Globální adresář talentů

Komici: Francie

Adresář komiků: Francie. Profily, životopisy, fotografie a odkazy na sociální sítě.

214 komiků

Bernard Campan

Bernard Campan je francouzský jedinec, který pracuje jako herec, filmový režisér a spisovatel. Narodil se 4. dubna 1958 v Agen, Lot-et-Garonne, ve Francii a má italský původ. Jeho otec byl italský profesor, který později obdržel titul Chevalier des Arts et des Lettres, zatímco jeho matka byla francouzská profesorka. Campan prožil své dětství v Tours. Campanovu kariéra začala vystupováním v televizní show Le Petit Théâtre de Bouvard na počátku 80. let, kde se spřátelil s Didierem Bourdonem a Pascalem Légitimum. Tato přátelství vedla ke vzniku komediálního tria Les Inconnus na konci 80. let. Campan byl členem této populární skupiny od roku 1984 do roku 2001. Les Inconnus získali značné uznání díky své satirické skečové komediální show La Télé des Inconnus , která se vysílala od roku 1990 do roku 1993. Po získání maturity studoval divadlo na Cours Simon v Paříži. Campanova práce s Les Inconnus zahrnuje psaní a režii filmu Les Trois Frères (1995), který získal César Award za nejlepší debutový film, a spoluskriptování a režii filmu Le Pari (1997). Hrál také Bernarda Latoura ve filmu Les Trois Frères a Melchiora ve filmu Tři králové (2001), což znamenalo konec aktivního období Les Inconnus. Jeho herecká kariéra se rozšiřuje nad rámec komedie, s rolemi v dramatech jako Se souvenir des belles choses (za kterou byl nominován na cenu za nejlepšího herce) a Beautiful Minds . Kolem roku 2002 ovlivnilo jeho přátelství s filozofem Alexandrem Jollienem posun k dramatickým rolím. Campan se objevil ve filmech jako Les Misérables: The Story of Jean Valjean , The Tasting a A Bag of Marbles . V současné době hraje v šestidílném miniseriálu Le Diplôme vysílaném na TF1 a v roce 2025 se objeví jako biskup Bienvenu Myriel ve filmu Jean Valjean . Campan ve své tvorbě zkoumá lidské zranitelnosti a po celou svou kariéru se ujal citlivých rolí. Campanova kariéra se rozkládá na tři desetiletí a zahrnuje širokou škálu rolí, od komedie po drama. Je popisován jako oblíbený humorista, který je zároveň hluboký, vtipný a seriózní herec. Oženil se s Annou v roce 1989 a mají dvě dcery, Ninu Louise a Loan. V lednu 2026 se ve podcastu Sillage rozpovídal o svých zkušenostech s drogovou závislostí a odhalil detaily z konkrétního roku jeho života. Nedávno se objevil jako host v pořadu 'Le Jardin secret', kde diskutoval o své kariéře a zdůraznil svou dlouhou historii s kinematografií.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Channig

Georges Quilliou, který si říká Channig na jevišti, vidí den 3. listopadu 1950 v Brestu a stal se Breton komik. karikatura starších žen z Brittany, zaměstnávání francouzských staveb vypůjčených z Bretonu při reprodukci stejné hlasivky.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Christian Marin

Christian Marin, narozený 8. února 1929 v Lyonu ve Francii, byl herec s dlouhou a rozmanitou kariérou. Zahájil své umělecké vzdělání studiem na Akademii výtvarných umění v roce 1949, než navštěvoval Lyonskou konzervatoř. Ačkoli v roce 1951 neúspěšně zkusil postoupit do Comédie Française, brzy našel příležitosti v divadelním světě. Od roku 1953 do roku 1955 byl členem Comédie de Saint-Étienne Jeana Dastého a kolem roku 1955 začal vystupovat v pařížských kabaretech. Připojil se k divadelnímu souboru TNP Jeana Vilara, kde potkal Daniela Sorana a Gérarda Philipeho, čímž projevoval svůj časný závazek k divadlu. Marinova filmová kariéra začala v raných 60. letech s rolemi ve filmech jako Les Tortillards (1960), Le Tracassin ou Les Plaisirs de la ville (1961), La Belle Américaine (1961) a All the Gold in the World (1961). Pokračoval v účasti v různých filmech, včetně L'honorable Stanislas, agent secret (1963) a Bebert et le train (1963). Uznání přišlo s filmem Pouic-Pouic v roce 1963. Možná jeho nejvýznamnějším příspěvkem bylo ztvárnění maršála Alberta Merlota ve prvních čtyřech pokračováních filmové série Le gendarme de Saint-Tropez , od roku 1964 do roku 1970. Hrál také jako poručík Ernest Laverdure v televizním seriálu Les Chevaliers du ciel mezi lety 1967 a 1969. Během své kariéry se objevil zhruba ve padesáti filmech, které režírovali Claude Autant-Lara, Costa-Gavras a Yves Robert. Marinova tvorba přesahovala film a televizi; účinkoval v přibližně čtyřiceti hrách a mezi lety 1963 a 1972 vydal několik singlů na formátu 45 RPM. V roce 1978 odmítl roli číslo pět ve filmu Le Gendarme et les Extraterrestres . Později v kariéře se objevil ve filmu Le Gang des Seniors , počínaje rokem 2010. Spolu s Gillesem Antonowiczem napsal své paměti, Mémoires d’un chevalier du ciel . Christian Marin byl členem Alphonse Allaisovy akademie a po šedesát let byl ženatý s Moniquou; měli čtyři děti a osm vnoučat. Zemřel 5. září 2012 v Paříži a zanechal po sobě odkaz mnohostranného herce, nejlépe známého pro roli 'Merlot' ve filmové sérii Le gendarme a svůj poslední objev v Dead Man Talking (2012).

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Dieudonné M’bala M’bala

Dieudonné Mbala Mbala, který často používá umělecké jméno Dieudonné nebo Dieudo, je francouzský umělec pracující jako komik, herec a politický obhájce. Narodil se 11. února 1966 ve Fontenay-aux-Roses ve Francii, syn kamerunského účetního a francouzské socioložky. Po rozvodu rodičů v jeho jednom roce ho vychovávala matka a dětství prožil v předměstích Paříže. Po navštěvování Lycée Lakanal de Sceaux a Lycée Michelet de Vanves bez získání diplomu pracoval jako obchodní zástupce, než se vydal na dráhu komika. Dieudonné zpočátku získal uznání v 90. letech jako součást komediálního dua Élie et Dieudonné s Éliem Semounem. Jejich humor byl zpočátku označen za antirasistický a společně v roce 1993 založili společnost Bonnie Productions. Následně se vydal na sólovou dráhu, rozvíjel společensky angažované monology a také se objevil ve filmech. Od roku 2006 do roku 2020 měl vztah s Noémií Montagneovou a má pět dětí. Na konci 90. let se Dieudonné začal politicky zapojovat, zpočátku se stavěl proti krajní pravici, ale jeho názory se časem výrazně změnily. Od 2000. let se prohlášení Dieudonného stále více stala terčem obvinění z antisemitismu a kontroverzí. V letech 1997 a 2001 kandidoval na zákonodárné volby v Champagny-en-Vanoise, zpočátku se stavěl proti Národnímu frontu. Později se v roce 2007 stal politickým spojencem a přítelem Jeana-Marie Le Pena a postupně se posunul směrem k „francouzskému národnímu socialismu“ Alaina Sorala a Front National. Ve Francii, Belgii a Švýcarsku byl odsouzen za trestné činy včetně podněcování k nenávisti, propagace terorismu, popírání holocaustu a pomluvy. Mezi významné incidenty patří skeč z roku 2003, který zobrazoval izraelského osadníka jako nacistu, a obvinění z roku 2013 z posmívání se židovskému novináři. V roce 2013 se proslavil charakteristický gesto „quenelle“. Během své kariéry čelil častým omezením ze strany tradičních médií a četné představení byly zastaveny místními úřady; konkrétně produkce mezi lety 2013 a 2014 vedla k oficiálnímu zákazu ze strany francouzské vlády. Média, politici a politologové ho převážně považují za antisemita a on se identifikuje jako „antietablišmenťový“ a „anti-sionista“.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Francis Blanche

Francis Blanche, narozený jako François Jean Blanche 20. července 1921 v Paříži, byl mnohostranný francouzský umělec. Pracoval jako herec, zpěvák, humorista a autor. Jeho otec, Louis Blanche, byl divadelní herec a jeho strýc, Emmanuel Blanche, byl malíř. Jeho intelektuální nadání bylo patrné již od dětství; dokončil střední školu ve čtrnácti letech, což byla v té době rekord pro nejmladšího člověka ve Francii. Infarkt, způsobený neléčenou cukrovkou 1. typu, způsobil jeho smrt v Paříži 6. července 1974; zemřel ve věku 52 let. Blancheova kariéra začala ranými rozhlasovými vystoupeními v roce 1944 v rádiu Radio-Bretagne v Rennes. Ve 40. a 50. letech se proslavil jako člen divadelní společnosti Roberta Dhéryho, Les Branquignols, a hrál s nimi ve filmu *Ach! Krásné bacchánky* (1954). Často spolupracoval s Pierrem Dacem a vytvořili tak komediální duo, které vytvořilo díla jako *Sár Rabindranath Duval* (1957). Společně vytvořili radiové pořady *Malheur aux barbus*, vysílané v letech 1951 až 1952, a později ho obnovili pod názvem *Signé Furax*, který běžel od roku 1956 do roku 1960 s více než 1 000 denními epizodami. Byl také známý tím, že vymýšlel a autorizoval slavné telefonní žerty vysílané v rádiu. Během své kariéry hrál Blanche v mnoha divadelních produkcích, včetně Tartuffe a Néron , a objevil se v operetě Chevalier du Ciel (1955). Hrál ve více než dvaceti filmech, včetně Frederica (1942), They Are Twenty (1950) a Les Tontons flingueurs (1963), kde ztvárnil Maître Folace. Často spolupracoval s filmařem Georgem Lautnerem a objevil se i ve filmu Les Barbouzes (1964). Blancheův komediální styl se často opíral o parodování klasické hudby; například vytvořil skladbu založenou na Schubertově 'Die Forelle' a proměnil Beethovenovu 5. symfonii v hudební holdovací písň pro kolíček na prádlo. Je autorem několika děl, včetně Mon oursin et moi (1972) a Pensées, répliques et anecdotes (1972). Je pohřben na hřbitově v Èze.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Hervé Villechaize

Hervé Jean-Pierre Villechaize, narozený 23. dubna 1943 v Paříži, byl francouzský herec. Jeho rodiči byli Evelyn Recchionni a André Villechaize; jeho otec byl chirurg, který se pokusil najít lék na Hervého trpasličí růst, pravděpodobně způsobený endokrinním onemocněním. Narodil se během nacistické okupace Paříže, měl německé kořeny a tři bratry: Philippe, Patrick a Jean-Paul. Je také strýcem novináře a televizního moderátora Thomase Villechaize. Villechaize zpočátku usiloval o kariéru v umění. V roce 1959 navštěvoval École des Beaux-Arts a v roce 1961 byly jeho obrazy vystaveny v Musée de Paris. Ve věku 21 let se v roce 1964 přestěhoval do New Yorku, aby zde pokračoval v malování a fotografii, a usadil se v bohémské čtvrti. Angličtinu se učil sledováním televize a pracoval jako umělec, malíř a fotograf, a také modeloval pro fotografie pro National Lampoon . Objevil se v produkcích Off-Broadway a mezi lety 1971 a 1973 pracoval jako asistent inkoustu komiksů pro Harvey Comics, včetně titulů jako Casper a Richie Rich . Jeho filmový debut byl v roce 1966 ve francouzsko-americkém filmu Chappaqua . Villechaize získal mezinárodní uznání pro svou roli Nicka Nacka ve filmu o Jamesi Bondovi z roku 1974 Muž se zlatou zbraní a později jako Tattoo v americkém televizním seriálu Fantasy Island od roku 1977 do roku 1983, kde se objevil v 131 z 155 epizod. Od roku 1977 také daboval nohy Oscara Rozmrzelého v pořadu Sesame Street . Jeho kariéra zahrnovala role ve filmech Letadlo II: Pokračování (1982), The Fall Guy a Zakázaná zóna . Spor o plat ho vedl k propuštění ze seriálu Fantasy Island v roce 1983. V roce 2015 se objevil v reklamě na Heineken s Jamesem Bondem, a jeho poslední televizní vystoupení bylo v pořadu The Ben Stiller Show na podzim roku 1992. Hervé Villechaize spáchal sebevraždu 4. září 1993 v Hollywoodu v Kalifornii ve věku 50 let; jeho popel byl rozprášen na Point Fermin.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Johan Golden

Johan Golden je mnohostranná osobnost z Norska, uznávaný jako komik, hudebník, bývalý politik a televizní/rozhlasový moderátor. Původní veřejnou pozornost získal díky své práci v rozhlasovém pořadu XL. Jeho raná kariéra zahrnovala i vstup do politiky, když kandidoval za Det Politiske Parti ve volbách do norského parlamentu v Oslo v roce 2001 a vedl kampaň se sloganem „Tvůj otrok v parlamentu“. Kromě těchto aktivit je také členem kapely DDR, čímž prokazuje svůj hudební talent. Johan Goldenovo komediální partnerství s Atlem Antonsenem bylo významnou součástí jeho kariéry. Společně moderovali televizní pořad En L.U.N. Aften med Golden og Antonsen na Metropol a později pokračovali ve spolupráci na P4 s Misjonen, což byl vývoj z jejich dřívějšího rozhlasového programu. Dříve také moderoval Kommisjonen na Kanal 24 společně s Atlem Antonsenem. V současné době Johan Golden spolumoderuje komediální talk show 'Golden Goal' s Henrikem Elvestadem, která se vysílá na norské TV2. Pořad se zaměřuje na sport a obsahuje rozhovory se sportovci, zkoumá známé i neobvyklé sporty z celého světa. Show 'Zlatý gól' se poprvé objevilo v roce 2006 a během své první sezóny se objevilo mnoho významných hostů, včetně Åge Hareide, Johna Shittu, Arne Scheie, Linn Githmark, Tommy Ingebrigtsen, Davy Wathne, Ståle Solbakken a Gunde Svan. Kromě televizní práce je Golden známý i pro své vynalézavé aktivity; v roce 2011 on a Henrik Elvestad vynalezli bubble foot, zábavnou variantu fotbalu, kterou poprvé představili ve 'Zlatém gólu'. Průzkum těchto variant pořadem zdůrazňuje hravý přístup Goldena ke komedii a zábavě.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Michaël Youn

Michaël Youn, narozený jako Michaël Benayoun 2. prosince 1973 v Suresnes (Hauts-de-Seine), je mnohostranný francouzský umělec. Je herec, humorista, zpěvák, režisér, scenárista, producent, rádio moderátor a televizní moderátor. Jeho předci pocházejí z Maďarska, Itálie, židovského Maroka a židovské Alžírska. Younovi rodiče jsou bývalý učitel matematiky, který se stal odborníkem na psychologii podnikání, a profesionálka v oblasti řízení personálu. Younova kariéra začala brzy; s vystupováním na jevišti začal ve věku tří let a v pěti letech začal chodit na hodiny klavíru. Navštěvoval přípravnou školu a v roce 1996 absolvoval ESC Nice s magisterským titulem v oboru managementu. V roce 1998, po dokončení výcviku jak jako hlasatel, tak jako divadelní herec, začal pracovat v pařížské rozhlasové stanici Skyrock, kde do roku 2000 uváděl ranní zpravodajský program. Poté moderoval pořad 'Morning Live' na M6 od července 2000 do března 2002, kde získal uznání díky kamerovým žertům a tvorbě parodií s umělci jako Jean-Michel Jarre a francouzští rappeři. Během svého působení v M6, Youn spolu s Vincentem Desagnatem a Benjaminem Morgainem založili v roce 2000 skupinu 'The Bratisla Boys'. Píseň 'Stach Stach,' kterou vydali v roce 2002, zaznamenala velký úspěch, deset týdnů se dostala na vrchol francouzských hudebních žebříčků a do roku 2004 se nakonec umístila jako 30. nejprodávanější CD ve Francii. Youn a Desagnat společně napsali a hráli ve filmu 'La Beuze' (2003), kde Youn vytvořil fiktivní hudební styl 'frunkp'. Další komediální aktivity zahrnují turné 'Pluskapoil' (2003/04), roli Iznoguda v filmové adaptaci z roku 2005 a parodijní skupinu 'Fatal Bazooka,' která v roce 2006 ovládla žebříčky s písní 'Fous ta cagoule'. Younova hudební kariéra pokračovala singlem ‘Mauvaise foi nocturne’ s Pascalem Obispo v roce 2007. Režíroval filmy jako 'Fatal' (2010) a 'Vive la France' (2013), často se objevuje i ve vlastních projektech. Od roku 2014 Youn ztvárňuje dramatické role v televizi a od roku 2025 je členem poroty investigativní soutěže 'Mask Singer'.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Mohamed Said Fellag

Mohand Fellag, také známý jako Mohamed Fellag, někdy prostě Fellag nebo Mohamed Saïd Fellag, se narodil dne 3. března 1950 v Azeffoun, Alžírsko. Pracoval jako herec, humorista, režisér a spisovatel v Alžírsku a vyjádřil se v Kabyle, arabštině a francouzštině.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Mouss Diouf

Mouss Diouf, narozený jako Pierre Moustapha Diouf 28. října 1964 v Dakaru, Senegal, byl francouzsko-senegalský herec, komik a humorista. Jeho rodina se přestěhovala do Marseille, když mu bylo čtyři roky, a později do Bobigny, Seine-Saint-Denis, ve Francii. Původně se věnoval boxu, Diouf se poté přeorientoval na herectví a zahájil svou kariéru v divadle s Jérômem Savarym v 'Le Bal des Cocus'. Filmografie Dioufa se rozkládala přes několik desetiletí a zahrnovala širokou škálu rolí. Objevil se ve filmech jako 'Parole de flic' (1985) a 'Billy Ze Kick' (1985), následovaných 'Loulou Graffiti' v letech 1991 a 1992. Mezi další filmové role patří 'Les époux ripoux' (1991), 'Les secrets professionnels du Dr Apfelglück' (1991), 'Berlin Lady' (1991), 'Inspecteur Médeuze' (1993), 'Le Lyonnais' (1993) a 'Acapulco H.E.A.T.' (1993). Hrál také v 'Lévy et Goliath' (1987) a 'Toubab Bi' (1991). Diouf ztvárnil hlavní roli ve filmu 'The Beast' (La bête) a hrál Bubu ve 'Asterix & Obelix: Mission Cleopatra'. Kromě filmu měl Diouf významné zastoupení i v televizi. Objevil se ve seriálu 'Navarro' v roce 1991 a hrál prominentní roli inspektora N'Gumy v 'Julie Lescaut' od roku 1992 do roku 2006. Účastnil se také 'Les Anges gardiens' (1994) a 'Les Deux Papas et la Maman' (1996) a propůjčil hlas postav v animovaných Disney filmech 'Atlantis: Ztracený poklad' a 'Lilo & Stitch' (2000). Diouf prozkoumal svůj komediální talent prostřednictvím dvou sólových představení, 'Avant, quand j'étais noir' a 'Naturellement humain' (2008). Objevil se také v reality show 'La Ferme Célébrités' v roce 2004 a ve seriálu 'Ali Baba' v roce 2007. Diouf utrpěl v roce 2009 dva mírné mozkové příhody a zemřel 7. července 2012 ve svém domě v Marseille na komplikace po mrtvici. Po jeho smrti byla epizodě 'Julie Lescaut' věnována vzpomínka.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Nicolas Bedos

Francouzský umělec Nicolas Bedos pracuje jako komik, spisovatel, režisér a herec. Narodil se 21. dubna 1979 v Neuilly-sur-Seine a pochází z rodiny hluboce zakořeněné v umění; jeho otec je humorista Guy Bedos a jeho matka scenáristka Joëlle Bercot. Navštěvoval dvojjazyčnou mezinárodní školu a Lycée Pasteur, ale opustil je před dokončením studia. Již od mládí Nicolas Bedos snil o natáčení filmů a svou kariéru zahájil ve věku osmnácti let jako čtenář a umělecký poradce pro Canal+, pod vedením Alaina de Greefa. Bedos získal uznání v roce 2004 jako dramatik, vytvořil čtyři díla, včetně úspěšné hry 'Sortie de scène,' která se po dva roky hrála na turné. V rané fázi své kariéry spolupracoval s otcem a spolupodílel se na psaní skečů pro show, která v roce 2000 objela Francii, a přispěl k otcově vystoupení v Olympii, když mu bylo dvacet. Jeho zkušenosti z televize a rozhlasu, včetně rozhlasové pořadu na Oui FM a příspěvků do pořadů 'Semaine critique!' a 'On n'est pas couché' v letech 2010 až 2015, ovlivnily jeho styl psaní, který do svých děl začlenil humor. V roce 2020 obdržel Césara za nejlepší původní scénář. Nicolas Bedos režíroval čtyři filmy: Mr. & Mrs. Adelman (2017), La Belle Époque (2019), OSS 117: Alerte rouge en Afrique noire (2021) a Mascarade (2022). Scénáře k osmi filmům, složil hudbu ke čtyřem a byl původním autorem dvou. V říjnu 2024 ho soud uznal vinným ze sexuálního napadení a uložil mu trest jednoho roku odněkud, včetně šesti měsíců s podmíněným odkladem, spolu s požadavky na léčbu závislosti a psychologickou terapii. Tento rozsudek, který zahrnuje zařazení na seznam sexuálních pachatelů ve Francii, následoval obvinění datující se od roku 2018 a zahrnoval incidenty nahlášené v roce 2023. Popřel, že by byl sexuálním agresorem, a své jednání přičítal nadměrné konzumaci alkoholu.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Pascal Légitimus

Francouzský herec, komik a divadelní režisér Pascal Légitimus spatřil světlo světa 13. března 1959 v 17. obvodu Paříže. Vlastní rodinné vazby na kreativní prostředí, neboť je vnukem komika Darling Légitima a synovcem televizního producenta Gésipa Légitima. Má také spojení s Étiennem Légitimem a je bratrem Laurenta Voulzyho. Jeho matka, Madeleine Kambourianová, byla arménská kostýmní návrhářka pro divadlo, zatímco jeho otec, Théo Légitimus, byl herec antilského původu s etiopskými kořeny. Tato rozmanitá linie zdá se, že ovlivnila jeho kariérní cestu. Légitimusovo rané zapojení do divadla začalo na střední škole Claude-Bernard v Paříži, kde si získal uznání jako herec. V polovině 70. let spoluzaložil divadelní klub s Éricem Civanyanem a Danielem Schickem. Později se v raných 80. letech objevil v Le Petit Théâtre de Bouvard jako součást skupiny původně nazvané 'Les Cinq de Bouvard'. Významný úspěch dosáhl od roku 1985 jako člen komediální skupiny Les Inconnus, do které patří také Didier Bourdon a Bernard Campan. Skupina je známá ikonickými skeči jako ‘Rap-tout’ a ‘Télémagouilles,’ a v roce 1995 vydala kritiky i diváky oceňovaný film Les Trois Frères , za který získali César Award za nejlepší hraný debut. S Didierem Bourdonem a Bernardem Campanem spolupracuje již čtyřicet let. Kromě své práce s Les Inconnus se Légitimus věnoval různým tvůrčím aktivitám. Napsal, režíroval a produkoval film Antilles sur Seine . Od roku 1998 do roku 2003 hrál v policejním seriálu Crimes en série a od roku 2006 do roku 2009 ztvárnil otce v Les Tricheurs . Režíroval také divadelní hry jako Plus si affinités a momentálně hraje v Non à l'argent! od roku 2017. V roce 2011 vystoupil se stand-up show s názvem Alone Man Show . V současné době se objevuje v Le Duplex , která měla premiéru v únoru 2024 a vrátí se 12. září 2024 do Théâtre de Paris, stejně jako v Le Bémol a Vols au Musée de la Croûte . Kniha La Bible des Inconnus , která dokumentuje jejich čtyřicet let společné práce, je naplánována k vydání 2. října 2025. Účastní se také webináře s názvem 'Bas les Masques' s Roméo Cournalem a má vášeň pro mušle.

Zobrazit profil