Globální adresář talentů

Komici z Francie

Adresář komiků z Francie — profily, životopisy, fotografie a odkazy na sociální sítě komiků z Francie.

211 komiků

Aristide Bruant

Narodil se 6. května 1851 v Courtenay, Loiret, Francie, Aristide Bruant byl majitel nočního klubu, kabaretní umělec a komik. Pocházel z buržoazní rodiny a jako dítě dostal vzdělání, včetně studia latiny s místním knězem. Ve svých jedenácti letech dosáhl úspěchu tím, že vyhrál několik ocenění v různých předmětech, včetně zpěvu, na Císařském lyceu v Sens. Raný život Bruanta byl poznamenán finančními potížemi; jeho rodina se mezi lety 1863 a 1867 pětkrát přestěhovala. Již v roce 1862 začal skládat písně. Po otcově smrti v roce 1866 Bruant opustil domov ve svých patnácti letech, aby si našel zaměstnání. Pracoval jako učeň šperkaře a později jako šperkář, než krátce sloužil jako dobrovolník střelec během prusko-francouzské války v roce 1870. Následně čtyři roky pracoval pro Severní železniční společnost. Během tohoto období rozvíjel svůj zpěv a komediální program, vystupoval v kavárenských koncertech a malých podnicích zvaných 'goguettes'. Získal uznání díky těmto vystoupením a byl povzbuzen k účasti na představeních v takových místech jako Robinson, Concert des Amandiers a Concert de l'Époque. Bruantova jevištní persona se stala rozpoznatelnou, vyznačující se vysokými botami, dlouhou červenou šálou, černým sametovým kabátem a častými objeveními v červeném tričku. Bruantovo umělecké vrcholy nastaly v letech 1880 až 1905. V roce 1885 otevřel vlastní klub 'Le Mirliton', kde pobavil své publikum komedií urážek. Klub měl také stejnojmenný časopis s ilustracemi od Henriho de Toulouse-Lautreca, který vytvořil ikonický plakát s Bruantem. Bruantovi je přisuzováno založení hudebního žánru chanson réaliste a je považován za jednoho z největších básníků pařížské hovorové mluvy (argotu). Mezi písně, které mu zajistily značné uznání, patří 'Nini Peau d'Chien', 'A la Bastille' a 'Le Chat Noir'. Realistické chansonové hnutí, které Bruant pomohl založit, pokračovalo až do poloviny 20. století a Édith Piaf je považována za jednu z jeho posledních interpretů. Po své smrti v Paříži (18. obvod) 11. února 1925 byl Aristide Bruant pohřben na hřbitově Subligny.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Gérard Rinaldi

Gérard Roger Louis Rinaldi, narozený 17. února 1943 ve 14. obvodu Paříže ve Francii, byl mnohostranný francouzský umělec. Fungoval jako herec, hudebník, textař, umělecký ředitel a zpěvák. Jeho celé jméno odráželo jeho pařížské kořeny a navštěvoval lycée Charlemagne, kde se účastnil soutěže v překladech z latiny během svého dospívání. Rinaldi projevil brzy vášeň pro hudbu, objevil klarinet v roce 1958 a stal se samoukem na klarinetu i saxofonu, zpočátku hrál na tenorový saxofon, než přešel na altový. Rinaldiho kariéra začala vystupováním v roce 1963, nejprve v rozhlasové show *Inter-clocher*, kde se seznámil s Jeanem Sarrussem, který se stal blízkým přítelem, a následně hrál na saxofon pro Dicka Riverse v roce 1964. V roce 1963 krátce vstoupil do Les Rebelles, než spoluzaložil Les Charlots v roce 1966. Skupina, do které patřili také Jean Sarrus, Luis Rego a Patrick Birot, dosáhla značné popularity a vydala čtrnáct filmů mezi lety 1970 a 1992, včetně *Les Bidasses en folie*, *Les Fous du stade* a *Le Grand Bazar*. Rinaldi se s Les Charlots podílel na tvorbě přibližně 300 písní, včetně hitu z roku 1970 „Sois érotique“, a Jean Sarrus ho popsal jako „duši Les Charlots“, obdivujíc jeho skladatelský talent a smysl pro humor. Objevoval se v několika filmech s Les Charlots od *La grande java* po *Charlots connection* až do roku 1984. Kromě práce s Les Charlots se Rinaldi pustil do sólové kariéry již v roce 1986 a mezi lety 1986 a 2004 několikrát vystupoval na jevišti Théâtre de la Michodière. Projevil také pozoruhodnou všestrannost jako dabér a poskytl francouzský dabing pro mnoho animovaných postav, včetně Hazel v Watership Down , Ratigana v Velký myší detektiv , Henriho v Americký příběh , šéfkuchaře Louise v Malá mořská víla , Goofyho v Goofyho film a Steelea v Balto . Po smrti Michela Moda v roce 2008 převzal Rinaldi dabingové role pro několik postav ve Simpsonových , včetně Kenta Brockmana, Seymoura Skinnera, Clancyho Wigguma, Charlese Montgomeryho Burnse a Krustyho Zlobenky. Pokračoval ve vystupování až do své smrti na lymfom dne 2. března 2012 ve věku 69 let ve Fontenay-lès-Briis (Essonne). Deset dní poté se pro něj konalo speciální poctění na Théâtre de la Michodière. Dokument o jeho životě, 'Gérard Rinaldi: zpovědi bývalého Charlota,' byl vydán v roce 2013 a zajišťuje tak pokračování jeho odkazu.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Pierre-François Martin-Laval

Pierre-François Martin-Laval, často označovaný jako PEF nebo Pef, byl francouzský herec, filmový režisér, scenárista a divadelní režisér. Narodil se 25. června 1968 v Marseille, synem Denise Martina-Laval. Hereckou kariéru zahájil studiem pod vedením Isabelle Nanty a Denise Bonal v letech 1988 až 1991. Během tohoto období potkal Marinu Foïs, Élise Larnicol, Maurice Barthélemy, Jean-Paula Rouve a Pascala Vincenta, kteří se později stali nedílnou součástí komediálního ansámblu. Komediální duo 'Les Robins des Bois' založil Martin-Laval v roce 1996 spolu se svými spolužáky. Původně nazvané 'The Royal Imperial Green Rabbit Company', rychle si změnili název podle svého prvního úspěšného představení 'Robins des bois'. Hra měla premiéru v Théâtre des Sablons ve Fontainebleau a byla uvedena přes 250krát v Théâtre de la Gaîté-Montparnasse a poté ve Splendid. Dominique Farrugia objevil Les Robins des Bois a produkoval je na kanálu Comédie!, kde se objevovali v pořadu 'La Grosse Emission' od listopadu 1997 do června 1999 a později v pořadu Canal+ 'Nulle part ailleurs' od září 1999 do roku 2001. Během svého působení s Les Robins des Bois, které trvalo od 90. let do 2000. let, ztvárnil opakující se postavy jako Pouf le Cascadeur, Commissaire Van Loc, Monsieur Merdocu, Maître Marcadet, Madame Marcadet a Professeur Cigalon. Kromě práce s Les Robins des Bois se Martin-Laval věnoval různorodé kariéře. Režíroval 'Éric et Ramzy' v letech 1996 až 1998 a film 'Essaye-moi' v roce 2006, ve kterém hrály Julie Depardieu, Pierre Richard, Kad Merad a Marina Foïs. Režíroval také 'Serial Teachers' v roce 2013 a jeho pokračování v roce 2015, stejně jako 'Gaston Lagaffe' v roce 2018. Mezi jeho herecké role patří filmy jako Vilaine (2008), Modern Love (2008), L'un dans l'autre (2016), Mon poussin (2016) a Un jour mon prince ! (2016). V roce 2007 také daboval Emila ve francouzské verzi 'Ratatouille', objevil se v 'Capitaine Marleau' v roce 2018 a 'The Disappearance' v roce 2015. V roce 1997 režíroval a hrál v divadelní hře 'Robin des Bois d'à peu près Alexandre Dumas' a v roce 2010 režíroval muzikál Spamalot v Théâtre Comédia, přičemž roli krále Artuše zopakoval v letech 2013 až 2014 v Bobino.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Richard Belzer

Richard Belzer, narozený 4. srpna 1944 v Bridgeportu ve státě Connecticut, byl americký herec, komik, autor, scenárista a televizní moderátor. Jeho rodiče byli židovští. Svoji komediální kariéru zahájil jako mladík, zpočátku se snažil rozveselit a odvést pozornost od své matky. Po absolvování střední školy Fairfield Warde a krátké návštěvě Dean College, ze které byl vyloučen, se Belzer věnoval stand-up komedii v klubech jako Pips, The Improv a Catch a Rising Star. Přispíval také do komediální skupiny Channel One, která sloužila jako inspirace pro 'The Groove Tube'. Být předskokanem komika pro *Saturday Night Live* se odehrálo v letech 1975 až 1980, zatímco od roku 1973 do roku 1975 zastával roli stálého hráče ve *National Lampoon Radio Hour*. Vystupoval jako předskokan Warrena Zevona během jeho turné v roce 1979 a spoluhostil pořad Brink & Belzer na rádiové stanici WNBC na konci 70. let. Mezi jeho herecké role patřily účasti ve filmech jako *Fame*, *Noční směna* a *Scarface*. Často se objevoval v pořadu *The Howard Stern Show* a moderoval pořad *The Richard Belzer Show* na Cinemax. Belzer je nejznámější pro ztvárnění detektiva Johna Muncha ve více seriálech po dobu 23 let. Hrál detektiva Johna Muncha v seriálech "Homicide: Life on the Street" (1993-1999) a "Law & Order: Special Victims Unit" (1999-2013) a objevil se v této roli v sedmi dalších seriálech, celkem tedy jedenáct seriálů. Je autorem několika knih, včetně "UFOs, JFK, and Elvis: Conspiracies You Don't Have to Be Crazy to Believe" (2000) a "How to Be a Stand-Up Comic" (1988). Richard Belzer koupil dům v Bozouls ve Francii v roce 2013, kde zemřel 19. února 2023. Byl zapamatován jako jeden z mála herců, kteří hráli stejnou postavu ve tolika různých seriálech.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Sim

Jeho rodiči byli Henri Berryer, inženýr a elektrikář, který asistoval při natáčení filmu Napoleon Bonaparte, a Marie-Thérèse Bonnemazou. První léta strávil v malém bytě v pařížském 5. obvodu, než se jeho rodina přestěhovala do Nantese v roce 1936. Simův zájem o komedii začal v mladém věku; kolem jedenácti let založil komediální skupinu 'Sim-Art' a v roce 1939 vyhrál soutěž v dělaných obličeji v Saint-Julien-de-Concelles. Pokračoval ve vzdělávání na technické škole De Launey v Nantes a později na gymnáziu Joubert d’Ancenis, během této doby pracoval jako projekční technik. Od roku 1941 do roku 1946 provozovala jeho rodina kino L'Éden v Ancenis. Vystupoval s komickým klaunským číslem 'Etty et Balta' s Étiennem Perrinem a od konce roku 1953 vystupoval v kabaretech v Paříži, často převlečen za ženu. Pracoval také jako šatnář v Crazy Horse Saloon a Madame Arthur v Montmartru. Simova kariéra se rozšířila do filmu a televize. V roli Geriatrixi hrál v *Asterix a Obelix proti Caesarovi* i *Astérix na olympijských hrách*, a také ztvárnil postavu 'baronky de la Tronche-en-Biais' pro televizní vysílání. Od roku 1977 byl součástí týmu v rozhlasovém a televizním programu Les Grosses Têtes, kde přispíval absurdním humorem, parodními postavami a vtipnými vsuvkami. V sedmdesátých letech se objevoval v televizních komediálních pořadech a jeho partnerství s Édouardem Caillauem pokračovalo v RTBF *Chansons à la carte*. Zemřel 6. září 2009 ve věku 83 let po léčbě pneumonie; RTL odvysílala speciální vzpomínkový program po jeho smrti.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Smaïn

Smaïn Fairouze, profesionálně známý jako Smaïn, je francouzský herec a humorista alžírského původu. Narodil se 3. ledna 1958 v Constantině, Alžírsku, které tehdy patřilo k francouzskému Alžíru. Jeho rodiče jsou neznámí; vyrůstal v náhradní rodině. Jeho náhradní otec byl kabylský uklízeč a náhradní matka služebná. V dětství Smaïn zažil období strávené v ústavních nemocnicích a později žil s pěstounskou rodinou. Navštěvoval školu Notre-Dame de Saint-Mandé a Lycée Saint-Michel de Picpus a mnoho let během svého dětství se účastnil sborového zpěvu. Smaïn zahájil svou kariéru v 80. letech vystupováním v kavárenských divadlech a malých pařížských kabaretech. Přidal se k Théâtre de Bouvard od Phillipa Bouvarda, kde potkal Didiera Bourdona, Bernarda Campana, Pascala Légitima a Seymoura Brussela. Společně vytvořili komediální skupinu Les Cinq, která několik let vystupovala na turné. Jeho sólová kariéra nabrala na obrátkách s představeními jako 'English beur' v roce 1986, natočeným na Mezinárodním festivalu herců, a 'T'en veux?' v roce 1989. V roce 1987 se objevil ve filmu 'L'Œil au beur(re) noir', který získal Césara za nejlepší hraný debut. Během své kariéry se Smaïn dočkal významného uznání za svou tvorbu. V roce 1996 získal cenu Molière za nejlepší divadelní představení pro jednoho herce za 'Comme ça se prononce,' a také obdržel Victoire de la musique a Grand Prix Sacem. Účastnil se několika show Enfoirés v letech 1992 až 1998. V roce 2009 působil jako člen poroty v pořadu 'La France a un incroyable talent' a spolupracoval s Michelem Legrandem na jeho albu 'Délit de fa dièse.' V roce 2012 vystupoval ve hře 'Réactions en chaîne.' V roce 2024 byl Smaïn povýšen na rytíře Národního řádu za zásluhy a pokračuje v účinkování, například se objevil v pořadu ‘The Masked Singer’ v roce 2019.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Sylvie Joly

narozen 18. října 1934 v 17. arrondissement v Paříži, Sylvie Joly opustil svět 4. září 201 5 v 7. arrondissement téhož města; Byla uznána jako francouzská herečka a komik.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Tex

Jean- Christophe Le Texier, známý jako Tex, vidí den 1. 6. dubna 1960, Croisic, Loire- Atlantique; Pracuje jako humorista, animátor a herec ve Francii.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Thierry Lhermitte

Narozen dne 2. listopadu 1952 v Boulogne- Billancourt, v seinském oddělení, Thierry Lhermitte pracuje ve Francii jako herec, scénárista, dramatik a filmový producent.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Titoff

Titoff, jehož rodné jméno je Christophe Junca, je francouzský humorista a herec. Narodil se 18. července 1972 v Marseille a pochází z rodiny s tvůrčími kořeny; jeho otec, Gérard Junca, je malíř a stavitel, zatímco jeho matka, Aline Junca, pracovala jako kadeřnice, než se stala ženou v domácnosti. V mládí se věnoval sportu, snil o tom, že bude brankář, a krátce hrál po boku Zinédina Zidana v mládežnickém klubu. Jeho cesta ke komedii začala v roce 1989, kdy začal navštěvovat kurzy v Delta-Théâtre. Kariéra Titoffa nabrala na obrátkách v raných 90. letech, počínaje skeči předváděnými v restauraci jeho bratra v Saint-Tropez kolem roku 1990. Spoluzaložil komediální skupinu Les Locos s Anthony Sajan-Parkerem, Jean-Jerôme Espositem, Clarou Michel a Réda Ben Hassenem. V roce 1995 vytvořil své první sólové představení v Chocolat-Théâtre, čímž upoutal pozornost Romaina Bouteillea. Brzy poté se o jeho práci začal zajímat Jean-Luc Delarue a produkoval ho v Paříži. Od roku 1998 do roku 2000 se Titoff pro širší publikum stal známým jako "sniper" humorista v pořadu Tout le monde en parle , střídaje se s Laurentem Baffiem. Během 2000. let Titoff nadále budoval svou kariéru mnoha vystoupeními a účastí. V roce 2007 představil 'Métrosexuel' a v roce 2012 'Déjà de retour', a v roce 2014 oslavil '15 ans de scène'. Vystupoval na prestižních místech, včetně Olympia v roce 2000, Casino de Paris v roce 2003 a Palais des Glaces v roce 2004. Mezi jeho herecké role patří účinkování ve filmech jako Comme Un Aimant (2000), Les Jolies Choses (2001) s Marion Cotillard, Gomez et Tavarès (2003) se Stomy Bugsy a L'Incruste, fallait pas le laisser entrer ! (2004). Objevil se také v televizním seriálu Vive les vacances! v roce 2009 a byl pravidelným hostem v rozhlasové show On va s'gêner od roku 2007 do roku 2014. Titoff je také známý tím, že vytvořil postavu profesora Jacky Lovea, experta na lásku a sex, který se objevil v různých televizních pořadech.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Vincent Dubois

Vincent Dubois, narozený 14. června 1964 ve Fontenay-aux-Roses, je francouzský humorista a herec. Vychoval se s pěti sourozenci v Abilly, Indre-et-Loire. Předtím než se věnoval umělecké kariéře, vykonával různá zaměstnání, zpočátku jako truhlář a později jako řidič sanitky. Tyto zkušenosti výrazně ovlivnily jeho tvorbu; postava Maria Bodinová, například, byla inspirována babičkou, kterou potkal při práci řidiče sanitky – konkrétně starou paní jménem Maria, která spadla z Solexu během jedné z jeho misí. Duboisova komediální cesta začala v roce 1988, kdy začal vystupovat na jevišti v Tours v Le Petit Québec. Poprvé předvedl 'Les aventures Solexines de Maria Bodin' v roce 1989 a ve stejném roce se objevil v 'Le cul entre deux chaises'. V roce 1994 potkal Jean-Christiana Fraiscineta, což vedlo ke vzniku komediálního dua Les Bodin’s. Vystoupení dua zobrazují Vincenta v roli Marie Bodin, 87leté matriarchy, a Jean-Christiana v roli jejího syna Christiana. Jejich humor je založen na venkovských stereotypech a jemné satiře tradic, ztělesňujících venkovský francouzský humor. Zábavili již přes pět milionů diváků ve Francii. Kromě své komediální tvorby je Vincent Dubois také koncertní varhaník. Na Pařížské konzervatoři National Supérieur de Musique ho ve studiu varhan vedl Olivier Latry, což vedlo k získání prvních cen v několika hudebních oblastech. Jako koncertní varhaník vystoupil na koncertech po celé Evropě, v USA, Kanadě a Asii a často se spojoval s tělesy jako Los Angeles Philharmonic a Hong Kong Philharmonic Orchestra. Od roku 2016 působí jako varhaník v katedrále Notre-Dame v Paříži. Mezi jeho významné vystoupení patří 'Maria Bodin' (1993), 'Les Bodin’s en duo' (1995) a 'L’Inauguration de la salle des fêtes' (2000-2006). Objevil se ve filmech jako 'J'ai faim !!!' (2001) a 'Cause toujours!' (2004). Les Bodin’s získali kritické uznání a jejich tvorba zahrnuje filmy 'Mariage chez les Bodin’s' (2008), 'Les Bodin’s en Thaïlande' (2021) a plánované jubilejní turné v roce 2025. Během své profesní kariéry také vyučoval na University of Michigan spolu s Musikhochschule ve Freiburgu.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Waly Dia

Waly Dia je francouzský humorista, narozený 6. prosince 1988 v Grenoblu. Jeho rodiče jsou francouzští a senegálští. V roce 2010 se přestěhoval z Grenoblu do Nantais za účelem kariéry v komedii. Získal veřejné uznání jako účastník pořadu 'On n'demande qu'à en rire' od 30. června 2011 do 29. října 2012, kdy se v listopadu 2011 stal stálým vystupujícím ('pensionnaire'). Diaho komediální styl se vyznačuje energickými vystoupeními, modulací hlasu a tancem. V roce 2012 se zúčastnil show 'On n'demande qu'à en rire' v Casino de Paris. Dosáhl osobního skóre 95/100. Po tomto úspěchu se v roce 2012 připojil k Jamel Comedy Club a s jeho show 'Garde la pêche!' vystupoval na turné po Francii. Objevil se také v různých médiích, včetně moderování 'Canal J Battle Dance' na Canal J v roce 2014 a ve filmu 'À toute épreuve' v roce 2014. Hrál v hudebním videu Soprana k písni "Fresh Prince". Od roku 2016 hraje Dia opakující se roli v televizním seriálu 'Commissariat Central' a hrál ve filmu 'Père fils thérapie!'. V roce 2018 vydal svou druhou show 'Ensemble Ou Rien' a získal opakující se roli v Netflix seriálu 'Osmosis'. Od roku 2020 do roku 2024 měl pravidelný segment na France Inter. Aktuálně, od října 2024, má týdenní segment na Mediapart s úryvky z 'Une heure à tuer'. Jeho show 'Une heure à tuer' byla v roce 2024 zakázána pro reklamu v pařížském metru kvůli politickému obsahu. Dia předává politickou kroniku založenou na aktuálních událostech, nahranou živě na jevišti. V roce 2025 byl nominován na cenu Molière za 'Une heure à tuer'. Jeho vystoupení se často zabývají současnými problémy, jako například ty diskutované v Marseille 10. října 2023 a v Avignonu 6. července 2023.

Zobrazit profil