Globální adresář talentů

Adresář komiků

Procházejte profily komiků, stručné životopisy, zemi původu a oficiální odkazy.

1588 komiků

Carlo Buccirosso

Carlo Buccirosso, narozený v Neapoli 7. července 1954, je italský herec, divadelní režisér a dramatik. V současné době žije v Neapoli. Po střední škole studoval právo, ale nedokončil titul; absolvoval také jedenáctiměsíční vojenskou službu v Novare v roce 1978. Buccirosso začal pracovat s Tato Russou v roce 1978, čímž odstartoval svou profesionální kariéru v oboru divadla. Buccirosso je obzvláště známý svými komediálními rolemi ve filmech režisérových Vincenza Salemma a Carla Vanziny. V těchto filmech často ztvárňuje stereotypního příslušníka nižší střední vrstvy z Neapole, a často spolupracuje se Salemma, Mauriziou Casagrandem, Nandem Paonem a Biagiem Izzem jak v divadelních představeních, tak ve filmech. Mezi tyto spolupráce patří díla jako ...e fuori nevica! , L'amico del cuore a Premiata pasticceria Bellavista . Buccirosso také spolupodepsal divadelní frašku Il miracolo di don Ciccillo . Vincenzo Salemme si ho uvědomoval a cenil si ho jako charakterového herce, což přispělo k jejich dlouhodobému profesnímu vztahu. Jeho práce získala značné uznání. Obdržel kritické pochvaly a nominaci na Davida di Donatello za roli Paola Cirina Pomicina ve filmu Il Divo (2008), a později se objevil ve filmu Paola Sorrentina La Grande Bellezza (2013). Buccirosso získal v roce 2014 Nastro d'Argento za nejlepší vedlejší roli ve filmu Song'e Napule (2013). V roce 2015 obdržel Davida di Donatello za nejlepší vedlejší roli ve filmu Legendární Giulia a další zázraky (2015), známý také jako 'Noi e la Giulia'. Jeho rozsáhlá filmografie zahrnuje role ve filmech jako L'ultima scena , Amami , Febbre da cavallo - La mandrakata , Le barzellette , Guardiani delle nuvole , Eccezzziunale veramente - Capitolo secondo... me a nedávno i Mamma o papà? a Il giorno più bello . Objevuje se také v pokračujícím televizním seriálu Imma Tataranni - Sostituto procuratore (2019-2025) a byl uveden ve videoklipu k písni Clementina a Fabri Fibra 'Chi vuol essere milionario?' v roce 2019. Buccirosso hrál také Peppina Esposita v televizním seriálu Un ciclone in famiglia (2006-2008). Zatímco je obecně uzavřený ohledně svého osobního života, Buccirosso uvedl, že nikdy neženil a nemá děti. Žertem tvrdil, že vždycky hrál jen proto, aby zapůsobil na ženu, kterou nikdy nezveřejnil. Často pracoval v italském filmu a televizi, čímž ukázal, že je schopen hrát mnoho rolí a pomohl tak vytvořit italské komediální filmy.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Francesco Salvi

Francesco Salvi, narozený 7. února 1953 v Luinu, městě nedaleko italských hranic se Švýcarskem, je mnohostranný italský umělec. Definuje se jako herec, komik, kabaretní umělec, zpěvák, humorista, režisér, spisovatel a překladatel. Jeho raná kariéra zahrnovala práci grafického designéra v reklamě a vystupování s divadelní společností Nisba na regionálních okruzích. Studoval na Ústavu umění v Urbinu a později se věnoval architektuře ve Florencii, kde s vyznamenáním absolvoval Polytechnickou univerzitu v Milánu s diplomovou prací o symbolice v architektuře. Salvi se také seznámil s filmovou animací od Bruna Bozzetta. Salvi zahájil svou kariéru v polovině 80. let a rychle si získal uznání pro svůj komediální talent. Od roku 1985 do 1987 byl hlavní postavou v satirickém televizním zábavním pořadu Drive In a následně moderoval Studio 5 na Canale 5 od roku 1986 do 1987. Poté vytvořil a hrál v MegaSalviShow od roku 1988 do 1989, což se ukázalo jako významný úspěch. Titulní píseň „C’è da spostare una macchina“ se dostala na vrchol italských hitparád a v roce 1989 mu vynesla cenu Telegatto za její videoklip; stala se také úvodní znělkou pořadu. Salvi natočil svůj režisérský debut v roce 1989 s filmem Vogliamoci troppo bene a toho samého roku se zúčastnil hudebního festivalu Sanremo s písní „Esatto!”. Mezi lety 1990 a 1996 se objevoval na Sanremu několikrát. Během 90. let Salvi pokračoval ve své rozmanité kariéře. Objevil se v satirických hudebních pořadech jako L'Odissea (1991), kde hrál Telemacha a Polyfema, a I Tre Moschettieri (1991) jako Athose. V roce 1992 spolupodepsal komiks pro časopis Topolino a spoluhostoval zábavní pořad La strana coppia s Massimem Boldim. Také pracoval na rozhlasovém programu Radiotopogiro pro Rai Radio 2 od roku 1995 do roku 1996. Salviho komická všestrannost je dále demonstrována jeho účastí v pořadu Striscia la notizia jako moderátor a falešný kulturní korespondent, a jeho dabing hlavní postavy v animovaném seriálu Lupo Alberto od roku 1997. Obdržel řadu ocenění, včetně nominace na Stříbrnou stuhu za nejlepší herecký výkon v roce 2001 a ocenění “Penisola Sorrentina Arturo Esposito” za nejlepší mužskou postavu v roce 2008. Jeho práce je často zmiňována v 'Anche le formiche nel loro piccolo s'incazzano'. Vydal osm alb, dosáhl pěti platinových desek a sedmi zlatých desek.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Raffaele Pisu

Guerrino Pisu, známý na jevišti s pseudonymem Raffaele Pisu, byl herec, komik, moderátor a italský televizní hostitel.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Raul Cremona

Raul Cremona, narozený v Miláně 10. listopadu 1956, je italský komik, mág a herec. Jeho rodina má hluboké kořeny v cirkusovém umění; jeho pradědeček byl klaun a dědeček byl zdokumentován v projektu o Miláně. Díky svému otci, který předváděl triky na veřejných náměstích, se u něj rozvinul zájem o magii již v raném věku. Cremona zahájil svou kariéru jako mág a získal ocenění a uznání pro své dovednosti. Navštěvoval Clam, klub magického umění, a v současné době je jeho prezidentem. Tento základ v iluzionismu výrazně ovlivnil jeho následnou uměleckou cestu. Během 80. let se Cremona přeorientoval na kabaret v Miláně a etabloval se jako významná postava italské komediální scény. Vystupoval v klubu Derby Club po boku Paola Rossiho, Claudia Bisa, Alda Baglia, Giovanni Stortiho, Enza Iachettiho a Francesca Salviho. Později byl pod vedením umělců jako Nanni Svampa, Walter Valdi, Bruno Lauzi a Umberto Bindi v klubu Ca' Bianca. Cremona je považován za prvního a hlavního italského představitele „magického kabaretu“, který zručně spojuje humor a iluzionismus. Získal širokou popularitu díky vystupováním v televizních pořadech jako Mai dire Gol (kde v roce 1997 uvedl postavu Mago Oronzo) a Zelig , kde vystupoval také jako Silvano. Jeho komediální styl zahrnuje různé postavy, včetně Jerry Manipoliniho, pocty Jerrymu Lewisovi, stejně jako Giorgiana a Normala Hamiltona. Tvorba Cremony neustále pokračuje. V roce 2021 se zúčastnil pořadu Voglio essere un mago! , kde hrál roli učitele kouzel a vrátil se do Zelig . Od roku 2022 je součástí obsazení pořadu Only Fun – Comico Show na Nove. Je ženatý a má dva syny: Giordana Cremona (Kremont), DJ a hudebního producenta, který je členem dua Merk & Kremont, a Leonarda Cremona. Jeho synovcem je Eddy Veerus, člen skupiny Il Pagante. Cremona je naplánován k účasti v pořadu LOL - Chi ride è fuori na Prime Video v roce 2025 a nedávno se připojil k obsazení pořadu Che tempo che fa - Il tavolo jako Mago Oronzo, což dokazuje jeho neustálou přítomnost a všestrannost v italské zábavě.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Salvatore Ficarra

Salvatore Ficarra, známý jako Salvo, je italský umělec s mnoha tvářemi: komik, herec, kabaretista, televizní moderátor, scénárista a režisér, a je jedním z členů slavné duo Ficarra a Picone.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Teo Teocoli

Antonio Teocoli, známý profesionálně jako Teo Teocoli, je italský umělec s mnohostrannou kariérou trvající několik desetiletí. Narodil se 25. února 1945 v Tarantu a své rané roky strávil v čtvrti Sbarre v Reggio Calabria, než se ve věku pěti let přestěhoval do Milána. Jeho rodiče pocházeli z Reggio Calabria. Teo Teocoli je uznáván jako herec, komik, kabaretní umělec, showman, televizní moderátor, zpěvák a spisovatel. Jeho profesionální dráha začala kolem roku 1975 a stavěla na základech položených v jeho mládí. Předtím než se proslavil jako komik, Teocoli zkoumal různé hudební cesty. V dospívání vystupoval jako rockový zpěvák v milánských klubech se svou kapelou I Demoniaci. V roce 1965 podepsal nahrávací smlouvu s Dischi Ricordi a vydal 'Una mossa sbagliata'. Krátce se v roce 1966 připojil ke kapele Quelli (později Premiata Forneria Marconi) a přispěl k jejich úspěchu písní 'Una bambolina che fa no no no', než založil Teo e le vittime a nahradil několik singlů. V roce 1967 se také zúčastnil Festival della Canzone Napoletana a později v roce 1969 se připojil k italskému obsazení muzikálu 'Hair' v Římě. Jeho působení v kabaretu Derby v Milánu, spolu s takovými umělci jako Massimo Boldi, Cochi Ponzoni, Renato Pozzetto, Giorgio Faletti a Mauro Di Francesco, dále zdokonalilo jeho komediální talent. Teo Teocoli se může pochlubit účastí ve zhruba 30 italských filmech. Širší uznání získal v roce 1982 pořadem 'Non lo sapessi ma lo so' na Antennatre. Od roku 1991 do roku 1992 moderoval 'Striscia la notizia', následně se od února do května 1992 podílel jako spoluhostitel na pořadu 'Scherzi a parte' s Gene Gnocchi. V letech 1992/1993 až do roku 1995 uváděl pořad 'Mai dire gol' a v roce 1997 moderoval 'Faccia tosta' na Rai 1. Jeho vystupování v pořadu 'Quelli che il calcio' v letech 1998–2000 jsou známá díky jeho parodiím Cesareho Maldiniho a Peppina Prisca. V roce 1999 spoluhostil 'Sanremo Notte' a 50. Festival di Sanremo v roce 2000, čímž demonstroval svou všestrannost jako televizní osobnosti. V roce 1999 obdržel cenu Regia Televisiva za nejlepšího mužského charakter roku. V roce 2003 krátce moderoval 'Paperissima'. Enzo Jannacci složil píseň 'Il dritto' inspirovanou životním příběhem Teocoliho, která se zamýšlí nad jeho cestou a přispívá k jeho veřejné image.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Tony Sperandeo

Gaetano Sperandeo, známý profesionálně jako Tony Sperandeo, se narodil v Palermu na Sicílii 8. května 1953; je to italský herec, který pracuje ve filmu a televizi. Herecká premiéra Sperandea se uskutečnila v roce 1983, s malou rolí ve filmu *Kaos*, který měl premiéru v roce 1984 a zaznamenal určitou popularitu. To znamenalo začátek plodné kariéry trvající několik desetiletí. Filmografie Sperandea zahrnuje různorodé role v různých žánrech. Objevil se ve filmu "Pizza Connection" (1985), "La Piovra 2" (1985) a "Il pentito" (1985). Mezi další role patří "La scorta" od Rickyho Tognazziho a role v "Johnny Stecchino" (1991) od Roberta Benigniho. Hrál také ve filmech "Boys on the Outside" (1990) a "Forever Mary" (1989), oba odehrávající se v Palermu. V roce 1992 se objevil po boku své tehdejší manželky Rity Barbanery ve filmu "La discesa di Aclà a Floristella". Jeho herecký rozsah demonstrují role jako Turris ve filmu "Mery per sempre" a "Ragazzi fuori", a také role ve filmu "Il sole anche di notte" (1990). V roce 2001 získal Sperandeo uznání za svůj výkon jako mafiánský boss Tano Badalamenti ve filmu *I cento passi*, čímž obdržel cenu David di Donatello za nejlepší vedlejší mužský herecký výkon. Později se do této role vrátil jako Gaetano Badalamenti ve filmu Boris Giuliano - Un poliziotto a Palermo (2016). Od roku 2004 do roku 2009 a znovu v roce 2011 hrál inspektora Salvatore Sciaccu v televizních seriálech *La Squadra* a *La Nuova Squadra*. Objevil se také ve filmu *L'uomo di vetro* (2007) a účinkoval v divadelní produkci *Sesso chi legge* v roce 2008. Sperandeo se krátce účastnil reality show *La fattoria* v roce 2009, ale odstoupil po potyčce. Během 90. let nahrával s Giovanni Alamia humorné písně v sicilském dialektu. Byl ženatý s herečkou Ritou Barbanerovou od roku 1968 až do její smrti v dubnu 2001; měli dva děti, Tonyho a Priscillu.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Tullio Solenghi

Tullio Alberto Gianfranco Solenghi, di nazionalità italiana, si è distinto come attore, approva, comico, volto della televisione e maestro dell 'imitazione.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Ugo Dighero

Ugo Dighero je italský herec a komik s kariérou trvající více než 40 let. Narodil se v Janově 4. října 1959 a svou cestu v oboru divadla a zábavy zahájil jako skaut u ASCI Genova 10 v čtvrti San Martino v 70. letech. V roce 1979 zahájil formální vzdělání tím, že vstoupil do dramatické školy spojené s Teatro Stabile di Genova, a studium zde dokončil v roce 1982. Během počáteční fáze svého profesního života se Dighero účastnil dlouhého divadelního angažmá s Gruppo della Rocca a v roce 1980 společně s Mariem Joriem založil divadelní soubor Oltre l'immagine. Pokračoval ve zdokonalování svých dovedností a v roce 1986 se stal členem Teatro dell'Archivolto, kde dosáhl kritického uznání za 'Angeli e soli... siam venuti su dal niente....' v letech 1986 až 1997. Zásadním zlomem se stalo roku 1989, kdy spoluzaložil komediální soubor Broncoviz s Marcellem Cesenou, Mauriziou Crozzou, Maurem Pirovanem a Carlou Signoris. Broncoviz rychle získal popularitu a působil na divadle, v televizi, rádiu a přispěl k filmu Peggio di così si muore . Po rozpadu Broncoviz se Dighero objevil v televizních zábavných pořadech Mai dire Gol a Mai dire Maik s Gialappa's Band. Televizní debut zaznamenal v roce 1991 na Rai 3 v pořadu Avanzi, kde účinkoval do roku 1993. Mezi jeho práce patří role ve filmu Tunnel (1994), spoluskriptování a hraní ve filmech Peggio di così si muore (1995) a Hollywood Party (1996). Je obzvláště známý pro roli Giulia Pittaluga v seriálu Un medico in famiglia v letech 1998–2000 a znovu v letech 2009–2013. Dighero se objevil i v mnoha dalších televizních seriálech, filmech a divadelních produkcích, včetně Brancaccio (2001), 500! (2001), Quore (2002) a Criminali si diventa (2021). Režíroval divadelní hry jako Non ve lo do per mille (1999) a pokračování v roce 2000 a nadále vystupuje s Teatro dell'Archivolto, naposledy v Momenti di trascurabile in/felicità (2017).

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Valentino Picone

Valentino Picone je italský komik a entertainer. Narodil se 23. března 1971 v Palermu v Itálii a dětství prožil v Misilmeri, městě poblíž Palerma. Po studiu na klasickém gymnáziu Vittorio Emanuele II v Palermu se věnoval právu a získal titul. Již od útlého věku rozvinul vášeň pro kinematografii, čerpaje inspiraci z osobností jako Massimo Troisi a Charlie Chaplin. Piconeho kariéra začala v roce 1993, kdy potkal Salvatora Ficarru v turistické vesnici. Toto setkání vedlo ke vzniku komediálního tria, zpočátku nazvaného 'Chiamata Urbana Urgente', spolu se Salavatorem Borrello. Začali společně vystupovat a v roce 1998 přešli k používání svých příjmení, čímž se stali známí jako Ficarra e Picone. Dvojice získala popularitu díky účasti v televizních pořadech jako Zelig, Zelig Circus, Gnu a L'ottavo nano. Jejich filmový debut proběhl v roce 2000 cameo rolí doktora ve Chiedimi se sono felice . Ficarra a Picone se proslavili jako komediální duo a společně hráli v mnoha filmech, včetně Nati stanchi (2002), Il 7 e l'8 (2007), La matassa (2009), Anche se è amore non si vede (2011), Andiamo a quel paese (2014), L'ora legale (2017) a Il primo Natale (2019). Objevili se také v cameo roli v Giuseppe Tornatoreově filmu Baarìa . Od roku 2005 do roku 2020 občasně spoluvěděli segmenty televizního pořadu Striscia la notizia a v roce 2020 oznámili svůj odchod ze show. Jejich práce byla oceněna několika oceněními, včetně nominace na cenu David di Donatello za nejlepší režii debutu (2007), Premio Charlot (2007), Capri Exploit Award (2007) a Premio Barocco (2009). Jsou také autory několika knih, jako například Vuoti a perdere (2003) a Stanchi (2004). V lednu 2022 se dočkala premiéry jejich první série na Netflixu, Incastrati , a plánuje se druhá sezóna. Mezi nedávné snímky patří film Santocielo (2023) a mají se objevit v Call My Agent - Italia (2025) a vrátit se na Netflix s Sicilia Express (2025).

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Vincenzo Scarpetta

Vincenzo Scarpetta, narozený v Neapoli 19. června 1877 a zemřelý tam 3. srpna 1952, byl mnohostranný italský umělec. Pracoval jako herec, režisér, dramatik a skladatel. Jako syn Eduarda Scarpetty a Ángely Rosy De Filippo byl také nevlastním bratrem Eduarda De Filippa, Peppina De Filippa, Titiny De Filippa, Eduarda Passarelliho a Pasquala De Filippa. Jeho rodinné vazby se rozvíjely dále, byl tchánem Ernesta Murola, Marie Scarpetty, Eduarda, Peppina a Titiny De Filippo a dědečkem herce Maria Scarpetty. Scarpetta zahájil svou kariéru brzy; poprvé vystoupil na jevišti v divadle Mercadante v Neapoli 7. ledna 1888 v roli Peppeniella v Miseria e Nobiltà . S psaním komedií začal ve svých sedmnácti letech a již v roce 1896 se stal stálým členem divadelní společnosti svého otce. Po odchodu jeho otce do důchodu na počátku 20. let 20. století převzal Vincenzo vedení společnosti a stal se jejím hlavním hercem. Po smrti Eduarda Scarpetty 29. listopadu 1925 zdědil Compagnia Scarpetta. Nastudoval díla Costaglioly a Chiaruzziho, včetně 'A femmena (1925) a L'agnello pasquale (1926), a adaptoval Luigiho Chiarelliho Chello che simmo e chello che parimmo (1925) z La maschera e il volto . Kolem roku 1910 také režíroval Marito distratto e moglie manesca a Il suonatore di chitarra a hrál v tomto posledním díle. Tvorba Vincenza Scarpetty se rozprostírala v různých žánrech. Adaptoval díla Luigiho Chiarelliho a Pirandella, uváděl Liolà v roce 1931 a později v roce 1935 rodinou De Filippo. Hrál v Il suonatore di Chitarra (1910) a Gli ultimi giorni di Pompeo (1937), stejně jako ve Scarpetta cerca moglie (přibližně 1920). Od poloviny 20. let do 30. let se vracel k hudebním revuálům. Od roku 1939 do 1944 byl hvězdou společnosti Raffaeleho Vivianiho a hrál Gaetana Semmolona v produkci Miseria e Nobiltà . Napsal také mnoho úspěšných komedií, včetně 'O tuono 'e marzo (1911) a La donna è mobile (1918). Scarpetta byl průkopníkem neapolského a italského filmu, hrál ve filmech jako Il suonatore di chitarra (1910), Il gallo nel pollaio (1916) a Scarpetta e l'americana (1918), často spolupracoval s režiséry jako Enrico Guazzoni a produkčními společnostmi jako Cines. Jeho společnost rozsáhle vystupovala po celé Itálii a mentorovala herce jako Titina, Eduardo a Peppino De Filippo.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Virginia Raffaele

Virginia Raffaele, Italka, pracuje jako komička, herečka, imitátorka a moderátorka. Narodila se v Římě 27. září 1980 a pochází z rodiny s cirkusovými kořeny, sahajícími do regionů Marche, Abruzzo, Calabria a Sinti. Její babička, Ornella 'Nelly', byla amazonská akrobatka, která provozovala cirkus Circo Preziotti, a její prarodiče založili v 50. letech zábavní park v římské čtvrti Eur. Předtím než se stala známou, Virginia Raffaele absolvovala výcvik v klasickém i moderním tanci na Národní akademii tance a v roce 1999 dokončila studia na Akademii integrovaného divadla. Od roku 2001 často pracovala jako pomocnice komediálního dua Lillo & Greg, spolupracujíc s nimi v divadle, televizi a rádiu. Na televizní scéně debutovala jako korespondentka v pořadu Rai 2 Quelli che... il Calcio od roku 2009 do roku 2013, kde si získala uznání svými imitacemi a parodiemi. Virginia Raffaele je známá svými napodobninami celebrit jako Cristina Del Basso, Federica Rosatelli, Malika Ayane, Giusy Ferreri, Roberta Bruzzone, Federica Pellegrini, Renata Polverini, Eleonora Brigliadori, Dita von Teese, Carla Gozzi, Ornella Vanoni, Belén Rodríguez, Nicole Minetti a Francesca Pascale. V roce 2001 spoluzaložila komediální trio 'Due interi e un ridotto' s Danilem De Santisem a Francescou Milani. Vystupovala v několika divadelních produkcích včetně *Le nuvole*, *L'amore di Don Perlimplino*, *Plautus di Plauto*, *Doppia coppia* a *Iressa*. Virginia Raffaele byla spoluhostitelkou hudebního festivalu Sanremo v letech 2013 (66. ročník) a 2015 (69. ročník); zúčastnila se také jako host 65. ročníku. Film *Life Goes This Way*, ve kterém hraje Virginia Raffaele, je naplánován na premiéru na 20. Mezinárodním filmovém festivalu v Římě 15. října 2025.

Zobrazit profil