GiggleTime GiggleTime
Menu
Přejít na Premium Přidat vtip Komici O nás Časté dotazy Kontakt

Právní informace
Zásady ochrany osobních údajů Podmínky použití Zásady používání souborů cookie Zásady vrácení peněz a zrušení Zdroje
Přihlásit se
Jazyk
Kategorie
Nastavení
Jazyk česky
Bezpečný režim
Automatické přehrávání náhodných vtipů
Oznámení
Globální adresář talentů

Adresář komiků

Procházejte profily komiků, stručné životopisy, zemi původu a oficiální odkazy.

Přidat komika
1588 komiků
Carlo Amleto, komik z Itálie
Ověřený Nenárokováno
Itálie

Carlo Amleto

Jeho prostřední jméno ctí vášeň jeho dědečka pro shakespearovské divadlo. Vyrůstal v Caltanissetta a vystudoval Liceo classico Ruggero Settimo. Od útlého věku se specializoval jako jazzový pianista a skladatel, studoval piano jazz. Pokračoval v dalším vzdělávání v herectví, navštěvoval European Union Academy of Theater and Cinema v Cinecittà, Řím, a Paolo Grassi Civic School of Theatre v Miláně. Amletova komedie spojuje hudbu, divadlo a komedii, často začleňující prvky z jeho hudebního zázemí. Společně se spolužáky z akademie spoluzaložil komediální kolektiv Contenuti Zero a již několik let vyvíjí projekt variety show s názvem 'Contenuti Zero'. Jeho kariéra nabrala na obrátkách v roce 2022 díky vystoupením na Zelig, kde předvedl TGzero, které se stalo virálním fenoménem s miliony zhlédnutí. Účastnil se také pořadu Bar Stella na Rai 2, a to jak s Contenuti Zero, tak sólově s TGzero. Projekt #DottorAmleto, který používá hudbu k „léčení“ pacientů, získal uznání od umělců jako Negramaro a Brunori Sas. Od roku 2022 si Carlo Amleto získal národní uznání díky vystupováním na Rai 2 a GialappaShow. V březnu 2023 vydal singl "Con senza picanto", následovaný svým debutovým albem "Facciamo che io ero" v květnu 2023. Jeho první divadelní turné, "Scherzo N°1, Opera Prima", uvedeno v roce 2024 a vyprodalo přes 30 termínů, kombinujíc komedii a hudbu se skeči a písněmi z jeho alba. Objevil se v televizních pořadech včetně "Splendida Cornice", "Che tempo che fa", "LOL Talent", "Comedy Match" a "Stasera tutto è possibile". Vydal knihu s názvem 'Kniha milostných básní' 28. ledna 2025, vydanou nakladatelstvím De Agostini, a bude ji představovat v Neapoli 29. ledna 2025. Aktuálně se účastní rozhlasového pořadu "Radio 2 Social Club" a spoluvěcuje týdenní pořad s názvem "Il gelo è sempre più blu". V dubnu 2026 dosáhl druhého místa v šesté sezóně "LOL - Chi ride è fuori" a bude hrát ve filmu "Un tranquillo funerale di famiglia" (2026).

János Komlós, komik z Maďarsko
Ověřený Nenárokováno
Maďarsko

János Komlós

János Komlós a magyar melzidó irodalom, újságírás és színpadi humor egyik kiemelkedő alakja a Kádár- korszakban. 1956 előtt az ÁVH tagjaként tevékenykedett, később a Kosmista Párt napilapja, a Népszabadság szerkesztője lett. 1967-ben alapította meg a Mikroszkóp Színpadot, és rendezőjeként a haláláig irányította a színteret.

Louis de Funès, komik z Francie
Ověřený Nenárokováno
Francie

Louis de Funès

Louis de Funès, narozený jako Louis Germain David de Funès de Galarza 31. července 1914 v Courbevoie, byl významný francouzský komediální herec. Jeho otcem byl Carlos Luis de Funès de Galarza, právník ze Sevilly ve Španělsku, a skrze něj pocházel z urozené linie s kořeny ve Funes. Jeho matka, Leonor Soto Reguera, dcera galicijského notáře, přispěla k jeho dědictví galicijským původem. Ovládal francouzštinu, španělštinu a angličtinu, což dokazovalo jeho ranou nadání pro jazyky. Cesta Louise de Funèse k herectví začala různými zkušenostmi. Po studiu na Lycée Condorcet v Paříži a krátkém studiu na Sorbonně studia přerušil a pracoval u různých drobných prací, často byl propuštěn. V Pigalle v Paříži se věnoval hudbě jako jazzový pianista, bavil zákazníky a projevoval rané známky svých charakteristických obličejových výrazů. Rok studoval herectví na herecké škole Simona. Jeho kariéra začala rolemi v divadlech a vedlejšími filmovými rolemi, než získal veřejné uznání v roce 1956 s filmem *La Traversée de Paris*. V roce 1936 se oženil s Germaine Louise Élodie Carroyerovou, rozvádí se koncem roku 1942; měli jednoho syna Daniela. Později se v roce 1943 oženil s Jeanne Barthelémy de Maupassantovou a zůstali spolu až do jeho smrti, se kterou měli dva syny Patricka a Oliviera. De Funès se proslavil svými energickými výkony, výraznými obličejovými grimasami a tiky, často ztvárňoval konzervativní maloburžoazní postavy, které se snažily uklidnit autority. Objevil se ve více než 150 filmech mezi lety 1945 a 1983 a dosáhl významného úspěchu ve francouzském filmu od 60. let do začátku 80. let. Mezi jeho pozoruhodné práce patří Pouic-Pouic , série Le Gendarme de Saint-Tropez , trilogie Fantomas , Le Corniaud , La Grande Vadrouille , Oscar a Les Aventures de Rabbi Jacob . Tento poslední film mu v roce 1973 přinesl nominaci na Zlatý glóbus. Jeho komická postava ztělovovala impulzivního, stěžujícího si, autoritářského a upřímného průměrného Francouze. Po celé Evropě, včetně oblastí jako bývalý východní blok, bývalý Sovětský svaz, Írán, Turecko a Izrael, dosáhl širokého uznání; navíc jeho filmy rezonovaly s publikem v zemích jako Rusko. De Funès obdržel v roce 1980 čestný César Award za svou kariéru. Jeho syn, Olivier de Funès, se také stal hercem a objevil se v některých z filmů svého otce. 27. ledna 1983 zemřel v Nantes a jeho odkaz je uchováván dvěma muzei věnovanými jeho životu a kariéře: jedním nedaleko Nantes, druhým v Saint-Raphaël a třetím v bývalé gendarmerii v Saint-Tropez.

Philippe Noiret, komik z Francie
Ověřený Nenárokováno
Francie

Philippe Noiret

Philippe Noiret, francouzský filmový herec, se narodil 1. října 1930 v Lille. Jeho rodiči byli Lucy (Heirman), domácí hospodyně z Belgie, a Pierre Georges Noiret, který prodával padělané límce. Dětství strávil v Toulouse a navštěvoval několik prestižních škol v Paříži, včetně Lycée Janson de Sailly a collège de Juilly. Přestože opakovaně neúspěšně složil maturitu, věnoval se své vášni pro divadlo, studoval herectví s Rogerem Blinem a Jean-Mariem Contym a prošel výcvikem v Centre Dramatique de l'Ouest. Mezi jeho rané zkušenosti patřilo zpívání v sboru La Cigale a vystupování v bazilice svatého Petra v Římě v roce 1949. Noiret zahájil svou kariéru bez uvedení jména ve filmu Gigi (1949) a následně se objevil ve filmech jako La Pointe Courte (1955) a Zazie dans le Métro (1960). Sedm let, počínaje rokem 1952, strávil na turné s Národním lidovým divadlem, kde ztvárnil více než čtyřicet rolí v klasických hrách jako Le Cid , Macbeth a Dom Juan . Během této doby také spolupracoval s Jean-Pierre Darrasem jako nočním komikem, parodujícím politické osobnosti jako Charles de Gaulle. Byl součástí skupiny 'bande du Conservatoire', která vznikla na počátku 50. let a zahrnovala i další známé herce. V roce 1962 se oženil s Monique Chaumetteovou; měli dceru Frédérique Noiretovou a později se stali prarodiči herečky Déborah Grallové. Noiret získal široké uznání díky rolím ve filmech jako Zásadní věc (1966) a Alexandre le Bienheureux . Zejména je zapamatován pro svou roli Alfreda ve filmu Cinema Paradiso (1988). Jeho kariéra zahrnovala více než 100 filmových rolí, které zhlédlo přes 116 milionů diváků a zařadily ho mezi nejoblíbenější francouzské herce. Obdržel dvě ceny César: v roce 1976 za Vieux Fusil a v roce 1990 za Život a nic jiného . Byl také povýšen na rytíře Řádu čestné legie. Po odpočinku od divadla se v roce 1997 vrátil s hrou Les Côtelettes , později hrál v L'Homme du hasard , Les Contemplations a Milostné dopisy . Philippe Noiret zemřel na rakovinu 23. listopadu 2006 v Paříži ve věku 76 let.