Globální adresář talentů

Adresář komiků

Procházejte profily komiků, stručné životopisy, zemi původu a oficiální odkazy.

1588 komiků

Arnaud Ducret

Arnaud Ducret je francouzský herec a komik, narozený 6. prosince 1978 v Rouenu. Dětství strávil stěhováním mezi Amfreville-la-Campagne, Petit-Couronne a Oissel. Předtím, než se etabloval jako herec a humorista, byl Ducret dříve gospelovým zpěvákem. Jeho kariéra začala nabývat na obrátkách v roce 2008 rolí ve filmu pro televizi Fortunes , následovanou ztvárněním mladého Jacquese Chiraca ve filmu Adieu de Gaulle, adieu v roce 2009. V roce 2010 krátce zastoupil Yvana Le Bolloc’h v Caméra Café 2 . Ducretovy komediální talenty si začaly získávat stále větší uznání od roku 2010. V tomto roce vytvořil a předvedl své první představení, Pareil… mais en mieux , a hrál také ve Spamalot , produkci inspirované Monty Pythonem. V roce 2012 rozšířil své herecké portfolio rolemi v L'Oncle Charles a Une vie meilleure . Zlomovým okamžikem se stal rok 2013, kdy začal hrát Gaby ve francouzském seriálu France 2 Parents mode d'emploi , role, která mu vynesla značné uznání. Seriál se ukázal jako populární, přilákal široké publikum a Ducret ztvárňoval Gaby od roku 2013 do roku 2018. Objevil se také ve Serial Teachers a Serial Teachers 2 (2013) a hrál v Amour et turbulences a Les Profs (2013). Kromě televize Ducret prokázal v kariéře univerzálnost. V roce 2014 moderoval pořad Les Copains d'abord font du ski a propůjčil hlas postavě Emmetovi v animovaném filmu The Lego Movie . Účastnil se také Trophée Andros, motoristické události. Vytvořil své druhé sólové představení J’me rends , které uváděl dva roky. Osobní poznámkou je, že se v roce 2012 seznámil s Maurine Nicot a v červenci téhož roku se jim narodil syn Oscar, než se v roce 2018 rozešli; následně se v červenci 2021 oženil s Claire Francisci. V poslední době se od roku 2022 Ducret objevuje v pořadu Les Enfoirés a pokračuje tak ve své přítomnosti ve francouzské zábavě.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Ary Abittan

Narodil se 31. ledna 1974 v 15. obvodu Paříže, Ary Abittan je francouzský herec a komik. Původ rodiny Abittana je sefardský židovský, s marockými kořeny po otci a tuniskými kořeny po matce. Část svého dětství prožil v Garges-lès-Gonesse a Sarcelles. K roku 2026 mu bude 52 let. Abittan zahájil svou kariéru psaním skečů ve věku 19 let a vystupováním na jevišti kolem roku 1994. Aby si mohl zaplatit herecké lekce, pracoval jako taxikář v Paříži počínaje věkem 19 let a znovu v roce 1993. Začal vystupovat na jevišti v roce 1998 a v rané fázi své kariéry předskakoval umělcům jako Enrico Macias, Gad Elmaleh a Élie Semoun. Abittan, který využívá fyzického humoru a rychlého stylu předávání, často do svého komediálního programu začleňuje historky ze své doby jako taxikáře. V roce 2007 hrál v divadelní hře Šťastný Chanuka a od roku 2007 do roku 2009 ztvárnil hlavní roli v televizním seriálu Naše studentské roky , což přispělo k jeho získání veřejného uznání. Je je známý pro svou roli Davida Benichoua ve filmové sérii Qu'est-ce qu'on a fait au Bon Dieu? a získal mezinárodní uznání díky této franšíze. Mezi další významné práce patří Serial (Bad) Weddings , Tout ce qui brille , With Open Arms , The Visitors: Bastille Day a Coco , kde namlouval postavu Hectora ve francouzské dabingu. Objevil se také v humorných televizních pořadech jako Vendredi tout est permis . V roce 2021 čelil obviněním z znásilnění a byl zadržen; nicméně, obvinění byla odložena v dubnu 2024 po třech letech vyšetřování, s potvrzením odvolání v lednu 2025. K roku 2026 se vrátil k vystupování s novým divadelním představením s názvem Authentique , které se zabývá zkušenostmi souvisejícími s otcovstvím, láskou a osobním růstem, a čelí protestům. Po soudních řízeních byl Ary Abittan v letech 2024 a 2025 zproštěn obvinění ze znásilnění rozhodnutím non-lieu. Brigitte Macron ho veřejně podpořila.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Audrey Vernon

Audrey Vernon je francouzská herečka a humoristka, narozená v Marseille roku 1980. Pochází z rodiny s uměleckými vazbami; je prababičkou malířky Marthe Bonnard. Její rané vzdělání zahrnovalo studium dramatického umění na konzervatoři v Toulonu, stejně jako účast na workshopech ERAC, konzervatoři v 10. obvodu Paříže a Cours Florent. Tento základní kámen vedl k divadelním rolím, včetně Ofélie ve Shakespearově Hamletovi a Polly v Brechtově Třípené opeře , což znamenalo začátek její kariéry. Vernonova tvorba se rozšířila nad rámec divadla a zahrnovala televizní vystoupení jako Fatou la Malienne v roce 2001 a Moot-Moot v roce 2007, a hlavní roli ve filmu pro televizi Le Petit Poucet z roku 2010. Od roku 2005 do roku 2013 získala uznání díky svému dennímu jednorozměrnému segmentu na Canal+ Décalé. Je také známá jako autorka a interpretka představení Comment épouser un milliardaire , které bylo uvedeno poprvé v roce 2009 a dosáhlo i nadále úspěchu; představení hrála Giorgia Sinicorni v Itálii. Představení dosáhlo významné milníku, oslavilo své 500. představení v Théâtre Antoine v roce 2018. Vytvořila a hrála také Marx et Jenny , které bylo uvedeno poprvé v červenci 2013 v La Nouvelle Seine a zahájilo divadlo sérií představení. V posledních letech se Vernonová věnuje různorodým tvůrčím aktivitám. Od roku 2016 uváděla na France Inter pořad Le billet d’Audrey Vernon , přičemž segment týkající se sebevražd železničních dělníků byl v roce 2017 cenzurován. V roce 2018 spoluvytvořila Écologie, maintenant il faut se battre a od té doby uvádí Billion Dollar Baby , původně nazvaný Cannon Fodder , od zimy roku 2020. Kromě spuštění podcastu BigBooks v dubnu 2020, který obsahuje četby související s kapitalismem, se zapojila do politického aktivismu, připojila se k Parlement de l'Union Populaire v březnu 2022 a následně se stala spolupředsedou finanční podpůrné skupiny Soulèvements de la Terre v roce 2023. V současnosti je ve vztahu s komikem Thomasem VDB a mají dva děti. Vernonová má naplánováno vydání knihy Comment épouser un milliardaire 2 : Noces de cristal v roce 2026.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Félix Galipaux

Félix Galipaux, narozený jako Félix Martin v Bordeaux 12. prosince 1860, byl francouzský herec, dramatik a humorista. Louise Fénélon-Galipaux ho identifikovala v roce 1866, poté byl vzděláván v Bordeaux a Paříži a nakonec získal první cenu z Pařížské konzervatoře. Zpočátku se rozhodl hrát v Théâtre du Palais-Royal namísto Comédie-Française, později se přestěhoval do Théâtre de la Renaissance. Galipaux zemřel v Paříži 7. prosince 1931 a je pohřben na hřbitově Père-Lachaise, kde se nachází bronzová busta. Komedická kariéra Galipauxe byla rozsáhlá a zahrnovala zhruba čtyřicet her uváděných v pařížských divadlech. Jeho popularita vycházela z jeho humorných jevištních monologů, zejména 'Communication Téléphonique' (1906), z nichž bylo několik zachováno díky záznamům. Spolupracoval také s Henri Pagatem pod společným pseudonymem Pagalipaux a on a Coquelin Cadet popularizovali hudební revue monology v 80. letech 19. století. Jeho styl se opíral o psaní k vyvolání smíchu, nikoli o fyzické rysy nebo zvláštnosti výslovnosti. Psal několik boulevardních her, komedií, skečů, monologů a fantastických děl a přispíval do novin pod pseudonymem Félix Mayran. Kromě divadla se Galipaux vydal do rané kinematografie a objevil se ve filmech Ferdinanda Zeccy, Georga Mélièse a Pathé Frères, včetně snímků „Dobrodružná cesta autem“ a raných francouzských zvukových filmů jako „La Lettre“ a „Au Telephone“ (1905). Charles-Émile Reynaud ho natočil při předávání „Le Premier Cigare“ kolem roku 1896 nebo 1897. Nahrával také zvukové záznamy pro gramofonové desky a hrál v filmech jako „Un monsieur qui a un tic“ (1911) a „Gorgibus et Sganarelle“ (1912), přičemž jeho poslední filmovou rolí byl snímek „Lorena“ (1918). Je zobrazen po boku Gabrielle Réjane na litografii z roku 1893 od Henriho de Toulouse-Lautreca. Galipaux také napsal „Galipettes“, které obsahovaly vtipné scény s Floridorem, Cinguyem, Dazincourtem a Caméléonem. Tyto scény pojednávaly o divadelním souboru na cestách. Poté byl Galipaux jmenován Officier de l'Instruction Publique v Ordre des Palmes Académiques.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Gabriel de Lautrec

Gabriel de Lautrec, narozený v Béziers 21. února 1867 a zemřelý v Paříži 25. července 1938, byl francouzský spisovatel, kronikář, překladatel a básník. Vzdálený příbuzný malíře Henriho de Toulouse-Lautreca, i když neměli úzké vztahy, prezentoval se jako dandy s monoklem a kolem roku 1900 často bavil pařížskou společnost svými vtipnými poznámkami. Získal titul v oboru literatury (licence ès Lettres) a od roku 1889 do roku 1893 byl společníkem Alphonse Allaisa v Le Chat Noir, kde publikoval své první prozaické texty. Kariéra De Lautreca začala v raných 90. letech 19. století, když se přestěhoval do Paříže a začal přispívat do publikací jako *La Vie drôle*. Častoval literární kavárny v Latinské čtvrti a potkal Alphonse Allaise v kabaretu Chat noir, stávaje se jeho učněm. Jeho tvorba se vyznačuje humorem a fantazií, často spojenou s paravědeckými a okultními koly. Sbírka prózových básní 'Poèmes en prose' byla vydána v roce 1898 a otevřela dveře do pařížské literární scény. Pořádal salon v Passy, kde se scházely významné osobnosti jako Jean Lorrain, Willy, Jean de Tinan, Alfred Jarry, Oscar Wilde a Paul Verlaine; byl obzvláště blízko Paulu Verlainovi, dokonce ho po jeho smrti střežil. Mezi lety 1890 a 1911 tvrdil, že publikoval přes dvě stě povídek, kronik a fantazií v různých publikacích včetně *Le Chat Noir*, *La Vie drôle*, *Le Rire*, *Fantasio*, *La Revue blanche*, *Le Sourire* a *Le Mercure de France*. Během své kariéry překládal De Lautrec díla Marka Twaina, Havelocka Ellise, Alfreda Levina, Matthew Phippse Shiela a Oscara Wildea (ve spolupráci s Henry-D. Davray), často pro Mercure de France . V roce 1900 spoluzaložil La Petite Semaine a v roce 1920 s Curnonskym a Courtelinem Akademii humoru. V Marseille vyučoval latinu a řečtinu až do svého odchodu do důchodu v roce 1929, krátce poté se vrátil do Paříže. V roce 1938 vydal své životopisné paměti Souvenirs des jours sans souci . Přestože usiloval o uznání, včetně kandidatury na Francouzskou akademii v roce 1923, cítil se zklamán tím, že nedosáhl literární uznání. V roce 1936 obdržel Řád čestné legie a zanechal po sobě publikované práce včetně 'Poèmes en prose,' 'Les Roses noires,' 'Monsieur de Crac' a Souvenirs des jours sans souci .

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Ged Marlon

Ged Marlon, narozený jako Gérard Brunettini 10. dubna 1954 v Paříži, je francouzský humorista a herec. Vychovávali ho jeho italští prarodiče a zpočátku se věnoval atletice, stávaje se juniorským šampionem Francie ve zápase řecko-římském stylu. Jeho raná kariéra zahrnovala angažmá u Roberta Hosseina v rolích halapartnera ve 'Jeanne d'Arc' a 'Potemkinovi'. Marlon čerpá inspiraci z Keatona, Tatiho, Bunuela a Dalího, což je patrné v jeho jedinečném komediálním přístupu. Objevil se ve filmu Flic ou Voyou v roce 1979 a následně hrál v krátkém filmu Mambo-scratch v roce 1983. Během 80. let 20. století Ged Marlon neustále rozšiřoval své herecké portfolio a objevoval se ve filmech režisérů jako Bertrand Tavernier ( Autour de minuit v roce 1986), Claude Lelouch ( Viva la vie v roce 1984) a Gérard Oury. Vystupoval také v představení Games v Théâtre Fontaine v roce 1984 a hrál ve L'Embarras du soi , kterou napsal a režíroval v Théâtre Montparnasse v roce 2010. Spolupráce s Farid Chopel vedla k úspěšnému představení 'Aviateurs' z roku 1980. Často ztvárňuje průměrného lysého Francouze s knírkem a ve svých výkonech spojuje absurditu s grácií. Marlonova divadelní tvorba zahrnuje sólová představení režírovaná Jean-Michelem Ribesem v Théâtre du Splendid v roce 1989 a Un simple froncement de sourcil , které mělo premiéru v Théâtre du Rond-Point v roce 2002 a otevřelo sál Rolanda Topora. Jeho představení se často zabývají filozofickými a praktickými otázkami a připomínají Raymonda Devose. Gestová performance je zásadní, přičemž jeho tělo často nahrazuje slova; dává přednost „to, co není řečeno“ před „přehnaným vyjadřováním“. Vystupoval v hrách jako 'Brèves de comptoir' a dílech Labicha, Courtelinea a Feydeaua. Přednesl také sólové představení 'Ged Marlon / Solo' v Théâtre du Petit Montparnasse, které mělo premiéru 28. srpna 2008 a zkoumálo témata zklamání v lásce se třemi postavami hledajícími štěstí. Ged Marlon aktuálně režíruje film s názvem Les Talents d'Achille , jehož premiéra je plánována na rok 2025.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Gil Alma

Narozen 2. září 0, 1979 v Montreuil (Seine- Saint- Denis), Gilles Bongibault, známý jako etapa Gil Alma, pracoval ve Francii jako herec, humorista a producent.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Gilles Benizio

Gilles Benizio je francouzský komik, narozený 1. června 1957 ve Villeruptu, v departementu Meurthe-et-Moselle. Je italského původu a 1. června 2024 dovrší 67 let. Studoval divadlo na univerzitě Censier v Paříži, kde se v roce 1982 seznámil se svou budoucí manželkou Corinne Benizio. Vzali se roku 1985 a mají dvě děti, Elisu a Raphaëla. Benizio je nejlépe známý jako polovina komediálního dua Shirley et Dino, které vzniklo s Corinne Benizio v roce 1988. Postavy Shirley a Dino byly vytvořeny během improvizovaného workshopu s Ariane Mnouchkine, která jim pomohla nastartovat kariéru. Jejich komediální styl se opírá o dynamiku, ve které Dino škádlí Shirley pro pobavení publika; Dino je charakterizován svým italským původem a často do vystoupení začleňuje italské písně, zatímco Shirley je zobrazována jako naivní postava snažící se vyprávět příběhy, které Dino neustále přerušuje. Jejich představení často obsahují příběhy o naivních klaunech. Na jevišti debutovali v roce 1985 pod názvem 'Achilles Tonic' a jejich první hudební revue s tématem music-hall uvedli na festivalu Avignon Off v roce 1988. Shirley et Dino získali širší uznání díky vystupováním v televizních pořadech Patricka Sébastiena, zejména v pořadu 'Le Plus Grand Cabaret du monde' v letech 2001 až 2004. V roce 2003 obdrželi cenu Molière za nejlepší skečovou show za své představení 'Le Duo'. Jejich DVD 'À Marigny' se prodalo přes milion kopií a jejich film 'Cabaret Paradis', který byl uveden v roce 2006, přilákal 200 000 diváků. Dvojice se posunula od komedie k režii oper, inscenovala barokní opery jako 'Don Quichotte chez la Duchesse' v roce 2015 a 'Platée' v roce 2022 a nedávno 'Turandot' v Grenoblu 31. března 2023. V současné době žijí v regionu Ardèche.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Guy Bedos

Guy Bedos, narozený 15. června 1934 v Alžírsku, zemřel 28. května 2020 v Paříži. Byl to mnohostranný umělec, identifikovaný jako *Pied-Noir*, což je označení pro Francouze v Alžírsku, a byl známý svou prací jako scenárista, stand-up komik a herec. Narodil se v době, kdy bylo Alžírsko francouzským departementem, jeho rodina zahrnovala Alfreda Bedose, jeho otce, který pracoval jako zdravotní návštěvník, a Hildeberte Verdier, jeho matku. Jeho dětství bylo poznamenáno nestabilitou, včetně stěhování mezi domovy a internáty, včetně katolické střední školy v Bone a lycea Bugeaud v Alžírsku. Bedosova kariéra začala v raných 50. letech jako součást komediální skupiny 'Bande du Conservatoire'. S rodinou dorazil do Paříže v červnu 1949 a poprvé se objevil ve filmu *Budoucí hvězdy* v roce 1954. Aby se vyhnul vojenské službě během alžírské války, zorganizoval hladovku a byl prohlášen za duševně nezpůsobilého. Vystoupil v hudebním divadle Bobino v roce 1965 po boku Barbary a později spolupracoval s Michelem Boujenachem a Smaïnem na *Sluneční úder v Olympii*. Bedos také inscenoval hry, například 'Arlequin poli par l'amour' ve věku sedmnácti a půl let. Bedos je obzvláště zapamatován pro svou opakující se roli Simona, lékaře, ve filmu *Un éléphant ça trompe énormément* (1976) a *Nous irons tous au paradis* (1977), za který získal značné uznání. Objevil se také ve filmu *Les Aventures de Bidibi et Banban*, kde hrál Bidibiho, a přispíval k satirickému týdeníku *Siné Hebdo*, kde podporoval Siného poté, co byl propuštěn z *Charlie Hebdo*. Politicky podporoval Françoise Mitterranda a v roce 2012 se přestěhoval do Hénin-Beaumont, aby podpořil Jeana-Luca Mélenchona. Ke konci života mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Gérald Dahan

Gérald Dahan, narozený jako Gérald Berthelot 17. května 1973 v Cognacu ve Francii, je francouzský humorista, imitátor, rádia moderátor a herec. Jeho talent pro napodobování se projevil již ve věku čtyř let. Jeho rodiče byli obchodníci a jeden z nich studoval francouzské právo. Scénické jméno Gérald Dahan si zvolnil kolem šestnácti let, inspirován svou zesnulou tetičkou z matčiny strany Émilie Dahan, a přestěhoval se do Paříže, aby se věnoval herecké kariéře. Dahanova raná kariéra zahrnovala výhru titulu "Nejmladší imitátor Francie" ve svých dvanácti letech v Angoulême a získání ceny "Nejlepší mladý komik roku" v Bobinu v roce 1992. Od roku 1993 do roku 1998 poskytoval mnoho mužských hlasů pro loutky v dětském televizním seriálu Les Minikeums na France 3. Účastnil se také rozhlasové show Laurenta Ruquiera Rien à cirer na France Inter od roku 1993 do roku 2000 a vystupoval v televizních pořadech, jako například Vivement dimanche se svým souborem 'Les 6 Clones' mezi lety 1998 a 1999. Je specialistou na napodobování a telefonní žerty, vytváří uvěřitelné scénáře prostřednictvím svých hlasových transformací. Během své kariéry vystupoval Dahan v mnoha divadelních představeních, včetně L’imposteur , Érection Présidentielle , Sarkoland a Gérald Dahan tombe les masques . V roce 2006 vytvořil a moderoval vlastní televizní pořad Les missions de Gérald Dahan na France 3. Jeho práce s Rire et Chansons se proslavila díky telefonním žertům, které mířily na osobnosti jako Jean-Pierre Raffarin, Adrien Zeller a Zinedine Zidane. Objevil se ve filmu La Boîte (2001) a televizním filmu La famille Zappon (2005). V roce 2026 uvedl představení 'J'imite donc je suis,' s přibližně padesáti napodobninami a klavírními vystoupeními. V současné době hraje sólové divadelní představení o Molièrovi s názvem 'Il était une voix… Molière!', které mělo premiéru 29. března a pokračuje v roce 2027, ztvárňuje postavy jako Emmanuel Macron jako Alceste a Nicolas Sarkozy jako Molière.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Jackie Berroyer

Jackie Berroyer je francouzský herec, komik, spisovatel a novinář, narozený 24. května 1946 v Remeši. Dětství prožil v čtvrti Maison-Blanche v Remeši, kde jeho otec pracoval jako zedník a matka byla domácká. Po prvotním zaměření na kariéru průmyslového designéra ji opustil ve věku 25 let. Od poloviny 70. let se Berroyer prosadil jako rockový kritik pro Charlie Hebdo a přispíval do dalších publikací, včetně Hara-Kiri, Libération, Rock & Folk, Actuel a Rolling Stone. Berroyerova tvůrčí činnost se rozprostírá v různých médiích. Je spisovatel a psal dialogy pro mnoho francouzských filmů od 80. let, ve spolupráci s režiséry jako Patrick Bouchitey, Patrick Grandperret a Jean-François Stévenin. Významně se podílel na scénáři prvního filmu Cédrica Klapische 'Riens du tout'. Jeho tvorba se rozšiřuje i do prózy; v roce 1992 vydal 'La femme de Berroyer est plus belle que toi, connasse,' který byl následně zpracován do filmu 'Tempête dans un verre d'eau'. Je také známý svými komediálními výkony, včetně tříletého působení jako rošťácká telefonní operátorka ve televizní show 'Nulle part ailleurs,' zpočátku pod pseudonymem Jackie Darbois, a moderováním pořadu o humoru a filozofii 'Pas si vite!' na Canal+. Berroyerova kariéra zahrnuje příspěvky do satirických publikací jako Siné Hebdo a Siné Mensuel. Od roku 2010 do 2012 moderoval pořad ‘Mélomanie’ na Le Mouv’. V roce 2006 vytvořil a předvedl 'Ma vie de jolie fille', vtipné a hudební divadelní vystoupení pro jednoho herce. Jeho práce získala uznání; v roce 1979 obdržel cenu za nejlepšího nováčka na festivalu v Angoulême za 'Dossier Goudard' a v roce 2012 byl nominován na cenu za nejlepší vedlejší mužskou roli na festivalu Jean-Carmet za 'Mobile Home'. Berroyer je také uznáván jako Rytíř Řádu umění a literatury. Je otcem hudebních producentů ARK a Jima Casanovy.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Jean-Christian Fraiscinet

Jean-Christian Fraiscinet, někdy psáno Jean-Christian Faiscinet, je francouzský humorista a herec. Jeho raný život byl spjat s Château de Valençay, kde byli jeho prarodiče správci a průvodci a také tam pracovala jako průvodkyně jeho matka; tam strávil velké části svého dětství. První herecké repliky pronesl právě v zámku, zpočátku zastupoval zraněného herce ve hře 'Královna Margot,' čímž se v mládí rozvinula jeho divadelní vášeň. Cesta Fraiscineta ke komedii začala účastí v letních představeních 'Son et Lumière' ve vesnici jako mladý muž, což probudilo jeho zájem o hraní. Krátce studoval medicínu, než navštěvoval Conservatoire d’art dramatique de Tours, kde po dvou letech získal zlatou medaili. Vytvořili kolem patnácti představení, včetně tří originálních tvorby: 'ZAP', 'Hôtel des voyageurs' a 'Mona'. V roce 1994 potkal Vincenta Duboise na festivalu ve Villard de Lans, což vedlo ke vzniku komediálního dua Les Bodin's. Les Bodinové představují Fraiscineta v roli Christiana a Duboisovou jako Marii, 87letou despotickou ženu. Duo vystupovalo na jevišti a ve třech filmech: Mariage chez les Bodin’s (2008), Amélie au pays des Bodin’s (2010) a Les Bodin’s en Thaïlande (2021). Fraiscinet se také objevil v dalších filmech, včetně 'J'ai faim !!!' (2001) a 'Le Démon de midi' (2005), a televizních seriálech jako 'Chez Maupassant’ (2008, 2011) a 'Les Bodin's sont confinés' (2020). Farma, kterou získali „za pár drobných“, původně neměla vodu ani elektřinu a byla zrekonstruována s pomocí sousedního farmáře Anthonyho Janviera. Fraiscinet je také zapojen do Caméléon Production a na farmě zastává více rolí, včetně herce, autora, číšníka a technika.

Zobrazit profil