Globální adresář talentů

Adresář komiků

Procházejte profily komiků, stručné životopisy, zemi původu a oficiální odkazy.

1635 komiků

Ghemon

Giovanni Luca Picariello, známý profesionálně jako Ghemon, je italský umělec narozený v Avellinu 1. dubna 1982. Funguje pod několika jmény, včetně Ghemon Scienz a Gilmar. Ghemon působí jako rapper, zpěvák-skladatel a komik. Jeho pseudonym vychází z jména Ishikawa Goemon XIII, postavy ze série Lupin III. Počáteční umělecké aktivity zahrnovaly graffiti od roku 1995 do roku 2001, zpočátku pod pseudonymem 'Kal,' který později změnil na 'Esi' kvůli podobnosti s jiným umělcem jménem Kaf. Hudební cesta Ghemona začala v roce 1993, kdy objevil hip hop skrze Articolo 31 a OTR a na krátkou dobu okopíroval texty J-Axe. Od roku 1993 byl také fanouškem Litfiba a Ligabue. Během pozdních 90. let a začátku 2000. let se účastnil různých kolektivů a projektů, včetně Blue Nox, Unlimited Struggle, 15 barrato (vzniklého v roce 1996 s Mobiem) a Sangamaro (založeného v roce 1997 s Domenicem, známým také jako Domey Blanco). Sangamaro vydal demo *Bloodstains* v roce 2000. Vzdělával se formálně, studoval právo na univerzitě LUISS v Římě a promoval v roce 2002. Od roku 2005 do 2006 byl součástí projektu Soulville, který vydal jeho debutové EP *Ufficio immaginazione* jako volně dostupný download v roce 2006; toto vydání obdrželo pozitivní recenze a dosáhlo přes 3 000 stažení. Ghemonova kariéra zahrnuje účasti na hudebním festivalu Sanremo v roce 2019 s písní 'Rose viola' a znovu v roce 2021 s 'Momento perfetto,' která se umístila na 21. místě. V roce 2017 přispěl také k soundtracku NBA 2K17 svou písní 'Adesso sono qui.' V současné době se věnuje stand-up komedii. Jeho představení "La Prima Volta. L’Ultima Volta. L’Unica Volta" má premiéru v dubnu, navazuje tak na jeho předchozí show “Una cosetta così,” která běžela od roku 2023 do roku 2024 s více než 70 vystoupeními a skončila speciálním večerem v Teatro Arcimboldi v Miláně. Toto představení, které napsal ve spolupráci s Carmine Del Grosso, je popisováno jako kombinace koncertu, monologu a komedie, často s dříve nevydanými písněmi. Plánuje své další představení s názvem "Varietà," s cílem vystoupit v Forum di Assago.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Giancarlo Kalabrugovic

Giancarlo Kalabrugovic je italský komik a kabaretní umělec, narozený jako Giancarlo Calabretta 2. října 1966 v Bollate. Jeho původ odráží směs italských regionů, jeho otec pochází z Kalábrie a matka z Emilie. Je uznáván jako milánský komik, který vystupuje po celé Itálii, v divadlech, na veřejných prostranstvích a na živých akcích pro různé příležitosti, včetně firemních setkání a soukromých oslav. Kalabrugovicovo umělecké jméno vzniklo z dětství, kdy on a jeho přátelé hravě upravovali příjmení, aby napodobovali fotbalisty, zejména z Jugoslávie. V roce 2001 začal pronásledovat komediální divadlo poté, co v roce 2000 absolvoval herecký kurz ve škole Campo Teatrale v Miláně. Jeho profesionální debut přišel v roce 2002 s představením 'Sbarlusc,' které bylo hráno na prestižních místech, jako je Teatro Verdi v Miláně a Teatro Valle v Římě. Následně se objevil v reklamě Breil (2003) a ve filmu 'Fame chimica' (2003), kde ztvárnil postavu Bifa. Významným zvratem v jeho kariéře byl rok 2005, kdy se připojil k umělecké laboratoři Zelig. Od roku 2007 do roku 2008 byl pravidelným hostem v pořadu 'Zelig Off' a také se objevil v 'Buona la prima!' (2007-2008) po boku Ale a Franze, kde hrál Mimma, syna vrátného. Je obzvláště známý díky své postavě ‘Pino dei Palazzi,’ ‘metropolitního filozofa’ z panelových domů, která získala popularitu na Zelig od roku 2007. Kalabrugovic ztvárnil Pino dei Palazzi konzistentně od roku 2007 do roku 2011, s objevováním se v letech 2013, 2021 a 2026. Jeho komediální styl je popisován jako 'z periferie,' ironický a poetický. Rapper Marracash několikrát odkazoval na Pino dei Palazzi ve svých písních, čímž dále upevnil kulturní dopad postavy. Hrál v 'Zelig Time' mezi lety 2018 a 2020 a i nadále se vrací na Zelig pro jeho různé edice.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Gianfranco D'Angelo

Gianfranco D'Angelo, narozený jako Gianfranco D'Angelo Manni 19. srpna 1936 v Římě v Itálii, byl italský herec a komik. Zemřel v Římě 15. srpna 2021 v nemocnici Gemelli, pouhých několik dní před svými 85. narozeninami. Vychovával se v čtvrti Esquilino poté, co ve věku tří let ztratil rodiče a následně ho vychovávali jeho teta a strýc. Po absolvování účetnictví zahájil D'Angelo svou divadelní kariéru v roce 1963 jako herec v satirické hře 'I Teleselettivi'. D'Angelova profesionální komediální kariéra začala v polovině 60. let. Raný úspěch zaznamenal s divadelní společností Il Bagaglino a spolu se svými přáteli spoluzaložil Teatro Cordino v Trastevere, kde hrál hry napsané Mauriziou Costanzem. Pracoval také v Teatro Puff v Římě od roku 1968 do roku 1970. Jeho kariéra se výrazně posunula vpůl 70. let, a to díky účasti v několika úspěšných televizních zábavních pořadech, včetně Mazzabubù, C'era una volta Roma, La Sberla, Drive In, Odiens a Striscia la notizia. V roce 1973 se objevil v televizním seriálu 'La porta sul buio' v roli policejního komisaře a v roce 1974 spolupořádal pořad 'Foto di gruppo'. Od roku 1974 do roku 1982 byl D'Angelo aktivní v kinematografii, především se objevoval v „sexy komediích“ a béčkových filmech. Ztvárnil různé role, včetně německého arcibiskupa ve filmu 'Alleluja brava gente' (1970), profesora Puntiglia ve L'insegnante (1975) a hrál ve filmu Mondo Candido (1975). Jeho filmové role pokračovaly až do 80. let, s rolemi ve filmech The Gorilla a Young, Beautiful... Probably Rich (1982) a Girls of Miss Italy (2002). Spolupracoval s režiséry Dinem Risim a Brunem Corbuccim a herci Alvarem Vitalim a Nadií Cassini. Od roku 1983 do roku 1988 hrál v programu Italia 1 'Drive In' postavu pana Armanda a spoluhostil první sezónu pořadu 'Striscia la notizia' s Eziem Greggiem v roce 1988. V letech 1978 a 1979 také komentoval cyklistický závod Giro d'Italia. D’Angelo napsal knihu s názvem 'Gianfranco D'Angelo racconta drive in'. Obdržel čtyři ceny Telegatto a Delfino d'oro za svou kariéru v roce 2001. V roce 2015 se objevil jako hostující soutěžící v pořadu 'Italia's Got Talent' a v roce 2017 vystupoval divadelně s představením 'Quattro donne e una canaglia'. V září 2023 bylo po něm pojmenováno náměstí v produkčním centru Mediaset. Spolupracovníci jako Barbara d’Urso, Antonio Ricci a Paolo Ruffini na něj vzpomínali s láskou a zdůrazňovali jeho schopnost rozesmát lidi a jeho trvalý dopad na italskou zábavu.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Gianluca Fubelli

Gianluca Fubelli, známý také jako Scintilla, je italský herec, komik a televizní moderátor, který se narodil v Římě 9. dubna 1973. Jeho kariéra začala v 90. letech animátorskou a zábavní činností v turistických letoviscích od roku 1996 do 1999. Pracoval jako zubní technik až do svých 22 let. V roce 1998 spoluzaložil komediální skupinu I Turbolenti s Gianlucou Impastatem, Stefanem Vogognou a Enzem Polidorem a byl jejím členem od roku 1998 do roku 2013. I Turbolenti dosáhli významného uznání, když v roce 2000 vyhráli Festival Nazionale del Cabaret a v roce 2002 obdrželi Premio della Critica na Premio Charlot. Skupina se objevovala v pořadu Colorado na Italia 1 od roku 2003 do roku 2013 a výrazně přispěla k jeho popularitě. Gianluca Fubelli je známý ikonickými postavami, jako jsou Romolo Prinz a Giulio Cesare dei giorni nostri, které vytvořil během svého působení v Coloradu. Spolu s ním moderoval Colorado od roku 2003 do roku 2019 a také moderoval House of Gag od roku 2015 do roku 2017 a znovu v roce 2023. Jeho komediální styl kombinuje ironii, parodii a pozorování každodenního života. Během své kariéry se Fubelli objevil v několika filmech, včetně Eccezzziunale veramente - Capitolo secondo... me (2006), Area Paradiso (2012), L'ultimo crodino a Tutto molto bello (2014). Účastnil se také divadelních představení jako Gli Artificieri (2004) a La bellezza non è tutto (2024). V roce 2011 napsal komediální knihu Gaius Iulius Caesar. La vera storia di Giulio Cesare dittatore massimo! . V roce 2020 se objevil v pořadu Enjoy - Ridere fa bene a v letech 2022 a 2023 v pořadu Back to School , kde hrál neposlušného učitele. V roce 2023 se oženil s písničkářkou Federicou Cambou a v roce 2025 se zúčastní reality show Pechino Express . Předvádí také živé vystoupení s názvem La bellezza non è tutto , které zahrnuje improvizaci a interakci s publikem.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Giobbe Covatta

Italský umělec Giobbe Covatta zastává řadu rolí, včetně stand-up komika, herce, spisovatele a politika. Narozen jako Gianni Maria Covatta 11. června 1956 v Tarantu, Apulie, přestěhoval se se svou rodinou ve věku tří let do Neapole. Své komediální kariéru zahájil pod pseudonymem 'Giobbe' kolem roku 1977 v klubu Derby v Miláně. Covatta pracoval během léta jako instruktor plachtění a animátor a později otevřel školu plachtění v Capo Vaticano, Kalábrii. Show Maurizia Costanza mělo Covattu jako pravidelného hosta od roku 1990. Jeho komediální skeče ve show byly založeny na Bibli, což inspirovalo jeho knihu z roku 1991 Parola di Giobbe . Tato kniha, revize Bible, se prodala v nákladu přes milion výtisků a vyšla ve více než třiceti vydáních. Publikoval i další knihy, včetně Pancreas , parodie na dílo Edmonda De Amicise Heart . Televizní debut Covatta proběhl v roce 1987 na Odeon TV s pořadem 'Una notte all'Odeon' a v roce 1988 se objevil v programech Rai 2, jako 'Tiramisù' a 'Fate il vostro gioco'. V roce 1991 uvedl divadelní hru Parabole Iperboli v Ciak Theatre v Miláně. Kromě své komediální tvorby hrál Covatta v různých filmových, televizních a divadelních produkcích; mezi významné příklady patří 'Pacco, doppio pacco e contropaccotto' (1993) a 'Muzungu - Uomo bianco' (1999). V roce 1994 spolupracoval s Greenpeace na tvorbě pořadu Aria Condizionata o ochraně velryb. V roce 2006 byl zvolen radním za stranu Federace zelených v Římě, získal 3 586 hlasů. Později se v roce 2015 stal národním mluvčím téže strany, i když tvrdí, že se nepovažuje za politika. Covatta se objevil v pořadu Zelig v roce 2007 a znovu v roce 2023 k oslavě jeho 30. výročí, naposledy se objevil 14. října 2023 na Canale 5 společně s Ale & Franz a Michelle Hunziker. Je ženatý s Paolou Catellou a mají dceru jménem Olivia Covatta.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Gioele Dix

Gioele Dix, narozený jako David Ottolenghi v Miláně 3. ledna 1956, je italský herec a komik. Pochází z židovské rodiny a studoval klasickou literaturu, získal maturitu. Jeho divadelní kariéra začala na konci 70. let s Teatro degli Eguali, milánskou družstevní společností. Mezi rané produkce patřily hry jako 'Sen noci svatojánské', režírovaná Gabrielem Salvatoresem, a 'Marťan v Římě', režírovaná Antoniem Salinesem. Hrál také ve 'Milosrdném šaškáři' a 'Tartuffovi' od Molièra po boku Frana Parentiho. Dix si získal pověst jako sólový komik vystupováním v milánských kabaretech Derby Club a Zelig, přičemž v roce 1987 po konkurzu s Ginem e Michelem a Giancarlem Bozzem přijal pseudonym Gioele Dix. Široké uznání získal v roce 1988 televizní show 'Cocco' na Rai 2, kde ztvárnil postavu 'rozhořčeného řidiče'. Během 90. let se jeho vystoupení rozšířila o napodobování fotbalistů a psal a hrál divadelní hry jako 'La mia patente non scade mai' (1988–89), 'Mai a stomaco vuoto' (1990) a 'Antologia di Edipo' (1991–92). Objevil se také v televizních seriálech včetně 'Tre passi nel delitto' (1993), 'Olimpo Lupo' (1995) a 'Uno di noi' (1996). Dixova tvorba zahrnuje film, televizi a literaturu. Hrál ve filmech jako 'Cuori pazzi' (2000) a 'The Libertine' (2001), proslavil se svým odvážným vystoupením bezoděný na jevišti, čímž zaznamenal první takový čin italských herců. Objevil se také ve 'Corto Maltese' (2003–04) a dalších filmech jako 'Se fossi in te' (2004) a 'Ora e per sempre' (2004). Dix je autorem několika komediálních knih, včetně 'Il manuale del vero automobilista' (1991), 'Cinque Dix' (1995), 'La Bibbia ha quasi sempre ragione' (2003) a 'Manuale dell’automobilista incazzato' (2007). Od roku 2007 do 2017 se pravidelně objevoval v pořadu Zelig, v roce 2008 také uváděl 'Tutta colpa di Garibaldi' a režíroval divadelní hry jako 'Dixplay' v roce 2008. Režíroval 'Oblivion Show' pro skupinu Oblivion, která po Itálii vystupovala od roku 2009 do 2014. V poslední době moderoval 'Giovedix letterari' v divadle Teatro Franco Parenti od roku 2014 do 2017 a hrál ve 'Il malato immaginario' od roku 2015 do 2017.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Giovanni Esposito

Giovanni Esposito, attore italiano noto anche come comico e cabarettista, si esibisce sia sul palco teatrale che sul grande schermo e nella programmazione televisiva.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Isa Bellini

Isa Bellini, rozená Isabella Calò, se narodila 19. června 1922 v Mantově v Itálii a byla italská umělkyně s kariérou trvající od roku 1941 do roku 1997. Její otec byl z Apulie a matka z Lombardie. Ve věku sedmi let emigrovala do Francie a žila tam zhruba deset let až do začátku druhé světové války. Belliniho tvorba zahrnovala různé žánry, včetně komedie, dramatu, komedii s prvky dramatu, hudby a romantiky, s podžánry jako muzikál a romantická komedie. Zemřela v Římě 5. února 2021 ve věku 98 let. Bellini zahájila svou kariéru v divadle během a krátce po druhé světové válce, kde hrála s umělci jako Totò, Renato Rascel, Walter Chiari a Umberto Spadaro. V roce 1940 se zúčastnila národní pěvecké soutěže a následně se připojila ke zpěvákům EIAR (Italské rozhlasové vysílání). Přijala pseudonym Isa Bellini, částečně kvůli problémům spojeným s jejím rodným příjmením v době rasových zákonů. V roce 1940 nahradila několik desek o rychlosti 78 otáček za minutu, včetně 'Chi Lo Sa' s orchestrem Eiar. Vystupovala také jako zpěvačka sólově i s Triem Primavera, ve kterém působily Thea Prandi a Wilma Mangini; trio se objevilo ve filmu L’allegro fantasma z roku 1941 po boku Totò. Bellini vyhrála národní pěveckou soutěž a pracovala s EIAR jako sólová zpěvačka a členka 'Tria Primavera'. Bellini si v 50. letech 20. století proslavila jako rádiová osobnost a objevovala se v pořadech jako Il motivo in maschera (1954) po boku Mike Bongiorno a Lelia Luttazziho, a Il labirinto (1956) s Ninem Manfredim. Televizní debut měla v roce 1954 v pořadu Italia. Nati per la musica . Mezi její filmové role patřily Una famiglia impossibile (1940), The Happy Ghost (1941), Without Family (1972), Love and Anarchy (1973) a Camere da letto (1997). Byla také hlasem několika postav v animovaných filmech, zejména paní Featherby ve filmu DuckTales the Movie: Treasure of the Lost Lamp , tety Sarah ve filmu Lady and the Tramp a postavy ve filmu Pinocchio . Belliniho práce jako dabérky zahrnovala nahrazování hereček jako Katharine Hepburnová, Maggie Smithová, Shelley Winters, Joan Plowrightová a Angela Lansburyová.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Jimmy il Fenomeno

Luigi Origene Soffrano, conosciuto artisticamente come Jimmy il Fenomeno, è stato un attore italiano che si è distinto per i suoi ruoli di supporto nel kino nazionale.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Lino Toffolo

Narodil se 30. prosince 1934 v Muranu a Lino Toffolo byl Ital, který pracoval jako televizní moderátor, autor, zpěvák-skladatel a herec. Jeho rodina patřila k dělnické třídě a měla kořeny v místní řemeslné komunitě, jeho otec byl sklář (maestro vetraio). V polovině 20. století se stal významnou postavou v italské zábavě a jeho kariéra trvala přes pět desetiletí. Toffolo začal skládat písně v benátském dialektu v 50. letech. První úspěch zaznamenal v klubu Derby v Miláně počínaje rokem 1963, kde vystupoval v roli opilého Benátana po boku dalších slibných komiků jako byl Enzo Jannacci. Premiéru na filmovém plátně zažil v roce 1968 pod vedením Liny Wertmüllerové a mezi lety 1968 a 1978 se objevil ve 24 filmech, spolupracujíc s režiséry jako Dino Risi a Mario Monicelli. Mezi jeho významné filmové role patřil Panigotto ve filmu Brancaleone at the Crusades (1970) a Arturo Canestrari ve filmu L'inquilina del piano di sopra (1978). V roce 1953 se objevil bez uvedení jména jako statista ve filmu I Vitelloni. Během své kariéry vydal Toffolo tři hudební alba a několik singlů. Jeho píseň "Johnny Bassotto," napsaná Brunem Lauzim a Pippo Carusem, se v roce 1972 dostala na druhé místo italského hitparády a sloužila jako úvodní píseň televizního programu. Toffolo napsal *A Gratis* a *A Ramengo*, a také hry *Fisimat* a *Gelati caldi*. Od roku 1960 do roku 1965 byl členem 'Compagnia dei Delfini' v Benátkách, kde skládal hudbu pro divadlo a písně. Toffolova tvůrčí činnost zobrazovala každodenní výzvy, humor a sílu obyčejných Italů.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Luca Bizzarri

Luca Bizzarri, Ital, pracuje jako herec, komik a moderátor v televizi a rádiu. Narodil se v Janově 13. července 1971 a je synem vicebrigadiéra v Carabinieri. Jeho kariéra začala v roce 1986, kdy vystupoval s divadelní společností „Gilberto Govi“ zaměřenou na dialektní divadlo ve věku 15 let. V roce 1994 absolvoval hereckou školu Teatro Stabile di Genova, jeho závěrečným projektem bylo 'Il suicida' a během studia se účastnil produkcí tragédií jako 'Riccardo III', 'Amleto' a 'Ivanov'. Seznámil se s Paolem Kessisoglu během konkurzu na hereckou školu v roce 1991, což vedlo ke vzniku komediálního dua Luca e Paolo. Společně založili kabaretní skupinu 'I Cavalli Marci' v roce 1991 a později se z nich stala úspěšná dvojice. Jejich tvorba zahrnuje vystoupení v televizních pořadech jako Le Iene od roku 2001 do roku 2009 (s přestávkami) a hlavní role v sitcomu Camera Café od roku 2003 do roku 2004. Hrál také ve filmu E allora mambo! v roce 1999 a propůjčil hlas postav v animovaném filmu Disney Le follie dell'imperatore v roce 2001, což dokazuje jejich univerzálnost v různých médiích. Luca e Paolo získali další uznání tím, že spolupořádali hudební festival Sanremo v letech 2011 a 2012. Během své kariéry převzal Bizzarri řadu rolí, včetně působení jako prezident Nadace Palazzo Ducale pro kulturu v Janově od roku 2017 do roku 2022. Bizzarri a Paolo Kessisoglu dosáhli v roce 2023 významného vítězství, když se stali šampiony třetí sezóny LOL - Chi ride è fuori. V současné době se vrací na jeviště s vystoupeními v Piemontu, včetně představení v Teatro Maggiore di Verbania 19. října 2026 a v Teatro Balbo di Canelli 20. října 2026.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Itálie

Luca Laurenti

Luca Laurenti, římský entertainer, který je také hercem, hudebníkem, komikem a televizní osobností, spatřil světlo světa 29. dubna 1963. Kořeny rodiny Laurenti se nacházejí v regionu Molise ve střední Itálii. Před zahájením své televizní kariéry si Laurenti brousil zuby vystupováním v pian barech v Římě, stejně jako zábavou hostů v turistických rezortech a dalších místních podnicích. Laurentiho raná tvorba zahrnovala účasti v pořadech jako Provini a Dibattito! v roce 1988 a ‘Grandi sceneggiati’ s Gianni Ippolitim v roce 1987. Pracoval také v rozhlasových stanicích Radio Deejay a Capital. Významnou součástí Laurentiho profesního života bylo jeho partnerství s Paolem Bonolisem, spolupráce, která začala v roce 1991 po jejich prvním setkání. Společně pracovali na mnoha populárních pořadech, včetně Urka! Od roku 1990 se Laurenti účastnil různých vysílání, zejména Avanti un altro!, Il senso della vita, Ciao Darwin a Chi ha incastrato Peter Pan? (od roku 2011). Jejich partnerství trvá téměř třicet let a Laurenti je často považován za spoluhvězdu po boku Bonolise. Toto umělecké partnerství zahrnuje účasti v pořadech jako ‘Tira e molla’ (1996-1997) a krátkodobou roli moderátora ve 'Striscia la Notizia' v roce 2000. Také spolupůsobil v pořadu ‘Buona Domenica’ od roku 1997 do roku 2001, společně s různými moderátory. Luca Laurentiho kariéra sahá nad rámec televize. Herec se objevil ve filmech jako Don Luca c’è, Body Guards – Guardie del corpo a I fobici (v letech 1998–1999); navíc hrál v roce 1997 hlavní roli ve filmu Torino Boys. Jeho tvorba zahrnuje také dabing animovaných postav, zejména ztvárnil Stuarta Littlea ve filmech 'Stuart Little' a 'Stuart Little 2' (v letech 2000–2001) a Raymonda v Disneyho filmu 'Princezna a žabák' v roce 2009. Laurenti vydal v květnu 2003 autobiografickou knihu s názvem 'Ci fai o ci sei?'. Je popisován jako rezervovaný, obětavý, štědrý, loajální a upřímný. Rád tráví čas v přírodě, u moře a se zvířaty, včetně irského vlčáka jménem Eros a siamské kočky jménem Lilly, které oba zachránil. Laurenti je od roku 1994 ženatý s Raffaellou Ferrariovou a mají syna Andrea Laurentiho, narozeného v roce 1997. Jeho odhadovaný čistý majetek činí 3 miliony dolarů. Udržuje online přítomnost na Instagramu (@lucalaurentiofficial) a Facebooku (Luca Laurenti).

Zobrazit profil