Rodolfo Vera Quizon Sr., který vystupoval pod jménem Dolphy, byl herec a komik z Filipín. Filipský tisk ho často korunoval národním "Králem komedie" a objevil se v mnoha komediálních filmech a televizních pořadech napříč kariérou, která trvala přes šedesát let.
Dominique Farrugia, narozený 2. září 1962 ve Vichy, Francie, je mnohostranný francouzský tvůrce. Vystupuje jako herec, filmový režisér, scenárista, producent, humorista a komik. Jeho rodinné zázemí odráží rozmanitý původ, včetně židovského pied-noir a maltézského původu; jeho rodiče, kteří opustili Alžírsko po získání nezávislosti v roce 1962, se usadili ve Vichy. Pobili bar-restauraci zvanou Le Verdier a jeho otec pracoval jako kapelník v kasinu Vichy. Celé jméno Dominique Farrugia je Dominique Spiridion Léon Farrugia. Od roku 1986 do roku 1992 byli Les Nuls aktivní a výrazně přispěli k francouzské komedii. V roce 1987 psal pro televizní seriál "Cíl: nul", za který získal cenu 7 d'Or. Během tohoto období krátce moderoval parodickou předpověď počasí v pořadu "Nulle part ailleurs" od roku 1987 do roku 1988 a omylem se objevil jako herec v epizodě "Cíl: nul" kvůli nepřítomnosti herce. Televizní speciál "TVN 595" z roku 1988 také obdržel cenu 7 d'Or. Společně se spoluzaložil produkční společnost RF2K s Olivierem Granierem a v roce 1997 založil televizní kanál Comédie! Kde působil jako generální ředitel a prezident od dubna 2002 do února 2003. V roce 1994 režíroval film *La Cité de la peur*, který v Francii zhlédlo 2,2 milionu diváků. Mezi jeho režisérské práce patří *Delphine 1, Yvan 0* (1996), *L'amour, c'est mieux à deux* (2010), *Bis* (2015), *Return to 17* (2015) a *Under the Same Roof* (2017). V současnosti vede Shine Fiction společně s Guillaume Thouretem jako provozním ředitelem, se zaměřením na produkci prémiových hraných seriálů pro francouzské vysílatele a globální streamovací platformy.
Dominic Felix Amici, známý profesionálně jako Don Ameche, zahájil svůj život 31. května 1908 v Kenosha ve Wisconsinu; byl americký herec s kariérou trvající od konce 20. let až do začátku 90. let. Jeho rodiči byli Felice Amici, imigrant z Montemonaca v Itálii, a Barbara Etta Hertel, která měla skotský, irský a německý původ. Vyrůstal s osmi sourozenci, včetně herce Jamese (Jima) Amecheho. Původně plánoval studovat právo a navštěvoval Marquette University, Loras College a University of Wisconsin–Madison. Jeho raní kariéra začala vystupováním v studentských představeních a vechtróvilkách, včetně roku práce s Texas Guinanovou. Předtím, než získal širší uznání, strávil pět let jako rozhlasový hlasatel. Ameche si rychle získal popularitu jako hvězda rozhlasu v Chicagu již v roce 1932 a objevoval se v pořadech jako 'Empire Builders', 'First Nighter' a 'Betty and Bob'. V roce 1933 se přestěhoval do Hollywoodu za účelem herecké kariéry ve filmech. V roce 1935 podepsal filmovou smlouvu s 20th Century Fox poté, co se objevil ve filmu *Clive of India*, což vedlo k sedmileté smlouvě. Během pozdních 30. a 40. let se stal známým jako lehkomyslný romantický herec, často párovaný s herečkami jako Alice Faye a Betty Grable. Hrál v mnoha filmech, včetně *Midnight* (1939), *The Story of Alexander Graham Bell* (1939) a *Swanee River* (1939). Úspěch tohoto posledního filmu vedl k tomu, že se slangový výraz 'ameche' začal používat pro telefon. V roce 1943 dosáhl Amecheův příjem 247 677 dolarů, čímž se zařadil na druhé místo mezi nejlépe placenými jednotlivci ve společnosti 20th Century Fox toho roku. Také moderoval pořad NBC International Showtime od roku 1961 do roku 1965 a hrál v broadwayských muzikálech jako *Silk Stockings* (1955) a *Our Town* (1989). Obnovení kariéry Dona Ameche v Hollywoodu začalo v roce 1983 filmem *Trading Places*; následně obdržel Oscara za nejlepší vedlejší roli za svou roli ve filmu *Cocoon* (1985) a Volpiho pohár za nejlepší herecký výkon za film *Things Change* (1988). Don Ameche, který byl 54 let ženatý s Honore Prendergast a měli šest dětí, zemřel 6. prosince 1993 ve Scottsdale v Arizoně. Hollywood Walk of Fame uznává Dona Ameche dvěma hvězdami, jedna oceňuje jeho přínos rozhlasu a druhá televizi.
Don Black, narozený jako Donald Blackstone 21. června 1938, je anglický textař s kariérou trvající desetiletí. Jeho rodiče, Morris a Betsy Blackstoneovi, byli ruskými židovskými imigranty z Ukrajiny a jeho raná léta prožila v bytě v Tornay House, South Hackney, Londýn. Navštěvoval školu Cassland Road, než zahájil svou profesionální kariéru. Zpočátku Black krátce pracoval jako komik. Jeho kariéra v hudebním průmyslu začala jako poslíček ve vydavatelství a postupně se vyvinula v roli propagátora písní. Tyto rané zkušenosti položily základ pro jeho pozdější úspěchy jako textaře. Příspěvky Blacka do populární kultury jsou rozsáhlé a různorodé. Po mnoho let řídil zpěváka Matta Monroa a během té doby pro něj psal texty. Zejména je často zapamatován díky svým partnerstvím s Johnem Barrym; společně vytvořili pět úvodních skladeb k filmům o Jamesi Bondovi, jako například „Thunderball“, „Diamanty jsou navždy“ a „Muž se zlatou zbraní“. Kromě toho Black a Quincy Jones v roce 1969 společně složili téma k filmu „Tajemství nitra“. Jeho práce s Andrew Lloydem Webberem vedla k projektům jako „Tell Me on a Sunday“, které později tvořily základ pro „Song and Dance“, stejně jako „Aspects of Love“ a „Bombay Dreams“. Black dosáhl značného komerčního úspěchu, včetně amerických hitů číslo jedna s písní „Ben“ v podání Michaela Jacksona a „To Sir With Love“ od Lulu. Během své kariéry obdržel Don Black nespočet ocenění za svůj talent v oblasti skládání písní. V roce 1966 získal Oscara za nejlepší píseň za „Born Free“ společně s Johnem Barrym a získal pět dalších nominací na Oscara za písně jako „True Grit“, „Ben“, „Wherever Love Takes Me“ a „Come to Me“. Získal také dvě Tony Awards za nejlepší knihu a text k muzikálu Sunset Boulevard společně s Christopherem Hamptonem a další tři nominace na Tonyho cenu. Mezi jeho úspěchy patří šest Ivor Novello Awards a Zlatý glóbus. Za „Born Free“ byl povýšen do Řádu britského impéria a v roce 2020 obdržel speciální Olivierovu cenu. V současné době spolupracuje na písni pro film 'Mog’s Christmas' (2023) a plánuje omezené uvedení muzikálu From The Heart v londýnském divadle Garrick v roce 2026.
Dorka Kiefer je německá herečka, zpěvačka a komička. Narodila se 21. června 1972 v Offenbachu nad Mohanem a vyrůstala v Braunfeldu. Její bratr Vinzenz Kiefer také pracuje jako herec. Její umělecká cesta začala v mladém věku, když v devíti letech vystupovala v dětském muzikálu ve Wetzlaru. Dorka absolvovala výcvik v různých uměleckých oborech včetně zpěvu, klavíru, baletu, tap dance a tance. V roce 1988 podepsala smlouvu se skladatelem Ralphe Siegel a vydala šest singlů. Pozornost si získala umístěním na třetím místě v německé předvýběru pro Eurovision Song Contest 1989 s písní 'Ich hab Angst'. Další hudební úspěch přišel v roce 1994, kdy reprezentovala Německo jako součást skupiny Mekado na Eurovision Song Contest a opět se umístila na třetím místě. Její herecká kariéra začala v roce 1996 rolí v mýdlovém seriálu 'Unter uns' a od té doby se objevila ve čtrnácti filmových a televizních produkcích. Tanja byla významnou postavou, kterou hrála ve filmu z roku 1999 'Eden v plamenech války'. Kromě toho převzala roli Kriemhild ve filmu 'Siegfried' z roku 2005 a také hrála Sheilu ve fantasy produkci z roku 2008 'Legenda o Loch Nesském nestrovi'. V roce 2000 moderovala pořad 'Singles 2000' a vystupovala jako hostující zpěvačka s Udou Lindenbergem. Od roku 2007 dabuje roli Anny Siebert v audio dramatu '…und nebenbei Liebe'. V roce 2013 se objevila ve filmu 'Between Us' v hlavní roli. Kromě toho se objevila i v komedii z roku 2015 'Toilet Story' a v televizním seriálu 'Lanes', kde ztvárnila postavu Phantom. Je uvedena jako komička pro televizní pořad. Dorkas Kiefer v současnosti žije v Heiligenhaus a často spolupracuje s režiséry Thomasem Nennstielem a Martinem Kinkelem, stejně jako s herci Fionou Coors, Rainerem Hunoldem, Marcusem Mittermeierem a Radost Bokel.
Douglas Noël Adams, anglický spisovatel románů, komedií a scénářů, vytvořil Hitchhiker 's Guide to the Galaxy jako rozhlasovou komedii BBC v roce1978; později z konceptu vyrostlo pět knih "trilogie", které během jeho života přesunuly více než14 milionů kopií. Šel na to, aby se příběh v roce1981, video hra v roce1984, a, po jeho smrti, celovečerní film zveřejněný v roce2005.
Douglas Byng, narozený 17. března 1893 v Basfordu, Nottinghamshire, byl anglický komik a autor písní, který si užíval pozoruhodně dlouhou kariéru trvající 76 let. Byng zahájil svou divadelní kariéru v Hastings v roce 1914, zpočátku jako divadelní krejčí, než se připojil k koncertním skupinám. Rozsáhle vystupoval, například ve hře *Dívka v taxíku* ve věku 21 let a odehrál přes 100 měst. Publikum oceňovalo jeho představení pro sugestivní vtipy a originální skladby, často propagované pod názvem 'Bordelní, ale britské'. Byl známý svými ženskými parodiemi a průkopníkem stylu přednesu s prvky campu, často vystupoval v hudebních halách a kabaretech jako postavy jako 'Camille'. V roce 1925 založil noční klub The Kinde Dragon, kde uváděl kabaretní představení v převleku. Jeho komediální styl spojoval hrubé náznaky s chytrými slovními hříčkami a Noel Coward ho proslule popsal jako „nejvznešenější vulgaritu v Londýně“. Kvůli společenským předsudkům byl Byng tajný gay performer. Během své kariéry se Byng objevil v mnoha produkcích, včetně divadelních představení na West Endu, revue, kabaretu a pantomime. V roce 1921 se ujal role Velkého vizíře v Aladinu v Londýnském Palladiumu a v roce 1924 vytvořil svou počáteční postavu pantomimové dámy, Elizu, pro Dicka Whittingtona a jeho kočku; následně se objevil jako pantomimová dáma ve více než 30 divadelních produkcích. Zúčastnil se také mezinárodních vystoupení v Londýně, Paříži a New Yorku, včetně úspěšného kabaretního představení v Club Lido v New Yorku v roce 1931. Během druhé světové války pobavil vojáky. Jeho práce pokračovala i v pozdějších letech, s účastí ve filmu Hotel Paradiso (1956) a jeho filmové verzi (1966), jako host v pořadu Parkinson v roce 1977 s Carol Channingovou a vystupováním až do svých pozdních osmdesátek. Ovlivnil následné drag a komediální umělce a pravidelně zaplňoval sály jako Chez Henri Club, Café Anglais a Strand Roof Garden. Členové britské královské rodiny si najali Bynga pro soukromé představení v Windsor Castle a Balmoralu a jeho práce často vygenerovala významné finanční prostředky pro charitu. Douglas Byng zemřel 24. srpna 1987.
Julio Victorio De Rissio, kterého veřejnost znala jako Dr. Tangalanga, byl argentinský komik narozený v Buenos Aires 10. listopadu 1916 v čtvrti Balvanera. Jeho rodiče byli italo-argentinští imigranti a on prožil svá formující léta v této komunitě. Zpočátku pracoval ve výrobě obuvi a později jako obuvník, oženil se ve věku 25 let. Nicméně jeho kariéra nabrala nečekaný obrat v roce 1958, když začal nahrávat žertovné telefonáty, aby pobavil nemocného přítele. Tento náhodný začátek by nakonec definoval jeho profesní život. Komediální vystoupení Dr. Tangalangi se točilo kolem žertovných telefonátů cizím lidem, často zaměřených na firmy, kde předstíral stížnosti, které eskalovaly v hádky a urážky. Jeho styl často zahrnoval argentinské argotové výrazy Lunfardo, absurdní scénáře s fiktivním příbuzným a používání vulgárního jazyka a dvojsmyslů. Zejména nezapomenutelný byl telefonát majiteli fotbalového hřiště, který skončil frází „Oíme, me hizo mierda este hijo de puta.“ Vydal přes 40 alb s těmito žertovnými telefonáty, počínaje rokem 1989, a mezi lety 1989 a 2013 se jich prodalo přes 250 000 kopií. Kritici jako Carlos Loiseau a Alejandro Rozitchner uznali jeho práci. Významně, album 'Dr. Tangalanga es mundial' (1998) poprvé představilo Octavia. Po roce 1965, kdy jeho kariéra utrpěla zastavení v důsledku úmrtí jeho přítele, Dr. Tangalanga obnovil nahrávání v roce 1980 během svého zotavování se z hepatitidy. Jeho popularita rostla prostřednictvím neformálních distribučních sítí v Argentině v 80. letech. Pozdější vydání zahrnovala '40 Años Currando' (2004), které bylo vydáno výhradně v Mexiku, a živé nahrávky z klubu La Tristienda, které se objevily jako oficiální bootleg v roce 2006. Občas používal jména Raúl Tarufetti nebo Licenciado Varela. Dr. Tangalanga zemřel 26. prosince 2013 a zanechal po sobě odkaz jako, podle některých, nejslavnější imitátor falešných telefonátů ve španělsky mluvícím světě.
Francouzský umělec Charles Armand Ménard, který vystupoval pod pseudonymem Dranem, byl zpěvákem komických písní, vystupujícím v hudebních halách a na jevišti a hercem ve filmech. Narodil se 23. května 1869 v 10. obvodu Paříže a zemřel 13. října 1935 v 7. obvodu Paříže. Jeho otec byl řemeslník-klenotník a Dranem se od něj učil tomuto řemeslu. Pseudonym Dranem si zvolil jako anagram jména Ménard. Dranem zahájil svou kariéru jako učeň klenotníka předtím, než se pustil do zábavy. Zpočátku pracoval krátce jako prodejce pásků a prodejce ortopedických přístrojů. Svoji amatérskou divadelní kariéru odstartoval v La Verrerie v září 1890. Jeho profesionální debut proběhl 24. března 1894 v Electric-Concertu. Od roku 1895 vystupoval s Félixem Mayolem a Maxem Dearlym v 'Concert Parisien'. Kolem roku 1896 si vytvořil charakteristický kostým: malou bundu, pruhované kalhoty, obrovské boty a klobouk, spolu s líčením. Stal se předním hudebním divadelním umělcem známým pro svůj komický absurdní žánr. Dranemova komická zpěvná rutina mu zajistila věrné fanoušky a zbohatila ho. Objevil se v mnoha filmech, včetně 'Bonsoir m'sieurs dames' z roku 1902 a několika němých krátkých filmů režiséra Ferdinanda Zeccy, jako například 'Le salut de Dranem' (1901). Alice Guy natočila pro Gaumont v roce 1905 jedenáct prvních zvukových filmů, nazývaných 'Phonoscènes,' s Dranem v hlavních rolích. Jeho humor byl neobvyklý a často pikantní a písně jako ‘Le Fils d'un gniaf’ zažily velkou popularitu. Po koupi zámku Château de Ris v roce 1910 založil charitativní organizaci na pomoc stárnoucím umělcům; důchodový ústav byl slavnostně otevřen prezidentem Armandsem Fallièresem v roce 1911. Nadace Dranem fungovala až do roku 2000 a majetek je nyní státním domovem pro seniory. Objevil se v operetách, divadle a ve filmech, včetně 'La fille de Madame Angot' (1918) v Pařížské opeře a ‘Les brigands’ (1931). Během roku 1910 se také zúčastnil produkce Molièrovy hry 'Le Médecin malgré lui' v divadle l'Odéon. V roce 1923 obdržel vyznamenání Chevalier de la Légion d'Honneur, následované hodností Officier v roce 1935. Zámek Château de Ris-Orangis je Dranemovým posledním odpočinkem. Během první světové války vystupoval Dranem pro vojáky a raněné vojáky a objevoval se v nemocnicích. Objevil se také po boku Maurice Chevaliera ve filmu 'Là-Haut'. Film 'Le Ménage Dranem' (Dranemova domácnost), natočený společností Pathé, zobrazuje zvrácení tradičních genderových rolí, kdy žena zneužívá manžela. Vystupoval v mnoha rozhlasových pořadech a hrál v desítce filmů mezi lety 1919 a 1935. Zemřel 13. října 1935 v klinice Clinique de l'Alma v Paříži ve věku 66 let.
Andrew Gerhardt Droege, americký herec, komik, spisovatel a režisér, si udělal jméno díky improvizačním výkonům a kolekci webových imitací Chloë Sevigny, které se staly virálními.
Anglický herec, komik, hudebník a skladatel Dudley Moore se narodil 19. dubna 1935 v Dagenhamu v Anglii. Jeho rodiči byli John Moore a Ada Francis. V raném věku čelil výzvám kvůli vbočeným nohám, které vyžadovaly rozsáhlou nemocniční léčbu; jedna noha nereagovala na korekční opatření. Přesto byly jeho výjimečné schopnosti patrné již od útlého věku; ve svých 11 letech získal stipendium na Guildhall School of Music a v roce 1955 následně stipendium na varhany na Magdalen College, Oxford. Během studia se vyvinul v zručného jazzového pianisty a skladatele, vystupoval v jazzových klubech a kabaretech a spolupracoval s Alanem Bennettem v The Oxford Revue. Mooreova kariéra odstartovala na počátku 60. let, kdy se po promoci z Oxfordu v roce 1958 připojil k big bandu Johna Dankwortha. Od roku 1960 do roku 1964 hrál Moore v satirickém komediálním revui *Beyond the Fringe* po boku Bennetta a dalších umělců a v roce 1963 obdržel speciální Tony Award. Vzniklo významné partnerství s Peterem Cookem, což vedlo k televiznímu pořadu BBC *Not Only... But Also* v letech 1965 až 1970. Dvojice společně získala v roce 1966 cenu Britské akademie za nejlepší zábavný výkon a vytvořila humorné skeče *Dagenham Dialogues* pro pořad. Společně se objevili i ve filmech jako *The Wrong Box* (1966) a *Bedazzled* (1967), přičemž Moore spolu s Cookem napsal scénář k filmu *Bedazzled*. Moore dosáhl sólového úspěchu v Americe na konci 70. let a na počátku 80. let, když hrál v filmech jako Foul Play (1978), 10 (1979) a především Arthur (1981). Jeho výkon v Arthur mu vynesl nominace na Oscara za nejlepší herecký výkon a na Zlatý glóbus, který vyhrál. Druhé Zlaté glóby obdržel za Micki & Maude (1984). V roce 1987 obdržel Moore hvězdu na Hollywood Walk of Fame a v roce 2001 mu královna Alžběta II. udělila titul CBE. Dudley Moore, kterému v 80. letech diagnostikovali degenerativní onemocnění mozku, pokračoval v práci až do své smrti 27. března 2002.
Duilio Pizzocchi, vlastním jménem Maurizio Pagliari, je italský komik a kabaretní umělec narozený v Bologni roku 1957. Již od útlého věku projevoval talent pro vtipy a zábavu. Svoji kariéru zahájil ve dvaceti letech a objevoval se v rozhlasových a televizních pořadech v regionu Emilia-Romagna. V tomto raném období se vyvinulo několik postav, které se staly ústředními pro jeho komickou osobnost, včetně ferarského malíře „Duilia Pizzocchiho“, který se nakonec stal jeho jevištním jménem, a „Kaktusu“, postavy populární v 80. letech, známé snahou o půjčky a nelegální zboží. Pizzocchiho komediální styl se vyznačuje rozmanitým spektrem postav, z nichž každá má odlišnou osobnost a zvláštnosti. Kromě "Duilia Pizzocchiho" a "Kaktusu" vytvořil i "Ermete Bottazziho," kamiondříka, který debutoval na počátku 90. let, stejně jako "Donnu Zobeide," parodii věštkyně, která získala popularitu díky rozhlasovým vysíláním, a "La Novellu," upřímnou starou ženu, která později přecházela k divadelním vystoupením. Mezi další významné postavy patří "Eddy Collante," "Stefano Pedrazzi" a "Mefistocchi." Od roku 1983 začal objevovat v televizi v lokálních vysíláních z Emilia-Romagna, kde tyto postavy dále zdokonaloval. Během své kariéry Pizzocchi zkoumal různé cesty v oblasti vystupování. Od roku 1988 se věnoval kabaretu na plný úvazek a vystupoval v divadlech, na koncertech a festivalech. V roce 1992 spoluzaložil putovní show Costipanzo Show s Andreou Sasdellim (Giuseppe Giacobazzi), která dodnes běží. Objevil se také v mnoha filmech, včetně Consigli per gli acquisti (1997), Baciato dalla fortuna (2011) a Volevo nascondermi (2020). Mezi jeho televizní vystoupení patří pořady jako Zelig, show Maurizia Costanzo a Quelli che... il calcio. Od roku 2005 do roku 2026 moderoval rozhlasový program Il mani-comico s Giacobazzim na Radiu Italia Anni 60 a v současné době moderuje „Il Manicomico“ na Radiu Italia Anni 60 Emilia Romagna, vysíláno pondělí až sobotu. V roce 2020 vydal knihu povídek Fuori scena. Risate a sipario chiuso a v roce 2009 spolupodepsal Quel tesoro di mio figlio s Giuseppe Giacobazzim. Pizzocchi pracuje také jako sportovní komentátor amerického fotbalu.
Albánie
1
Arménie
2
Argentina
36
Rakousko
27
Austrálie
52
Ázerbájdžán
1
Bangladéš
1
Belgie
13
Bulharsko
57
Benin
2
Bolívie
1
Brazílie
27
Bělorusko
2
Kanada
125
Demokratická republika Kongo
3
Švýcarsko
17
Pobřeží slonoviny
1
Chile
15
Kamerun
1
Čína
8
Kolumbie
4
Kuba
4
Česko
7
Německo
188
Dánsko
17
Dominikánská republika
1
Alžírsko
2
Ekvádor
2
Estonsko
5
Egypt
10
Španělsko
74
Etiopie
1
Finsko
15
Francie
214
Spojené království
365
Gruzie
1
Ghana
3
Řecko
18
Guatemala
1
Chorvatsko
2
Haiti
1
Maďarsko
7
Indonésie
23
Irsko
31
Izrael
10
Indie
47
Irák
3
Írán
6
Island
4
Itálie
136
Jamajka
1
Japonsko
37
Keňa
3
Jižní Korea
20
Kazachstán
3
Libanon
5
Srí Lanka
1
Litva
1
Lotyšsko
1
Maroko
17
Myanmar (Barma)
1
Malta
1
Malawi
2
Mexiko
28
Malajsie
7
Nigérie
19
Nikaragua
2
Nizozemsko
2
Norsko
12
Nepál
3
Nový Zéland
9
Peru
2
Filipíny
35
Pákistán
7
Polsko
8
Portugalsko
7
Katar
1
Rumunsko
1
Srbsko
4
Rusko
9
Saúdská Arábie
4
Švédsko
101
Singapur
3
Slovinsko
4
Slovensko
2
Salvador
1
Sýrie
1
Thajsko
2
Tunisko
4
Turecko
5
Tchaj-wan
1
Ukrajina
11
Uganda
7
Spojené státy
213
Uruguay
4
Uzbekistán
1
Venezuela
5
Vietnam
1
Jihoafrická republika
3
Zimbabwe
1
