Globální adresář talentů

Adresář komiků

Procházejte profily komiků, stručné životopisy, zemi původu a oficiální odkazy.

1588 komiků

Ayşen Gruda

Ayşen Gruda byla turecká herečka a komediantka, narodila se 22. srpna 1944 v Yeşilköyi, Istanbulu. Její otec byl železničář a měla dvě sestry, Ayten a Ayben Erman, které se také věnovaly herectví. Již v raném věku byl rozpoznán její komediální talent, když jako dítě napodobovala své arménské sousedy. Její profesionní herecká kariéra začala v roce 1962 malou rolí ve vodvillu 'Kongre Eğleniyor'. Po smrti otce během středoškolského studia přerušila školu kvůli práci. V roce 1965 se provdala za Yilmaze Grudu a měli dceru Elvan. V roce 1976 se rozváděli a ona si na čas od herectví odpočinula, aby se mohla soustředit na výchovu své dcery. Během své kariéry se objevila ve více než 100 filmech a často spolupracovala s Adile Naşit ve filmech režiséra Ertema Eğilmeze. Mezi její významné filmy patří 'Tosun Paşa', 'Süt Kardeşler', 'Gülen Gözler', 'Şabanoğlu Şaban', 'Hababam Sınıfı' a 'Neşeli Günler'. Účinkovala také v mnoha divadelních hrách a muzikálech, jako například 'Mum Söndü', 'Deve Kuşu Kabare', 'Hababam Sınıfı Müzikali' a 'Yedi Kocalı Hürmüz'. Televizní skeč 'Her Domates Güzeli Nahide Şerbet' jí v roce 1977 přinesl široké uznání a získala díky němu přezdívku 'Domates Güzeli'. Pokračovala v herecké kariéře až do filmu z roku 2014 'Pek Yakında' režiséra Cema Yılmaze. Byla jí diagnostikována rakovina slinivky břišní a zemřela 23. ledna 2019 v Istanbulu ve věku 74 let na respirační selhání. Pochována byla na hřbitově Zincirlikuyu. V roce 2016 veřejně přiznala vztah s Müjdatem Gezenem. Její dcera, Elvan Gruda, zemřela v prosinci 2023.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Švýcarsko

Bernard Haller

Bernard Haller, narozený 5. prosince 1933 v Ženevě ve Švýcarsku, byl švýcarský herec a komik. Svoji kariéru zahájil v Lausanne předtím, než se v roce 1955 přestěhoval do Paříže s ambicemi stát se hercem. Zpočátku studoval veterinární medicínu, později právnickou, aniž by obojí dokončil. Mezi raná vystoupení ve Francii patřily kabarety jako l'Écluse a la Vieille Grille a byl členem společnosti Jacquese Fabbriho. Haller také moderoval turné Sheily 'Tournée du siècle' mezi lety 1963 a 1964, s účastí Franka Alama a Les Surfs. Mezi jeho rané herecké role patřily drobné role ve filmech a hlasová role Polluxe v animovaném seriálu 'Le manège enchanté' v roce 1964. Hallerova kariéra odstartovala s jeho prvním kabaretním programem 'Et alors?', který měl premiéru v Théâtre de Poche v Ženevě v roce 1971. Představení bylo významným úspěchem a hrálo se po třináct měsíců v Théâtre de la Michodière, kde ho vidělo 160 000 diváků. V roce 1972 obdržel za 'Et alors?' cenu Prix du Brigadier a znovu v roce 1975 od Société des auteurs et compositeurs dramatiques za svou scénickou kreativitu. Mezi lety 1971 a 1977 rozsáhle vystupoval s Jacquesem Brelem, Juliette Gréco a Marlene Dietrich, cestoval do Jižní a Střední Afriky, Anglie, Kanady a USA. Vytvořil šest kabaretních programů mezi lety 1971 a 1994, které uváděl jak ve francouzštině, tak v německojazyčné Švýcarsku. Jeho komediální styl se vyznačoval slovními hříčkami, napodobováním zvuků a popisoval se jako 'melankomiker,' tedy melancholický komik, často využíval aliterace, obsesivní opakování a lingvistické absurdnosti. Během své kariéry se Haller objevil ve více než 70 televizních a filmových produkcích, včetně 'Le Journal d'un suicidé' v roce 1974 a Pierra Richarda 'Je sais rien, mais je dirai tout' v roce 1973. Spolupracoval na scénářích dvou filmů, 'Le bouffon' a 'L'accompagnateur', v 80. letech. V roce 1982 hrál také Ježíše Krista ve filmu 'Le braconnier de Dieu'. Jeho tvorba je zdokumentována na deskách a v jeho knize z roku 1981, 'Dits et inédits'. Haller obdržel řadu ocenění, včetně Grand Prix de l’humour v roce 1983 a byl vyznamenán Řádem za zásluhy (velkoděkan) v roce 1995. Po celou dobu svého života pokračoval ve vystupování v produkcích jako 'Max mon amour' (1986), 'Bonjour l'angoisse' (1988) a 'Les Thibault' v roce 2003. Jeho posledním filmem byl 'Sa majesté Minor' v roce 2007. Bernard Haller zemřel 23. dubna 2009 v Ženevě.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Turecko

Domů

Seyfi Dursunoğlu je známý jako showmen, komik, drag queen, zpěvák, kantocu a server v Turecku. Díky zábavním programům vysílajícím od 70. do 2010 se televize staly uznávanou zábavnou figurou.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Švýcarsko

Gardi Hutter

Gardi Hutter, narozená 5. března 1953 v Altstätten ve Švýcarsku, je všestranná švýcarská umělkyně uznávaná jako klaunka-komedička, autorka, herečka a kabaretní performerka. V roce 1977 absolvovala Schauspiel-Akademie Zürich po studiu klasického herectví a divadelní pedagogiky, což dokládá jejího raného závazku k dramatickému umění. Její cesta nabrala významný obrat díky třiletoé 'Clownsgesellenzeit' (učení se klaunství) v Centro di ricerca per il teatro (CRT) v Miláně, kde ji učili Mario Gonzales, Nani Colombaioni a Ferruccio Cainero. Od roku 1981 se Hutterová vydala na rozsáhlé turné se svým 'Clownesken Theater', během kterého odehrála přes 4 000 představení ve 35 zemích na pěti kontinentech. Její vystoupení zaznamenaly televizní stanice v 17 zemích. V roce 1991 hrála významně roli Hofnärrin (blázna) ve Sněmovně Švýcarského parlamentu k uctění 700. výročí Švýcarska, což zdůraznilo její jedinečnou kombinaci humoru a divadelnosti. V roce 1998 také spolupodepsala festivalový dramatický kus oslavující 700. výročí Altstättenu. Hutterova tvůrčí činnost přesahuje živá vystoupení; napsala čtyři dětské knihy 'mamma mia!', z nichž tři ilustrovala Catherine Louis, a spolupodílela se na scénáři filmu Hanna & Rocky (1993). Objevila se také ve filmu Fata Morgana (1989) a hrála hlavní roli v dokumentárním filmu Gardi – l'infinitude du jeu (2012). Její přínos švýcarskému divadlu je oceněn mnoha oceněními, včetně Wilhelmshavener Knurrhahn (1987), Hans Reinhart-Ring (1990), Prix Walo za “WANDERFUL” v roce 2014 a dvaceti dvěma dalšími uměleckými oceněními. V roce 2015 se stala členkou Akademie bláznů, kterou vede Slava Polunin. V současné době žije v italském Švýcarsku a nadále zaujímá publikum představeními a semináři na institucích jako je Univerzita umění v Curychu (ZHdK).

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Turecko

Levent Kırca

Levent Kırca, narozený 28. září 1950 v Samsunu, Turecko, byl mnohostranná turecká osobnost známá jako komik, herec, publicista a politik. Jeho rodiči byli učitelka Bahriye Özbay Kırca a malíř Mehmet Kırca. Po přestěhování jeho otce do Švýcarska se s matkou během dětství přestěhoval do Ankary. Hereckou kariéru zahájil během studií na střední škole, kdy debutoval v roce 1964 ve Státním divadle Ankara a následně působil v divadlech Ankara Birlik Tiyatrosu a Halk Oyuncuları. Kariéra Kırcy se rozprostírala jak na divadle, tak ve filmu. Do kinematografie vstoupil v roce 1978 filmem Taşı Toprağı Altın Şehir a objevil se ve filmech jako Ne Olacak Şimdi?, spolu s Şenerem Şenem, Nevrou Serezli a Perran Kutman, a Mavi Muammer. Založil divadelní soubor Hodri Meydan Topluluğu a inscenoval hry jako Güzel ve Çirkin a Sefiller s Oya Başar. Více než dvě desetiletí, od roku 1988 do roku 2010, moderoval televizní pořad Olacak O Kadar a spolupracoval se svou manželkou na stejnojmenné skečové sérii z roku 1986. Režíroval také filmy včetně Son a Şeytan Bunun Neresinde. Produkoval několik televizních seriálů, včetně Nasreddin Hoca, Oyun Treni a dalších. Kromě zábavy se Kırca angažoval v politice jako člen levicové Vlastenecké strany (Vatan Partisi) a působil ve svém Centrálním výkonném výboru. V roce 2009 kandidoval na starostu Üsküdar a v roce 2014 na primátora Istanbulu. V roce 1998 byl jmenován státním umělcem, ale toto ocenění bylo v roce 2015 odejmuto. V roce 2011 se krátce objevil v komediálním seriálu Karımın Dediği Dedik Çaldığı Kontrbas a vyučoval na fakultě krásných umění Univerzity Beykent. Levent Kırca zemřel 12. října 2015 na rakovinu jater a jeho pohřební obřad se konal v mešitě Levent; byl pohřben na hřbitově Zincirlikuyu. Vosková figurína z něj je vystavována v Muzeu voskových figurín v Petrohradě.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Rumunsko

Mircea Badea

Mircea Radu Badea se descripe ca un satirist politic român cu orientări libertarian acidokonzervatoare de dreapta, prezentator TV, critic al massumedia, personalitate radiofonică și actor ocazional. Este recunoscut în special pentru că dead emisiunea "ţn gura presei", un program dedicat analizei știrilor de zi, difuzat pe Antena3.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Švýcarsko

Mousse Boulanger

Mousse Boulanger, rozená Berthe Sophie Neuenschwanderová, se narodila 3. listopadu 1926 v Boncourtu ve Švýcarsku a zemřela 16. ledna 2023 v Payerne. Dětství prožila nedaleko francouzských hranic a byla ovlivněna různými dialekty v rámci své rodiny. Po dokončení středoškolského vzdělání na kantonální škole v Porrentruy s obchodním diplomem následovalo studium divadla na École sociale de musique v Ženevě. Následoval pobyt jako Au-Pair v Cambridge, který probudil její fascinaci muzei a shakespearskými hrami. Pracovala jako tříjazyčná sekretářka v Bielu, než se vydala na dráhu v umění. Boulangerova umělecká cesta začala studiem herectví a vystoupením v Chechovově hře v roce 1953. V roce 1953 se seznámila s Pierrem Boulangerem, za kterého se provdala v roce 1955. Společně zahájili plodné partnerství a od roku 1956 do roku 1978 vytvořili řadu rozhlasových pořadů, často pod názvem 'Les Marchands d'images.' V roce 1961 věnovali v pořadu jednu epizodu bulharské literatuře a od roku 1973 spolupracovali s Centre dramatique national v Lyonu ve Francii na projektu ‘Poésie dans les quartiers.’ Jejich práce zahrnovala turné s Josém Azpiazuem a jeho dcerou Lupe od roku 1971 do roku 1974. Boulangerová také publikovala několik děl, včetně Tendre pays (1967), Reflets (1973) a Ce qui reste du jour (1975), čerpajíc inspiraci ze surrealistických básníků jako byl Paul Eluard. Po smrti Pierra Boulangera v roce 1978 pokračovala Mousse Boulangerová ve své kariéře. Po odchodu do důchodu dříve pracovala jako kulturní novinářka pro Westschweizer Radio a účastnila se jako členka literární poroty Společnosti jurassienské emulace. Objevila se v pořadu Madame TV v roce 1969 a byla představena v dokumentárním filmu Plans-fixes v roce 2000. V roce 1975 vydala album Berceuse pour une maman , kde napsala francouzské texty. Boulangerová zastávala řadu funkcí, včetně předsedkyně Schweizerischen Schriftstellerverband (SSV) od roku 1978 do roku 1982. V roce 1997 obdržela cenu Prix des écrivains vaudois a její odkaz pokračuje prostřednictvím Literaturpreis Mousse Boulanger, založené Asociací vaudoiských spisovatelů (AVE) a poprvé udělené v roce 2023.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Švýcarsko

Rudolf Bernhard

Rudolf Bernhard, také známý jako Rudolf Bernhard Conrath, byl švýcarský komiks, který pracoval v rádiu, na jevišti a ve filmu, nejčastěji se objevuje v produkcích vyrobených ve švýcarském polštině. Založil Bernhardovo divadlo Zürich v roce1941.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Švýcarsko

Ursula Schaeppi

Ursula Schaeppi, také napsaná jako Ursula Schäppi, pracuje ve Švýcarsku jako komik, moderátor rádia a herečka pro divadelní, filmové a hlasové práce, především vystupování ve švýcarských divadelních výstavách a poskytování vyprávění pro dětské knihy.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Švýcarsko

Walter Roderer

Walter Roderer, narozený 3. července 1920 ve Švýcarsku v Sankt Gallen, byl švýcarský herec a scenárista s dlouhou a různorodou kariérou. Původně plánoval stát se knězem, studoval řečtinu a latinu, než na Univerzitě v Curychu absolvoval čtyři semestry němčiny. Finanční potíže ho přiměly opustit univerzitu a následně vykonával různé práce, včetně práce v Zürcher Schauspielhaus za 30 franků za večer, ve fabrice a jako zástupce firmy Bohnerwachs. Jeho raná kariéra zahrnovala menší role a práci s Cabaret Fédéral, což vedlo k uznání a vystupováním ve švýcarských filmech, jako například Oberstadtgass. Objevil se ve filmech jako *Venuše z Tivoli* (1953) a *10. květen* (1957) a hrál v populární komedii z roku 1959 *Modelový manžel*, která dosáhla rekordních 1288 představení. Hrál také ve filmech *Muž v černém klobouku* (1960) a *Nejšílenější auto na světě* (1975). Jeho práce přesáhla hranice Švýcarska a získal uznání v Německu díky svým rolím v sérii Dudu-Film. V roce 1957 založil vlastní divadelní soubor, čímž upevnil svou pozici v zábavním průmyslu. V roce 1987 vydal své autobiografické dílo *Sie müend mi verstoh …, … gelled Sie! Erinnerungen eines ernsthaften Humoristen*. Později ve své kariéře dosáhl Roderer významného úspěchu s Ein Schweizer namens Nötzli (1988), což vedlo k pokračování Der doppelte Nötzli (1990). Během svého života obdržel řadu ocenění, včetně Prix Walo jako oblíbeného favorita v letech 1983 a 1988 a Ehren-Prix Walo v roce 2006 za celoživotní přínos, stejně tak jako ocenění Swiss Television Award za celoživotní přínos v roce 2010. Roderer odešel z jeviště v roce 1993. Zapojil se také do politické aktivity a v roce 1992 bojoval proti švýcarskému vstupu do EHP. Walter Roderer zemřel 8. května 2012 v Illnau a v tomto městě byla poté pojmenována cesta na jeho počest. Je zapamatován pro svůj přínos švýcarské komedii a filmu.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Švýcarsko

Yann Lambiel

Yann Lambiel, narozený 15. března 1973 ve Saxonu, Valais, je švýcarský komik, imitátor a kabaretní umělec z Morges. Své kariéře v zábavním průmyslu se věnoval ve věku 24 let, zpočátku pracoval jako instalatér, než se začal věnovat vystupování. Předtím, v roce 1989, založil taneční orchestr, kde zpíval a hrál na bicí. Lambielův raný talent byl rozpoznán, když v roce 1994 vyhrál zlatou medaili za zpěv v Saignelégieru. V roce 1997 se obrátil k stand-up komedii, což znamenalo významnou změnu v jeho umělecké dráze. Mluví o své lásce k Morges a svých oblíbených koníčcích, čímž prokazuje pouto ke svým švýcarským kořenům. Lambielův komediální styl se často zabývá nuancemi frankofonie. Jako součást pořadu 'Les 4 Sans Voix', který představuje imitátory z Belgie, Švýcarska, Francie a Quebecu, se zaměřuje na humor vycházející z rozdílů a podobností v rámci této kulturní sféry. S ostatními členy 'Les 4 Sans Voix' spolupracuje již více než deset let. Kromě této spolupráce Lambiel uvádí od roku 2016 každodenní humorný zpravodajský segment s názvem 'L’info trafiquée' na rádiu LFM. Tento segment, který běží již sedm let, nabízí nevázaný pohled na aktuální dění a vysílá se denně v 7:50 ráno, je dostupný i na sociálních sítích. Dokáže napodobit přes 130 hlasů. To dokazuje, že je to všestranný performer. Během své kariéry vytvořil Yann Lambiel rozsáhlé dílo. V roce 2000 se připojil k satirickému pořadu 'La Soupe' na Radiu Suisse Romande a jeho první sólové představení 'Délits de Suisse' mělo premiéru v roce 2004. K roku 2024 má na svém kontě jedenáct sólových představení, včetně 'Connecté,' které letos uvedlo pohlcující strukturu KUBUS a LED obrazovky. Představení 'Zapping' uvedl v Quebecu na festivalu Grand Rire v roce 2012. Lambielův závazek k lokální kariéře je zřejmý; rozhodl se vybudovat svůj umělecký život ve Švýcarsku namísto pronásledování slávy v Paříži. Jeho oddanost byla oceněna oceněními, jako je Swiss Stage Prize v roce 2009 a Swiss Humor Award SSA v roce 2018 za představení 'Nous.' V současné době dokončuje turné po Théâtre du Pré aux Moines v Cossonay.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Albánie

Zyrafete Gashi

Zyrafete Gashi, který vystupoval pod jménem Zyra, byl komik z albánské komunity Kosova. Strávila více než třicet let na pódiu, vytvářením různých památné postavy. Moniker "Zyra" pochází z jejího vyobrazení staršího albánského matriarchy, který se nacházel v tradičních zvycích. Mezi svými dalšími osobnostmi byli i Zet 'hanja, policejní důstojník a Tetka Dragica, senior srbský kosovský obyvatel Gračanica, který neustále remcal o soužití s Albánci, spolu s mnoha dalšími částmi. Její práce je oslavována pro mixování komického načasování s každodenní realitou života v Kosovu.

Zobrazit profil