Globální adresář talentů

Adresář komiků

Procházejte profily komiků, stručné životopisy, zemi původu a oficiální odkazy.

Komediální vystoupení Nejsledovanější Přidat komika

Vše A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

Nadcházející vystoupení Ověřený Převzaté profily

Začíná na P Ověřený Vymazat vše

Zobrazeno 61-72 z 102 komiků

Ověřený Nenárokováno

Spojené království

Peter Richardson

Peter Richardson se narodil 15. října 1951 a je anglický režisér, scenárista, herec a komik. Jeho dětství a raná léta strávil v Newton Abbot v Devonu, než se ve věku deseti let přestěhoval do Dartmooru. Jeho rodiče provozovali letní tábor pro děti, což pravděpodobně ovlivnilo jeho pozdější práci s komediálním projevem. Richardsonův zájem o herectví je patrný z jeho teenagerského vystoupení v Alan Bennettově 'Forty Years On'. Poté navštěvoval divadelní školu Bristol Old Vic od roku 1971 do roku 1973, kde dále zdokonalil své dovednosti. Richardsonova kariéra nabrala výraznou novou cestu, když začal s Nigelem Planerem vytvářet experimentální divadelní představení. Tato vystoupení spojovala komedii a improvizaci s rockovou hudbou, což vedlo k turné s produkcemi jako 'Rank' a 'The Wild Boys'. Poté spoluzaložil vlivnou skupinu Comic Strip společně s Nigelem Planerem, kde se sešly talenty jako French and Saunders, Rik Mayall, Adrian Edmondson a Alexei Sayle. Uvědomujíc si potenciál tohoto kolektivu, Richardson oslovil Channel 4 s návrhem na sérii 'The Comic Strip Presents...', která měla premiéru v roce 1982. Režíroval 17 z více než 40 filmů Comic Strip a stal se tak klíčovou postavou v tvůrčí činnosti skupiny. Úspěch 'The Comic Strip Presents...' vedl k vývoji hraných filmů včetně 'The Supergrass,' 'Eat the Rich,' 'The Pope Must Die' a 'Churchill: The Hollywood Years'. V 90. letech Richardson nadále podporoval rozvíjející se komediální talenty a představil takové umělce jako Doon Mackichan a další. Spolupracoval s Philem Cornwellem a Johnem Sessions na mockumentární sérii 'Stella Street'. V roce 2004 spoluzaložil Great Western Features v Totnes, Devon. Mezi jeho režijní práce patří film z Comic Strip série 'Sex Actually' (2005) a nedávno napsal a režíroval 'The Hunt for Tony Blair' (2011), 'Five Go To Rehab' (2012) a 'Red Top' (2016). Richardson pracuje v současné době na knize o The Comic Strip, jejíž vydání se očekává v roce 2022, která nabídne komplexní pohled na jeho významný přínos britské komedii.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Německo

Peter Rütten

Peter Rütten je německý komediální scenárista a herec, narozený v Rheydt (dnes Mönchengladbach) 30. června 1962. Jeho kariéra začala v roce 1988 založením jeho autorské kanceláře 'rührei'. V raných letech psal skečové příspěvky pro Thomase Freitaga a Hanninga Dietera Hüsche a přispíval také k pořadům jako ZAK, Dirk Bach Show a RTL Samstag Nacht. Často spolupracoval s Hellou von Sinnen, zejména na 'Wenn die Putzfrau zweimal klingelt'. Práce Rüttena v televizním psaní zahrnuje významné role jako hlavní autor pro několik známých pořadů. Od roku 1995 do roku 1998 působil jako scenárista ve společnosti Brainpool a byl vedoucím autorem pořadu 'Die Harald Schmidt Show' společně s Ralfem Husmannem. Pokračoval jako vedoucí autor pořadu ve společnosti Bonito TV až do roku 2003, přičemž spolupracoval s Ralfem Husmannem. V roce 1995 se také stal vedoucím autorem pořadu RTL Nachtshow s Thomasem Koschwitzem. Během tohoto období vytvořil nezapomenutelné postavy jako Bimmel a Bommel, Dr. Udo Brömme a Kai Edel, kterého ztvárnil sám. Poskytoval hlasové záznamy pro krátké filmy spojené s těmito pořady. Od roku 2012 vysílá Rütten vlastní satirický pořad „Rüttens Bullshit Universum“ na Tele 5. Od roku 2013 spoluvypráví s Oliverem Kalkofem pořad „Die schlechtesten Filme aller Zeiten“ (SchleFaZ). Mezi jeho herecké role patří účinkování ve „Stromberg“ od roku 2004 do roku 2012 v roli pana Pötsche a role ve filmu „Der letzte Lude“ z roku 2003. Od roku 2015 dabuje krátké filmy pro „Schlag den Star“ a od roku 2024 pro „TV total“. Jeho pestrá kariéra dokazuje jeho všestrannost v německé komediální scéně.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Spojené království

Peter Ustinov

Sir Peter Alexander Ustinov, britský herec, spisovatel a filantrop, dosáhl celosvětové slávy jako vypravěč a strávil většinu své kariéry objevováním se v televizních talk pořadech a doručování veřejných přednášek. Jeho vyznamenání je dvě Academy Awards, tři Primetime Emmys, Golden Globe, Silver Bear, Laurel Award, Photoplay Award a Grammy, zatímco on získal nominace na tři BAFTA, dva Tonys, dva Laurence Olivier Awards a Gemini. V roce 1992 mu Britská akademie představila Britskou cenu.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Bulharsko

Petjo Petkov – Puk

Petjo Petkov – Šajbata je bulharský herec a televizní moderátor, nejznámější díky účasti v komediálním pořadu „Komici“ na bTV. Narodil se 10. října 1978 ve Sofii. První kroky na scéně podnikl jako šestnáctiletý v dětském divadelním studiu "Kambanata" a později vystudoval herectví na Národní akademie pro umění a kulturu. Popularitu získal svými zábavnými monology o každodenních a životních tématech, ve kterých se vyznačuje svým charakteristickým komediálním stylem. Po vstupu do „Komici“ byl zpočátku moderátorem pořadu a později začal aktivně účinkovat i v jeho skečech. V roce 2000 hrál také ve videoklipu k písni "Větry" od Lili Ivanovy. Petkov se objevil i v televizních a filmových produkcích. Několik sezón ztvárnil roli Petra Pejceva – Pepy v populárním seriálu „Stoličani v poveče“. V roce 2016 hrál také ve filmu "Boika: Favorit IV", natočeném v Bulharsku, kde se ujímá role Dominica.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Austrálie

Phil Cass

Phil Cass je australský mág a komediální entertainer se sídlem v Sydney. Narodil se 2. května 1965 a jeho kariéra zahrnuje přes 5000 vystoupení v 56 zemích. Předtím, než se věnoval zábavní kariéře, hrál Cass ragby league za Brisbane Souths. Jeho tvorba kombinuje magii, komedii a interakci s publikem a je známý svým čistým humorem a obratností rukou. V roce 1992 vydal knihu 'Oh No! Not a Magician!!' a vydal několik DVD, včetně 'Phil Cass in Action' a 'Funniest Comedy Compilation Collector's Set'. Cassova kariéra je poznamenána mnoha oceněními a uznáním. Mezi lety 1975 a 2016 získal devět Mo Awards, včetně zlatého Mo Award za australského umělce roku v letech 2013 a 2014. Obdržel také osm Wallace Art Awards a získal tituly jako Komik roku a Bavič roku. Kromě toho si zajistil národní ‘ACE’ (Australská klubová zábava) ocenění za vizuální akt roku v letech 1998, 1999 a 2000 a ocenění ‘Vizuální komediální akt roku’ od ACE Awards. Byl mu uděleno také osm interních ocenění typu 'Nejlepší mág', včetně trofeje Genii. V Hollywoodu vystoupil čtyři sezóny v Magic Castle, což dokazuje mezinárodní uznání jeho talentu. Popisován jako australská č. 1 komediální kouzelnická show, Phil Cass vystupuje mezinárodně, včetně Fidži, Japonska, Filipín, Nového Zélandu, Nové Kaledonie, Singapuru, Hongkongu, Bangkoku a Papuy Nové Guineje. Účastnil se Světové výstavy 88 a pobavil nespočet významných klientů, jako jsou Mercedes Benz, Virgin, Coca-Cola, Telstra, Qantas a kluby NRL/AFL. Jeho vystoupení získala chválu od významných osobností; Ray Martin z pořadu 'A Current Affair' ho nazval „Více než kouzelník, bavič!“ Alan Jones z rozhlasové stanice 2GB Radio prohlásil, že je „Jednoduše nejlepší,“ zatímco Toyota popsala jeho vystoupení jako „Výjimečná, prostě neuvěřitelná!“ Caltex poznamenal, že poskytl „WOW faktor, který jsme hledali!“ Pracoval také s celebritami, včetně Whoopee Goldberg, Olivia Newton-John, Bruce Springsteena a Michaela Jacksona.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Kanada

Phil Hartman

Phil Hartman, narozený jako Philip Edward Hartmann 24. září 1948 v Brantfordu, Ontario, Kanada, byl kanadsko-americký herec, scenárista, komik a grafik. Ve věku deseti let se jeho rodina přestěhovala do Spojených států. Studoval umění, nejprve na Santa Monica College v roce 1969, než pracoval jako potulný strojník, a později získal bakalářský titul v oboru grafiky z Kalifornské univerzity v Northridge v roce 1972. Toto vzdělání ho vedlo k založení vlastní grafické designové firmy, kde vytvořil více než čtyřicet obalů alb pro kapely jako Poco a America. Hartmanova komediální cesta začala členstvím v komediální skupině The Groundlings v roce 1975. Hrál klíčovou roli při vytváření postavy Pee-wee Herman pro Paula Reubense a přispěl ke scénáři filmu *Dobrodružství Pee-weeho* (1985). Kromě toho ztvárnil kapitána Carla v televizním pořadu *Pee-weeho Playhouse*. Od roku 1986 do roku 1994 byl členem obsazení Saturday Night Live a v roce 1989 získal cenu Primetime Emmy za svou práci tam. Jeho kolegové na SNL ho přezdívali „Lepidlo“ kvůli jeho schopnosti podporovat a zlepšovat výkony ostatních. Po působení v pořadu Saturday Night Live hrál Hartman v sitcomu NewsRadio a propůjčil hlas mnoha postavám v Simpsonových, včetně Lionela Hutze a Troy McClurea. Mezi jeho filmy patří Bilko (1996), Jingle All the Way (1996) a Small Soldiers (1998). Phil Hartman se v roce 1987 oženil s Brynn Omdahl a měli dva děti. Tragicky zemřel 28. května 1998 v Los Angeles ve Spojených státech amerických ve věku 49 let. V roce 2012 ho Kanada ocenila uvedením do Síně slávy; o dva roky později se k ní připojil i Hollywood v roce 2014, po jeho smrti.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Spojené státy

Philander Chase Johnson

Filander Chase Johnson (1866- 1939) pokračoval v kariéře ve Spojených státech jako novinář, humorista, básník, textař, a drama editor. V okamžiku jeho smrti byl značení 47 let služby na Washington Evening Star zaměstnanců. Dříve ve svém profesním životě přispěl redakční kousky do Washington Post.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Philippe Chevallier

Narodil se v Redonu 11. ledna 1956 a Philippe Chevallier je francouzský komik, herec a fotograf. Je nejmladším ze čtyř bratrů a jeho otec byl soudce. Po prvotním studiu práva po dobu čtyř let a získání certifikátu v kriminologii navštěvoval Cours Simon na hereckém výcviku, nakonec následoval učitelku při zakládání vlastní školy, kde se v roce 1980 setkal s Régisem Laspalèsem. Toto setkání znamenalo začátek významného partnerství. Komediální partnerství Chevalliera s Laspalèsem, založené s Régisem Laspalèsem, je tím, co primárně definuje kariéru Chevalliera. Jejich první show, *Pas de fantaisie dans l'orangeade*, uvedli v roce 1981 a televizní debut zaznamenali v roce 1982 v pořadu 'Le Théâtre de Bouvard'. Dvojice získala popularitu díky skečům jako *Le train pour Pau*, *Les Vacances* a *S.O.S détresse*. Jejich společná tvorba se rozšířila i do filmu, kde například hráli v *Ma femme s'appelle Maurice* v roce 2002 a objevili se ve filmech jako *Tête à tête* (1994), *Le Pari* (1997), *Ca n'empêche pas les sentiments* (1998), *Antilles sur Seine* (2000), *Les Gaous* (2004) a *Tu vas rire mais je te quitte* (2004). V roce 1999 obdrželi cenu SACEM za humor a od roku 2001 do roku 2014 byl Chevallier členem televizního pořadu 'Les Grosses Têtes'. Kromě své komediální tvorby je Chevallier uznáván pro svou fotografii. Jeho umělecký styl zkoumá témata transparentnosti, neprůhlednosti, špehování, exhibicionismu a skromnosti, často využívaje punčochy jako „jednotku měření“. Kritici si všimli paradoxní přítomnosti erotiky v jeho fotografiích a popsali jeho přístup jako stále sofistikovanější. Přešel z Polaroidu na digitální fotografii a je členem Académie Alphonse Allais. Oženil se se svou partnerkou, Stéphanie (přezdívanou Tiffany), 26. července 2016. Představení je naplánováno na 22. května 2027 v Théâtre de Longjumeau.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Philippe Lellouche

Philippe Lellouche, narozený 30. března 1966, má mnohostrannou kariéru jako herec, režisér, scenárista, televizní moderátor a zpěvák. Je starším bratrem herce Gilles Lellouche. Zpočátku pracoval jako humorista, než se přeorientoval na role investigativního reportéra pro France Inter a TF1. Jeho raná kariéra zahrnovala studium žurnalistiky, které ovlivnilo jeho práci v různých médiích. Lellouchevská komediální a televizní tvorba získala na významu prostřednictvím několika cest. Moderoval komediální pořad na France Inter a krátce pracoval jako reportér pro TF1. Přispíval také týmu televizního pořadu *Envoyé spécial* na France 2 a objevil se v televizním seriálu *Une femme d'honneur*, což pomohlo upevnit jeho uznání. Hrál ve filmech včetně *Michel Vaillant* (2003) a *Narco* (2004). Zejména spolupodepsal a ztvárnil vysoce úspěšné pořady *Le Jeu de la vérité* a *Le Jeu de la vérité 2*, které uváděl po několik setkrát. Pokračování, *Le Jeu de la vérité 2*, bylo natočeno a pravidelně vysíláno v televizi. Kromě herectví a moderování se Lellouche pustil do dalších tvůrčích aktivit. V roce 2011 režíroval film a přispěl vokály k albu Jean-Félix Lalanne &Une voix, une guitare&. Od roku 2015 spoluvědoucí pořadu na RMC Découverte a hrál v televizním seriálu . Moderoval rozhlasovou show na RMC od roku 2019 do června 2020, ale následně byl propuštěn kvůli komentářům, které byly označeny za sexistické a misogynní. V současné době spoluvědoucí pořadu na M6 (2024-2025) a ranní show na RFM od září 2025. Jeho osobní život zahrnuje vztah s Vanessa Boisjean a dceru jménem Maddie, narozenou v roce 2018, a syna jménem Sam. Byl ženatý s Vanessa Demouy od roku 2010 do roku 2017 a mají dva děti, Solala (nar. 17. května 2003) a Sharlie (nar. 5. května 2011).

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Philippe Meyer

Philippe Meyer, narozený 25. prosince 1947 v Germersheimu, Německo, je mnohostranná osobnost známá jako novinář, humorista, spisovatel a osobnost rozhlasu a televize. Jeho cesta začala v roce 1965, kdy začal studovat právo a sociologii na Univerzitě v Paříži-Nanterre. Během tohoto období pracoval také jako pedagog v klubu pro prevenci juvenilní delikvence v Paříži, což dokládá jeho raný zájem o společenské otázky. Meyerovo zapojení do studentské aktivity je patrné z jeho role předsedy stávkového výboru v Nanterre v listopadu 1967 a účasti na protestech v květnu 1968 po boku Paula Ricœura. Meyerovy intelektuální zájmy přesahovaly hranice Francie, jelikož v roce 1968 získal stipendium od Franco-Quebeckého úřadu pro mládež na studium reakcí na juvenilní delikvenci v Quebecu. Tato zkušenost se ukázala jako zásadní a vedla k navázání kontaktů s významnými osobnostmi, jako byli René Lévesque, Denys Arcand, Michel Chartrand a Gilles Vigneault. V roce 1977 obhájil svou doktorskou dizertaci „L'Enfant et raison d'État“ pod vedením Annie Kriegelové a Phillipa Arièse. Pracoval také jako výzkumník v Centre de santé mentale pod vedením profesora Phillipa Paumelleho. Od března 1982 Meyer začal pracovat pro rozhlasové stanice veřejnoprávního vysílání a moderoval pořad 'Télescopages' na France Inter od roku 1982 do roku 1989. Meyerova kariéra v médiích pokračovala pořadem 'Allegro serioso' na France Culture (1984-1995) a 'Libre examen' (1995-1998). Je obzvláště uznáván pro svou každodenní humornou rubriku na France Inter v letech 1989 až 2000, která začínala heslem 'Šťastní obyvatelé...' a končila frázemi jako 'Žijeme moderní éru'. Moderoval pořad 'L'Esprit public' na France Culture v letech 1998 až 2017, po jeho ukončení jej pokračoval ve formě podcastu. Také uváděl pořad ‘La prochaine fois, je vous le chanterai’ na France Inter v letech 2000 až 2016. Meyer se objevil ve filmech jako 'It begins today' a 'The Case Picpus,' a v televizním seriálu 'Maigret.' Nedávno vydal knihu portrétů a vzpomínek 'La prochaine fois, je vous l'écrirai' a pokračuje v moderování podcastu 'Le Nouvel Esprit Public', ve spolupráci s veřejnými intelektuály.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Philippe Noiret

Philippe Noiret, francouzský filmový herec, se narodil 1. října 1930 v Lille. Jeho rodiči byli Lucy (Heirman), domácí hospodyně z Belgie, a Pierre Georges Noiret, který prodával padělané límce. Dětství strávil v Toulouse a navštěvoval několik prestižních škol v Paříži, včetně Lycée Janson de Sailly a collège de Juilly. Přestože opakovaně neúspěšně složil maturitu, věnoval se své vášni pro divadlo, studoval herectví s Rogerem Blinem a Jean-Mariem Contym a prošel výcvikem v Centre Dramatique de l'Ouest. Mezi jeho rané zkušenosti patřilo zpívání v sboru La Cigale a vystupování v bazilice svatého Petra v Římě v roce 1949. Noiret zahájil svou kariéru bez uvedení jména ve filmu Gigi (1949) a následně se objevil ve filmech jako La Pointe Courte (1955) a Zazie dans le Métro (1960). Sedm let, počínaje rokem 1952, strávil na turné s Národním lidovým divadlem, kde ztvárnil více než čtyřicet rolí v klasických hrách jako Le Cid , Macbeth a Dom Juan . Během této doby také spolupracoval s Jean-Pierre Darrasem jako nočním komikem, parodujícím politické osobnosti jako Charles de Gaulle. Byl součástí skupiny 'bande du Conservatoire', která vznikla na počátku 50. let a zahrnovala i další známé herce. V roce 1962 se oženil s Monique Chaumetteovou; měli dceru Frédérique Noiretovou a později se stali prarodiči herečky Déborah Grallové. Noiret získal široké uznání díky rolím ve filmech jako Zásadní věc (1966) a Alexandre le Bienheureux . Zejména je zapamatován pro svou roli Alfreda ve filmu Cinema Paradiso (1988). Jeho kariéra zahrnovala více než 100 filmových rolí, které zhlédlo přes 116 milionů diváků a zařadily ho mezi nejoblíbenější francouzské herce. Obdržel dvě ceny César: v roce 1976 za Vieux Fusil a v roce 1990 za Život a nic jiného . Byl také povýšen na rytíře Řádu čestné legie. Po odpočinku od divadla se v roce 1997 vrátil s hrou Les Côtelettes , později hrál v L'Homme du hasard , Les Contemplations a Milostné dopisy . Philippe Noiret zemřel na rakovinu 23. listopadu 2006 v Paříži ve věku 76 let.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Philippe Val

Philippe Val, narozený 14. září 1952 v Neuilly-sur-Seine, je francouzský novinář, zpěvák a komik. Jeho rodiči byli řezník René Vol, který později změnil své jméno na Val, a kadeřnice; byl čtvrtý a poslední ze čtyř sourozenců. Ve věku 17 let nedokončil školu, aby se věnoval hudbě, což projevovalo jeho ranou tendenci k uměleckému vyjádření. Valova komediální cesta začala duem Font et Val, který vznikl v 70. letech s Patrickem Fontem. Zpočátku vystupovali jako angažovaní skladatelé v podnicích jako La Pizza du Marais, Théâtre de Dix heures a Vrai Chic Parisien, doprovázeni Paulem Castanierem do roku 1989 a později Emmanuelem Binetem. Na počátku 80. let občas dával sólové koncerty, někdy s sebou i svým psem Jeffem. V roce 1973 spolupracoval se zpěvačkou Anne Vanderlove na jejím politicky angažovaném albu 'Non'. Krátce v roce 1991 redigoval La Grosse Bertha a v roce 1992 spoluzaložil druhou verzi Charlie Hebdo společně s Cabu, kde působil jako editor a ředitel do roku 1992. Později se vrátil k režii Charlie Hebdo v letech 2004 až 2009, kdy v roce 2005 publikoval karikatury Muhammada z Jyllands-Posten, což vedlo k jeho zproštění obžaloby z podněcování nenávisti v roce 2007. Publikoval několik knih, včetně 'Vingt ans de finesse' (1992) a 'Malaise dans l’inculture' (2015). Po odchodu z Charlie Hebdo v roce 2009 se Val stal ředitelem rozhlasové stanice France Inter, funkci zastával do roku 2014. Vydal alba 'Paris-Vincennes' (1996), 'Hôtel de l’univers' (1999) a 'Philippe Val' (2004). Val se otevřeně vyjadřuje k politickým otázkám, v roce 2018 napsal manifest proti antisemitismu a ostře se staví proti skupinám jako Front National a katolické integristy. Od roku 2021 působí jako týdenní publicista rozhlasové stanice Europe 1. Jeho kariéra odráží různorodé zapojení do francouzské kultury a společnosti, vyznačující se jak tvůrčí spoluprací, tak i redakčním vedením.

Zobrazit profil