Globální adresář talentů

Adresář komiků

Procházejte profily komiků, stručné životopisy, zemi původu a oficiální odkazy.

1588 komiků

Antonio Albanese

Italský umělec Antonio Albanese pracuje jako komik, herec, režisér a spisovatel. Narodil se 10. října 1964 v Olginate, v provincii Lecco, rodiče pocházejí původně z Petralia Soprana (PA). Jeho kariéra začala na počátku 80. let s lokálními rozhlasovými stanicemi Onda Radio Olginate a Radio Cristal di Lecco. V roce 1991 absolvoval studium na Civica Scuola d'Arte Drammatica v Miláně. Albanesova komediální kariéra začala v roce 1992 v divadle Zelig v Miláně a vystupoval také v „Zanzara d’oro“ v Bologni. Objevil se v talk show Maurizia Costanza a spolupracoval s Paolem Rossim. První uznání získal v televizním pořadu "Nikdy neříkej góly", konkrétně díky svým vystoupením v pořadu Mai dire Gol na stanici Italia 1, kde vytvořil několik slavných postav, včetně Frenga, Stopa a Pier Piera. Objevil se také v pořadu Su la testa! V roce 1992 ztvárnil role Alexe Drastica a Epifania; postava Alexe Drastica čerpá inspiraci z mrzoutů, které se vyskytují v milánských předměstských barech, a Epifanio je zobrazen jako nervózní jedinec s náklonností k valeriánu. Od roku 1990 vystupoval s komediálními monology v kabaretech jako Zelig a Zanzara d’oro. Získal široké uznání díky pořadu Mai dire Gol (Gialappa's Band), kde vytvořil několik postav. Pokračoval ve své práci na spin-off pořadech Mai dire Domenica a Mai dire Lunedì (2004–2005), ve kterých ztvárnil čtyři nové postavy. Albanese je známý napodobováním mnoha postav, přičemž každou z nich činí jedinečnou, a jeho komediální styl je popisován jako vtipný, sarkastický a ironický. Vytvořil postavu Cetta La Qualunque, zkorumpovaného Calabriana s vazbami na organizovaný zločin, která se poprvé objevila v jeho televizním pořadu Non c'è problema v roce 2003, který spoluvytvořil s Pierem Guerrerou. Celovečerní film Qualunquemente o Cettovi La Qualunque byl uveden v roce 2011 a stal se diváckým trhákem. Ztvárnil také postavy jako Pier Peter, Gennaro Gattuso a Mino Martinelli. Albanese režíroval filmy včetně Freshwater Man (1997), La fame e la sete (1999), Il nostro matrimonio è in crisi (2002), Contromano (2018), A Hundred Sundays (2023) a Lavoreremo da grandi (2026). V roce 2025 získal Stresu cenu za svůj román La strada giovane a v roce 2023 ocenění Nastri d'Argento za nejlepšího komediálního herce za film Grazie ragazzi . K roku 2023 je mu 62 let.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Bruno Arena

Bruno Arena, narozený 12. ledna 1957 v Miláně, byl italský komik, kabaretní umělec a herec. Jeho otec měl sicilské kořeny. Po maturitě na umělecké střední škole a studiu tělesné výchovy na ISEF pracoval jako učitel tělocviku ve školách v provincii Varese. Arena se zpočátku věnoval kariéře turistického animátora, počínaje rokem 1983. Vážná autonehoda v roce 1984 způsobila částečnou ztrátu zraku na jednom oku, zkušenost, kterou později začlenil do svých komediálních vystoupení. Kariéra Areny nabrala v roce 1988 výrazný obrat, když se seznámil s Maxem Cavallari a společně založili komediální duo Fichi d'India. Název, znamenající "Opuncie", byl inspirován rostlinami, které viděli během procházky v Palinuro. Premiéru měli v kabaretu Fuori Pasto ve Varese v roce 1989 a rychle si získali popularitu vystupováním na plážích v Palinuro. Fichi d'India do svých představení často začleňovali surrealismus a získali uznání pro parodie televizních pořadů, zejména těch s Sergim Baraccem, přičemž často používali frázi „Amici hararara“. Dvojice se objevila v rozhlasových pořadech jako Radio Deejay a R101 a vysílala se v televizních stanicích včetně Italia 1, Canale 5 a Italia 7. Pořádali také divadelní představení a turné a byli vybráni Robertem Benignim k ztvárnění Kočky a Lišky ve filmu Pinocchio , za což získali kritické uznání za svůj komediální a herecký přínos. Arena a Cavallari vlastnili klub Arlecchino ve Vedano Olona, který pomohl nastartovat kariéry mnoha kabaretových umělců z Milána a Varese. Jejich televizní vystupování se rozšířila o pořady jako Yogurt - Fermenti attivi (1994) a La sai l'ultima? , a objevovali se v několika edicích Zelig a filmové sérii Merry Christmas (2001-2003). V roce 2013 utrpěl Arena během natáčení Zelig krvácení do mozku, což vedlo k afázii a neschopnosti chodit. Spolu s Rosannou Marrone napsal knihu s názvem Domani ti porto al mare. Niente può cancellare il nostro amore magnifico . Bruno Arena zemřel 27. září 2022 v Barassu ve věku 65 let a je památován jako významná osobnost v oblasti komedie ve Vareseské provincii.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Geppi Cucciari

Maria Giuseppina Cucciari, známá profesionálně jako Geppi Cucciari, se narodila 18. srpna 1973 a pracuje jako italská stand-up komička, herečka a televizní moderátorka. Narodila se v Cagliari a dětství prožila v Macomeru, v provincii Nuoro. Její otec vlastnil malou stavební firmu, zatímco její matka byla učitelka tělesné výchovy. V komedii předvádí rychlý duch a inteligenci, často vyvažuje sarkasmus s autoironií. Cesta Cucciariové začala studiem práv na Univerzitě v Cagliari, než v roce 2001 absolvovala na Katolické univerzitě svatého srdce v Miláně s diplomovou prací o mezinárodním veřejném právu. Během tohoto období objevila svou vášeň pro divadlo a navštěvovala workshop „Scaldasole“. V roce 2000 se připojila k divadelnímu ateliéru Scaldasole a později vstoupila do uměleckého ateliéru Zelig. Profesionální kariéra Cucciariové zaznamenala významný pokrok díky jejímu zapojení do Zelig, zejména díky úspěšnému vystoupení v zábavním pořadu Zelig Off v roce 2003. V roce 2002 se také objevila v programu Pinocchio na Radiu Deejay a v roce 2002 v rozhlasové show Scaldanight. Mezi lety 2005 a 2009 se Cucciari pravidelně objevovala v sitcomu Belli dentro a v roce 2006 získala cenu Telegrolla za roli Marie "Gonni" Gonaria. V roce 2006 debutovala jako spisovatelka románem Meglio donna che male accompagnata a v roce 2009 následoval Meglio un uomo oggi. Během své kariéry moderovala řadu televizních pořadů, včetně Italia's Got Talent (2010-2011), G’Day (2011-2012) a aktuálně moderuje Splendida cornice od roku 2023. V roce 2025 spolupodporovala jednu z nocí hudebního festivalu Sanremo. Od roku 2013 se také podílela na Le invasioni barbariche, poskytujíc titulní stránku známou jako 'Agenda Geppi', a od roku 2014 do současnosti spolupodporuje Per un pugno di libri na Rai 3. Dvaceté římské filmové festivalové premiéře se zúčastní film Geppi Cucciari, Life Goes This Way, dne 15. října 2025. Práce Cucciariové získala uznání, včetně vyznamenání Cavaliere Ordine al Merito della Repubblica Italiana (5. třída/rytíř) v roce 2015 a 52. Regia Televisiva ceny za nejlepší televizní osobnost v roce 2012. V poslední době se objevila ve filmech jako Romeo è Giulietta, Gli addestratori a Diamanti a obsadila druhé místo v páté sezóně LOL (Prime Video). V současné době moderuje pořad Splendida cornice na Rai3 společně s Lucou Botturou, s účastí Edaarda Camurriho, Amalie Ercoli Finziové, Giuseppe Antonelliho, Ester Violy a Alessandra Arcodia. Pořadadokumentuje historii Rai3 a zahrnuje segmenty jako fiktivní soudní proces s Robertou Petrelluzziovou.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Gigi Proietti

Gigi Proietti, narozený Luigi Proietti 2. listopadu 1940 v Římě, byl mnohostranný italský umělec. Jeho rodiči byli Romano Proietti z Umbie a Giovanna Ceci a jeho raná léta se odehrávala na různých místech v Římě. Zpočátku studoval právo na univerzitě La Sapienza, ale před dokončením studia se vydal uměleckou cestou. Již od mládí projevoval hudební nadání a zvládl nástroje jako kytara, klavír, akordeon a kontrabas, přičemž vystupoval v římských nočních klubech, aby si uživil. Proiettiho kariéra začala v roce 1966 účinkováním ve filmech 'Pleasant Nights' a 'I grandi camaleonti'. Pokračoval ve budování svého životopisu účastí v experimentálních divadelních produkcích, jako například Can Can degli italiani (1963), a hraním s Gruppo Sperimentale 101 od roku 1964. V roce 1964 debutoval na jevišti rolí upupa ve hře Aristofaňova Ptáci . Během 70. let se objevil ve filmech jako 'The Appointment' (1969), 'A Wedding' (1978) a 'Who Is Killing the Great Chefs of Europe?' (1978) a v roce 1974 hrál hlavní roli v dramatu 'La cena delle beffe'. Od roku 1976 spolupracoval s Robertem Lericim, vytvářel a režíroval divadelní hry. Premiéra a prezentace divadelního představení pro jednoho herce 'A me gli occhi, please,' které začalo v roce 1976 a pokračovalo více než 300 představeními, znamenala zásadní bod v jeho profesním životě. Proslavil se také rozsáhlou dabingovou prací, kdy namlouval herce jako Roberta De Nira, Sylvestra Stallona, Richarda Burtona a Marlona Branda. Poskytl hlas džinovi v italských verzích filmů 'Aladdin,' stejně jako pro Draca ve filmu 'Dragonheart' a Gandalfa ve filmové sérii 'Hobbit.' Během své kariéry vydal více než 11 alb a 15 singlů. Hrál v Febbre da cavallo (1976) a jeho pokračování Febbre da cavallo - La mandrakata (2002), a objevil se v televizním seriálu Il maresciallo Rocca (1996-2005). Gigi Proietti zemřel 2. listopadu 2020 po infarktu, zanechávaje za sebou odkaz, který zahrnuje čestné občanství města Viterbo (2013) a asteroid pojmenovaný na jeho památku (7916 Gigiproietti, 2021).

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Gino Bramieri

Gino Bramieri, narozený Luigi Bramieri 20. června 1928 v Miláně v Itálii, byl italský komik a herec. Jeho rodiči byli Angelo Bramieri, tesař, a Giulia Botturi. Vyrůstal v činžovním domě pro dělníky v milánské čtvrti Brera. Bramieriho umělecká cesta začala koncem roku 1943 amatérským debutem na charitativním představení v Rovellasca. První divadelní vystoupení s vlastními replikami absolvoval 27. září 1944 v milánském Teatro Augusteo. V roce 1949 začala jeho profesionální dráha, když se stal členem revuové společnosti Erminia Macaria, což vedlo k jeho první placené práci s triem Brabito v Teatro Anteo. Rychle získal zkušenosti spoluprací s významnými italskými komiky jako Totò, Peppino De Filippo a Aldo Fabrizi. Přezdívka 'Il Re della barzelletta' ('Král vtipů') odrážela jeho komediální přístup, charakterizovaný vyprávěním humorných anekdot, často doručovaných rychle a s prvky surrealismu. Titul v oboru účetnictví získal večerním studiem. Během 60. a 70. let dosáhl Bramieri významného úspěchu v televizi, objevoval se v pořadech jako Tigre contro tigre, Il signore ha suonato? a E noi qui. Od roku 1982 do roku 1988 moderoval vlastní pořad G.B. Show. Hrál také v populárních reklamách Carosello pro Moplen a stal se známým díky heslo 'e mÃ³ e mÃ³ Moplen'. Ztvárnil přibližně třicet filmových rolí a režíroval Ride bene... chi ride ultimo. Bramieriho přezdívali 'il Gino nazionale' a 'Re della barzelletta'. Své vtipy sestavil do série knih, včetně 50 chili fa, inspirované jeho zhubnutím. Rakovina slinivky břišní si Bramerii vzala 18. června 1996 ve věku 67 let; následně byl pohřben v Milánském monumentálním hřbitově. Ulice a třídy byly v jeho poctě přejmenovány v Miláně a Římě.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Leo Bassi

Leo Bassi je mnohostranný umělec, který se definuje jako žonglér, komik a herec. Narodil se v roce 1952 ve Spojených státech amerických a jeho kořeny jsou hluboce zakořeněny v cirkusové tradici. Jeho rodina se může pochlubit více než 130 lety účasti na italských, francouzských a anglických cirkusových vystoupeních; jeden z jeho předků dokonce bojoval po boku Garibaldiho, než založil jeden z prvních moderních cirkusů v Toskánsku. Dalším obohacením tohoto odkazu je jeho dědeček, Jimmy Wheeler, který byl pravidelným vystupujícím v londýnském Palladiumu a průkopníkem komedie v rané BBC televizi, zatímco jeho otec, Leo Bassi starší, získal renomé jako žonglér pracující ve Spojených státech s osobnostmi jako Groucho Marx a Ed Sullivan. Dětství strávil na zákulisí cirkusů, odkud zdědil cirkusové dovednosti, včetně žonglování nohama, které je uznáváno v Oxford Encyclopedia of Performing Arts. Bassiho kariéra ho zavedla přes kontinenty, jelikož žil ve Francii, na Středním východě, v Japonsku a Itálii, mezi dalšími místy. Specializuje se na antipodismus, akrobatické kousky zahrnující balancování a točení předmětů nohama. Jeho vystoupení probíhají v divadlech, ulicích, náměstích a nočních klubech. Od 80. let vytvořil sérii pořadů, počínaje 'Il circo più piccolo del mondo.' Rané pořady často zahrnovaly pyramidovou rutinu, při které se zdálo, že jsou diváci hypnotizováni. Objevil se také v italské televizi s Pierem Chiambrettim. V 90. letech dosáhl úspěchu ve Španělsku s pořadem 'Instintos Ocultos' a později vyvinul pořady jako 'La Vendetta,' 'Golf' a '12 Settembre,' které se zabývají politickými a environmentálními tématy. Pořad 'La Revelacion' z roku 2008 kritizuje náboženské mýty a oslavuje rozum. Práce Bassiho se často zabývá aktuálními událostmi a společenskými problémy. Veřejně kritizoval postoj papeže k kondomům a vyjádřil nesouhlas ohledně homosexuality. Vydal manifest na podporu zákona o sexuálním zdraví a dobrovolném ukončení těhotenství (IVE). Zapojil se do odhalování organizátorů online kampaně proti Zjevení, což vedlo k soudním sporům s Hazteoir.org a dalšími ultrapravicovými katolickými skupinami; v říjnu byl žalován za údajné urážení náboženských citů. Podal také žalobu na Hazteoir.org a Libertaddigital.com za pomluvu. Jeho nedávná show se jmenuje 'Utopie', měla premiéru kolem roku 2009, a on i nadále vystupuje s podvratnou komedií mezinárodně. Je popisován jako zkušený a fenomenálně vtipný performer a snaží se vytvářet pro diváky jedinečné a emotivní zážitky. Udržuje oficiální webovou stránku na leobassi.com.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Leo Gullotta

Narodil se jako Salvatore Leopoldo Gullotta v Catanii na Sicílii 9. ledna 1946 a Leo Gullotta je Ital, který pracuje jako herec, dabér, komik a spisovatel. Svoji kariéru začal jako statista v divadle Teatro Massimo Bellini v Catanii, kde se objevil ještě jako dítě. Jeho rané vzdělání zahrnovalo herecké studium pod vedením Turi Ferro na akademii divadelního umění Teatro Stabile. Po vstupu do divadelního souboru Teatro Stabile di Catania v roce 1970 získal počáteční uznání jako komik v kabaretním prostředí Říma. Během své kariéry hrál v komediích i dramatických dílech pro film a divadlo, objevil se přibližně ve 100 filmech a mnoha televizních pořadech a seriálech. Popularitu jako herec si získal s divadelní společností Bagaglino, účastnil se mnoha parodií, včetně jedné na paní Leonidu. Často spolupracoval s režisérem Giuseppe Tornatore, se kterým pracoval alespoň pětkrát. Univerzálnost Lea Gullotta je patrná v jeho dabingových pracích. Propůjčil italský hlas postavě Mannyho ve prvních třech filmech Ledová doba a souvisejících médiích, stejně jako daboval Berta Younga ve filmu Rocky, Joea Pesciho v několika filmech a Romana Polaňského ve filmu Do Říma s láskou. Také propůjčil hlas robotovi Johnny 5 ve filmu Kurz na přežití. V roce 1986 získal ocenění David di Donatello za film Profesor a později obdržel ještě dvě další v letech 1997 a 2000. Veřejně se přihlásil k homosexualitě v březnu 1995 a v roce 2019 uzavřel registrované partnerství s Fabiem Grossim, svým partnerem po dobu 32 let. Gullotta vydal knihu s názvem Mille fili d'erba v roce 1998 a později spoluvytvořil dokumentární film In arte Lilia Silvi v roce 2011, který získal v roce 2012 ocenění Nastro d’argento.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Massimiliano Cavallari

Massimiliano Cavallari, profesionálně známý jako Max Cavallari, je italský herec, komik a kabaretní umělec. Narodil se 8. července 1963 ve Varese a má rodinné kořeny v San Severo (FG) a Maropati (RC). K dnešnímu dni je mu 63 let a je to Rak podle znamení zvěku. Cavallari zahájil svou kariéru v roce 1988, kdy s Brunem Arenou založil komediální duo Fichi d'India. Úvodně se představili na Radiu Deejay a rychle si získali uznání díky vystupováním v televizních pořadech jako Dee Jay Television, Canale 5 a Italia 1. Od roku 1988 začal používat přezdívku „Max“. V letech 1994 až 1998 byli prominentní na Radiu Dee Jay a v roce 1995 se zúčastnili pořadu „La sai l’ultima?“. Duo také vystupovalo v Aquafan v Riccione během letních sezón od roku 1996 do roku 1998. Fichi d'India získali národní uznání po svém vystoupení v pořadu Zelig - Facciamo cabaret v roce 1999, který uváděl Claudio Bisio. Následně se objevili ve filmu Amici Ahrarara (2001) a zúčastnili se několika vánočních filmů s Massimem Boldim a Christianem De Sica mezi lety 2001 a 2003, včetně Merry Christmas , Natale sul Nilo a Natale in India . Hrál také role Kočky a Lišky v Robbertově Benigniho filmu Pinocchio (2002). Od roku 2007 do roku 2012 byli Cavallari a Arena hosty v pořadu Colorado na Italia 1. V říjnu 2015 se vrátil jako host do pořadu Colorado . V červenci 2021 obdržel ocenění Premio Pugliese dell'anno a v říjnu 2022 vydal svou knihu Non spegnere la luna. Fichi si nasce, amici si diventa . Pokračuje ve vystupování, objevil se v pořadu Only Fun - Comico Show na Nove v roce 2023 a je naplánován do filmu La leggenda dei tre compagni (2026).

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Natalino Balasso

Natalino Balasso, narozený 2. prosince 1960 v Porto Tolle, je italský herec, komik, kabaretní umělec, dramatik, divadelní režisér a spisovatel. Žije mezi Via Emilia a severovýchodní Itálií. Je stále naživu a primárně se věnuje herectví v divadle, objevuje se ale i ve filmech a televizi a občas lidi rozveseluje. Balassova umělecká cesta začala premiérou v divadle v roce 1990. Na konci 80. let vystupoval v Emilii-Romagně s komediálními pořady s prvky surrealismu a vágně futuristickými prvky. V roce 1993 spolupracoval jako autor pro humoristické a satirické časopisy jako Comix , Cuore a Smemoranda a ve stejném roce vydal knihu surrealistických povídek s názvem Operazione buco nell'acqua . V roce 1994 napsal monolog 'Il grande pop corn' s Mauriziou Grande. Od roku 1995 do roku 2004 vedl Compagnia degli Gnorri, vystupoval v severní Itálii a přepisoval scénáře Commedia dell'Arte při modernizaci masek, vytvořil osm her s názvem 'L'isola degli Gnorri'. Objevil se v televizi kolem roku 2003 v pořadu Zelig a začal se objevovat v televizi na konci 90. let. Jeho filmový debut byl v roce 2007. Balassova plodná kariéra zahrnuje napsání několika knih fikce, včetně 'Operazione buco nell'acqua' (1993), 'L’anno prossimo si sta a casa' (2004), 'Livello di guardia' (2007) a 'Dio c'è ma non esiste' (2012). Napsal a ztvárnil také řadu divadelních děl, jako například 'Dammi il tuo cuore, mi serve' (2003), 'Ercole in Polesine' (2004) a 'La tosa e lo storione' (2007/2008), které zůstávají v jeho repertoáru. Překládal a uváděl The Taming of the Shrew v benátském dialektu. Od roku 2010 spolupracuje s Il Fatto Quotidiano . V roce 2011 vytvořil YouTube kanál s názvem 'Telebalasso' a pokračuje ve produkci filmů a webových seriálů prostřednictvím předplatitelského servisu Circolo Balasso na Patreon.com od roku 2021. V současné době se podílí na produkcích jako ‘La Grande Magia’ od Eduarda De Filippa (obnovení 30. ledna 2026), 'Giovanna dei Disoccupati' (premiéra 4. listopadu 2025) a 'La Cripta dei Cappuccini' (hraní 16. září 2025), stejně jako na webové mýdlové opeře 'Lagna d’Amore' (začíná 3. května 2025) a šestidílném webovém seriálu ‘Agenzia Kautho Investighescion’ (premiéra 5. dubna 2024).

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Nino Formicola

Nino Formicola, narozený jako Antonino Valentino Formicola 12. června 1953 v Miláně, je italský komik, kabaretní umělec a herec. Jeho rodiče pocházejí z Neapole a Catánie. V současné době je mu 73 let a zůstává aktivní v zábavním průmyslu. Nino Formicola je známý svým dlouhým kariérou a univerzálností, pracuje v televizi, filmu i divadle. Formicolova profesionální cesta začala v roce 1976, kdy se seznámil s Andreou Cipriano Brambillou, který se později stal jeho švagr. Společně v roce 1977 vytvořili komediální duo 'Zuzzurro e Gaspare', čímž položili základní kámen pro mnoho z jeho budoucí kariéry. Poprvé se objevili v televizi v roce 1978 v pořadu ‘Non stop’ a získali širší uznání díky svým vystoupením v 'Drive In' od roku 1983. Významným raným výkonem byla skeč ztvárňující nevinného policistu a jeho asistenta v 'La sberla' v roce 1979. V roce 1989 také společně vytvořili komediální pořad 'Emilio' se Zuzzurro. Během své kariéry moderoval Formicola různé televizní pořady, včetně 'Il TG delle vacanze' a 'Dido... menica' v roce 1992 a spolupodával pořady 'Miraggi' a 'Saxa Rubra' v roce 1994. Propůjčil také hlas postavě Panico ve filmu Hercules z roku 1997. V roce 2018 dosáhl vítězství ve třinácté sérii 'L'isola dei famosi,' čímž se stal jeho nejstarším vítězem. Od února 2015 působí jako oficiální tvář dobrovolnické asociace City Angels a v roce 2015 obdržel ocenění Leggio d’oro “Alberto Sordi”. Formicola i nadále pracuje, přemýšlí o měnící se krajině komedie a vyjadřuje obdiv k osobnostem jako je Gianfranco Funari, zároveň však pozoruje obavy ohledně omezení současné televize.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Nino Frassica

Nino Frassica je italský herec a komik, narodil se jako Antonino Frassica 11. prosince 1950 v Messině na Sicílii. Svoji kariéru zahájil v roce 1970 s kapelou I cantatori pelosi figli della cantatrice calva. Po zanechání excentrické zprávy na hlasové schránce Renza Arboreho získal uznání a následně se v roce 1982 připojil k rozhlasovému programu Radio Anche Noi. Frassicin styl komedie, kterého kritici považují za „mistra nesmyslného humoru“, se opírá především o surrealistické dialogy, nesmysly, slovní hříčky a nelogické postřehy. Sám svůj přístup popisuje jako „zničením logiky a italského jazyka“. Jeho televizní debut v Itálii proběhl v roce 1985 v pořadu *Quelli della notte*, kde hrál částečně negramotného mnicha, bratra Antonina da Scasazza. Spolupracoval s Renzem Arborem na obou pořadech *Quelli della notte* a *Indietro tutta!*. Toto období vedlo k vydání knihy *Il libro di Sani Gesualdi* (1986) a *Il manovale del bravo presentatore* (1987). Během své kariéry se Nino Frassica objevil v několika komediálních filmech, včetně (1986), a různých televizních pořadech jako , , , , , a . Od roku 2000 je nejlépe známý pro roli šerifa Antonia 'Nina' Cecchini v televizním seriálu . Objevil se také ve filmech jako (2002), (2003) a (2010). Nino Frassica je oblíbenou a rozpoznatelnou sicilskou osobností v italské zábavě a v roce 2026 bude spoluhostit závěreční večer hudebního festivalu Sanremo.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Pippo Franco

Pippo Franco, jehož celé jméno je Francesco Pippo, je italský herec, zpěvák, komik a televizní moderátor. Narodil se 2. září 1940 v Římě, Lazio, Itálie a v roce 2024 je mu 83 let. Jeho rodina původně pochází z Vallaty v provincii Avellino, i když dětství strávil na internátu a později studoval na Liceo Artistico, kde byli učiteli Renato Guttuso a Giulio Turcato. Svoji kariéru zahájil jako hudebník na konci 50. let, psal komické písně a oficiálně se stal hercem začátkem 60. let. Francoova kariéra zahrnuje různé umělecké obory. Poprvé se objevil ve filmu v roce 1960 ve Appuntamento a Ischia , s Minou, a pokračoval v herectví až do konce 60. let. Od 70. let se stal hvězdou mnoha filmů typu ‘commedia sexy all’italiana’, včetně spolupráce s Edwige Fenech ve filmech jako Quel gran pezzo dell'Ubalda tutta nuda e tutta calda (1972) a Giovannona Coscialunga disonorata con onore (1973). Objevil se také ve filmu Billyho Wildera Avanti! (1972) a spolupracoval s Luigi Magni na filmech jako Nell'anno del Signore (1970) a La via dei babbuini (1974). V roce 1981 režíroval film La gatta da pelare , psal scénář i hudbu. Jeho tvorba zahrnuje také televizní vystoupení od roku 1971, moderování italské loterie v roce 1980 s Laurou Troschel a Claudiem Cecchettem a účast na festivalu Sanremo každoročně mezi lety 1979 a 1984. Výtvarná tvorba Pippa Franca sahá nad rámec filmu a televize. Vydal více než dvacet singlů na formátu 45 otáček za minutu a více než tucet alb, včetně *Cara Kiri* (1971) a *Bededè* (1975), s písněmi jako 'Cesso', 'Isotta' (1977) a 'Mi scappa la pipì papà' (1979). Vytvořil také úspěšnou dětskou hudbu a napsal úvodní písně pro italské loterijní pořady. Od 70. let byl členem zábavního souboru Il Bagaglino, účastnil se představení až do roku 2007. V roce 2006 kandidoval na italský senát, ale neuspěl. Spolupracoval také na třech knihách o jazykové hříčkovosti a považuje se za „kosmického tvora“. Po zrušení Il Bagaglino spolupracoval s mariánským vizionářem Marijou Pavlovičovou. Jeho komediální styl je ovlivněn kabaretem a často se objevuje ve filmech jako *Arrivano i bersaglieri* (1980), *Zucchero, miele e peperoncino* (1980), *Il tifoso, l'arbitro e il calciatore* (1982) a *Due strani papà* (1984), pro které také spolupodepsal scénář.

Zobrazit profil