zpívala pro vojáky během druhé světové války. Po válce přešla k lehčím žánrům, především vystupovala v komediích, operetách, hrách a televizních pořadech. Získala široké uznání díky svým vystoupením v televizních skečích Gaston en Leo po boku Gastona Berghmana a Lea Martina a účastnila se programu De kolderbrigade v roce 1980. Během své rozsáhlé kariéry se Verbeeck objevila v mnoha belgických filmech, včetně Boerenpsalm (1989), Koko Flanel (1990), Hector (1987), De verlossing (2001) a De Witte van Sichem (1980). Ztvárnila také hlavní roli v televizním seriálu Benidorm (1990-1992) a hrála v dalších seriálech jako De Paradijsvogels a Merlina . Její poslední herecké role byly ve filmech Zone Stad (2007) a FC De Kampioenen (2008). V roce 2005 vydala DVD jako hold svému publiku, Artistenleven , které obsahovalo monolog a přehled její kariéry. Od roku 2006 žila v domově pro seniory Nottebohm, občas vystupovala s La Esterella a v roce 2003 vydala své paměti Het is beter om 79 jaar jong te zijn dan 40 jaar oud . Byla odhodlána dožít se sta let a oslavila 95. narozeniny v prosinci 2008.

Ověřený Nenárokováno
Libanon

Yasmine Khlat

Yasmine Khlat, narozená 13. února 1959 v Ismaïlíi, Egypt, je mnohostranná libanonská umělkyně. Její kariéra začala ve filmu a dodnes pracuje jako herečka, režisérka, překladatelka a novelistka. Narodila se do libanonské rodiny a její formativní léta strávila vyrůstajíc v Libanonu. Její rané vzdělání zahrnovalo studium filmové teorie na Univerzitě Paříž 3 a kinematografie na Univerzitě Paříž. Tento akademický základ výrazně ovlivnil její následné tvůrčí činnosti. Khlat si poprvé získala uznání pro své herecké role v několika filmech od konce 70. let, včetně pozoruhodných výkonů ve filmu Aziza (1980), Nahla (1979) a Les Rêves de la ville (1983). V roce 1979 obdržela cenu za nejlepší herečku na 11. Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě za svou roli ve filmu Nahla . Po herecké kariéře se přestěhovala do Francie. Tam přesunula své zaměření na režírování dokumentárních filmů, zejména Leylouna/Notre nuit (1987), který zkoumá životy žen během libanonské občanské války, a Abed Azrie: Musicien du Monde (2000). Napsala také scénář k filmu Transes (Nass el Ghiwane). Kromě filmové tvorby se Khlatová prosadila jako plodná spisovatelka. Publikovala řadu románů, včetně Al-Yas Khata’a (2001), Le désespoir est un péché (2001), Partition libre pour Isabelle (2004), Le Diamantaire (2006), Vous me direz au crépuscule (2010), Égypte 51 (2019) a Cet amour (2020). Za román Le désespoir est un péché obdržela v roce 2001 cenu Prix des cinq continents de la francophonie. Její román Égypte 51 byl v roce 2019 nominován na Grand prix du roman métis. Nejnověji vydala La Tendresse de Sainte Anne (2023) a La Dame d'Alexandrie (2022), přičemž poslední zmíněný je revidované vydání Vous me direz au crépuscule . Pracuje také jako překladatelka a přispívá tak k literárnímu dění svými rozmanitými dovednostmi.