Finský umělec Vesa RomâMatti "Vesku" Loiri pracoval jako herec, zpěvák a komik, čímž dosáhl své největší slávy hrát Uuno Turhapuro ve dvaceti filmech vydaných od1973 do2004.
Vicente Caltañazor, narozený jako Vicente dne 10. listopadu 1814 v Madridu, byl významnou postavou ve španělském divadle. Zahájil svou kariéru jako herec, komický tenor a později působil i jako divadelní ředitel. Zpočátku studoval na jezuitském semináři San Isidro el Real. Jeho cesta ho však vedla na jeviště, kde debutoval v roce 1837 v Principal Theater v Zaragoze. Tímto se začala dlouhá a působivá kariéra, která přispěla k rozvoji španělského komediálního umění. Caltañazorův komediální styl zahrnoval parodie a charakterové ztvárnění v žánru zarzuela. Zejména je zapamatován pro premiéru parodií oper Lucrecia a Lucia , které proměnil v La Venganza de Alifonso a El Sacristán de San Lorenzo . Tyto premiéry pomohly popularizovat zarzuela ve Španělsku. V roce 1845 také řídil soubor vystupující v divadle Instituto v Madridu a zažil úspěšné sezóny v Teatro de la Cruz. Jeho přínos k žánru byl podstatný; někteří ho považují za klíčového podporovatele zarzuela a vytvořil mnoho slavných komických postav, které se staly součástí repertoáru zarzuela. Mezi jeho nejvýznamnější role patřily Colás z El valle de Andorra , hrabě z El Molinero de Subiza a ministr z Los diamantes de la corona . Objevil se také ve Los magyares a Pan y toros . Zvláště úspěšné bylo jeho zpracování hry El Duende , jejíž premiéra se konala v roce 1856 a hraná byla více než šedesát nocí. I v pozdním věku zůstal aktivní; účastnil se premiéry hry Agua Azucarillos y Aguardiente v divadle Teatro Apolo v Madridu v roce 1897, kde hrál roli Vicenta. Předvedl také pět repríz konkrétní scény s Pepou a Manuelou, popisované jako 'garbosísima página madrileña'. Vicente Caltañazor zemřel v Madridu 22. března 1895 a zanechal po sobě odkaz jako klíčový přispěvatel ke španělské komediálnímu divadlu.
Victoria Eugenia Dávila Hoyos, známá profesionálně jako Vicky Dávila, je kolumbijská novinářka, politička a moderátorka rozhlasu/televize. Její kariéra začala brzy, když uváděla pořad institucionálních zpráv 'El Senado hoy'. Následně pracovala jako reportérka pro Notipacífico na Telepacífico a později pro Noticiero TV Hoy a RCN. Dávilovova žurnalistická činnost zahrnovala různé média, včetně W Radio, La FM a QAP Noticias jako korespondentka ve Washingtonu D.C. Moderovala pořad 'La Cosa Política' na RCN do října 2014 a od roku 2007 do roku 2016 režírovala a moderovala dopolední zpravodajský program na La FM. Od května 2019 se stala kolumnistkou Revue Semana a v listopadu 2019 povýšila na digitální ředitelku. Je uznávaná pro své konzervativní politické sklony a otevřeně hájila politiku bývalého prezidenta Álvara Uribeho, přičemž kritizovala vládu Gustava Petra. Zvláště stojí za zmínku její rozhovory s významnými osobnostmi, jako jsou Álvaro Uribe, Gustavo Petro a Jesús Santrich, a dokonce provedla rozhovor s uprchlou senátorkou Aídou Merlanovou z Venezuely. Od listopadu 2020 do listopadu 2024 působila Dávilová jako ředitelka časopisu Revista Semana. V listopadu 2024 rezignovala na tuto pozici, aby zahájila prezidentskou předvolební kampaň pro volby v roce 2026. Zúčastnila se prezidentských voleb v roce 2026 jako nezávislá kandidátka a získala ve konzultaci 3,86 % hlasů, ale prohrála prezidentské primárky 8. března, čímž ukončila svou kampaň. Poté se údajně vrací do žurnalistiky, s možností opětovného vstupu do Semana. Dávilová byla v letech 2000 provdána za Juana Carlosa Ruize (zemřel v roce 2001) a v roce 2008 za José Amiro Gnecco Martíneze, se kterým má syna jménem Salomón. V roce 2008 čelila hrozbám od FARC.
Victor Lewis-Smith, britský filmař, televizní a rozhlasový producent, zemřel 10. prosince 2022 ve věku 65 let po krátké nemoci. Narodil se 12. května 1957 v Essexu a vyrůstal v Chadwell Heath. Jeho otec byl neurochirurg a on studoval hudbu na univerzitě v Yorku na konci 70. let. Během poloviny 80. let pracoval jako stálý producent pro BBC Radio 4 pořadů Midweek a Start The Week a svou vysílací kariéru zahájil na BBC Radio Medway. Během studií na univerzitě Lewis-Smith uváděl studentskou televizní show s názvem 'Intimate Freshness' pod jménem Damien Filth. Získal také pověst tím, že vylezl na York Minster a recitoval muslimský náboženský zvolání, což vedlo k zatčení a pokutě za narušení veřejného pořádku. Svou profesionální kariéru zahájil psaním recenzí restaurací a televizních pořadů, spolu s satirickými články a novinovými sloupky. Mezi lety 1983 a 1985 uváděl pořad 'Snooze Button' na BBC Radio York a zároveň poskytoval scénáře pro skeče do pořadu Central ‘Spitting Image’. Spolupracoval s Paulem Sparksem na vytváření radiových skečů, které kombinovaly hudbu, speciální efekty a toaletní humor, což vedlo k devíti oceněním na Independent Radio Awards v roce 1988. Lewis-Smithova kariéra zahrnovala širokou škálu tvůrčích aktivit. Vlastnil produkční společnost s názvem Associated Rediffusion Productions Limited, kterou získal v roce 1990 a která produkovala pořady jako 'TV Offal' (1997-1998). Psal a moderoval 'Buy-gones' pro Club X na Channel 4 v roce 1989 a později produkoval 'Up Your Arts' (1992) a 'Ads Infinitum' (pilotní epizoda v roce 1996, 1998, 2000). Přispěl k různým projektům včetně 'Z For Fake' (2001), 'The Barftas' (2002), 'The Vicious Circle' (2002) a 'Has anyone seen Junfan?' (2002), stejně jako vypravoval a produkoval 'Here's a Piano I Prepared Earlier' (2005) a 'Jake on the Box' (2006). Mezi lety 2016 a 2018 dohlížel na produkci dokumentů zaměřených na Petera Cooka, Petera Sellera, Kennetha Williamse a Tonyho Hancoka; zároveň působil jako výkonný producent série kontroverzních dokumentů pořádaných Keith Allenem na Channel 4. Jeho poslední produkcí byl 'Hitler’s Jazz Band', který byl odvysílán v prosinci 2022. Více než 15 let působil Lewis-Smith jako hlavní televizní recenzent v London Evening Standard; také deset let přispíval jako sloupkař do Daily Mirror. Po dobu 15 let psal pro The Standard recenzní sloupky, často kritizoval televizní celebrity stylem, který byl popsán jako „smrtelné“ a „švindlovské“. Jeho psaní někdy vedlo k právním stížnostem a vyžadovalo revize; neúspěšně se pokusil publikovat f-slovo v novinách. Navzdory nabídkám vyšších platů od jiných londýnských novin ho The Standard udržel zvýšením platu, čímž se z něj stal jejich nejlépe placený novinář. Zanechal po sobě manželku Virginie a dceru Lucii. Jeho jedinečný kritický hlas je velmi postrádán a jeho práce významně ovlivnila britskou kulturu, ovlivnila komiky jako Chris Morris, Edgar Wright, Adam Buxton a Joe Cornish.
Australský stand-up komik, spisovatel a televizní moderátor, Vince Sorrenti se narodil 21. března 1961. Pochází z Punchbowl v Novém Jižním Walesu a má italské kořeny. Vyrůstal v šťastném dětství plném tetiček, strejdů a bratranec a častých rodinných setkání. S 45letou kariérou je Vince Sorrenti uznáván jako jeden z nejúspěšnějších a nejoblíbenějších komiků v Austrálii. Sorrentiovy vstup do komedie začal během studií na Univerzitě v Sydney, kde získal titul v oboru architektury a hrál ragby union s budoucími politiky jako Tony Abbott, Malcolm Turnbull a Joe Hockey. Sorrentiho raná herecká zkušenost zahrnovala účast v Architecture Revue a následně vystoupení v Sydney Comedy Store. Pozdní 80. léta ho zavedla do New Yorku, kde pracoval jako stand-up komik. Během této doby moderoval pořad 'The Big Blank Show' na MTV každý večer od pondělí do čtvrtka, čímž demonstroval svou všestrannost a získal značnou publicitu. Objevoval se také v australských talk shows jako Tonight Live se Stevem Vizardem a Russell Gilbert Live, stejně jako v pořadech The AFL Footy Show a Q&A. Sorrentiovy kariéra zahrnuje širokou škálu rolí. Od roku 1990 do neurčitého data moderoval australskou verzi pořadu 'Let’s Make a Deal'. Objevil se v několika epizodách 'Fat Pizza' a film 'Fat Pizza vs. Housos' ukázal jeho schopnost přizpůsobit se různým komediálním stylům. Spolupracoval na scénáři filmu 'No Laughing Matter' (1991), tréninkového filmu, který získal ocenění za nejlepší tréninkový film na Berlínském filmovém festivalu, a na celovečerním filmu 'Gino' (1994), který obdržel nominaci na AFI Award. Během své kariéry Sorrenti zastupoval značky jako Tyreright a Allhomes, i když byl reklamní spot pro Tyreright stažen kvůli obvinění z rasových stereotypů. Moderoval a vystupoval na více než 200 akcích ročně, včetně 26 po sobě jdoucích let jako moderátor každoroční Posh Cancer Ball, a mnohokrát působil jako MC na mnoha dalších akcích. Sorrenti si v roce 2025 nadále udržuje pozici špičkového umělce a rozsáhle vystupuje po Austrálii i mezinárodně. Vystupuje na firemních akcích, charitativních večírcích a v klubech. Jeho show 'I'm Offended' se konala v letech 2023-24 a vyvrcholila vyprodaným vystoupením v Sydney State Theatre s více než 2000 sedadly. Objevil se také v pořadech jako 'Hey Hey It’s Saturday', 'Celebrity Apprentice' a 'Studio 10'. Jako cestovatelský reportér pro Helloworld Travel Show od roku 2018 do roku 2020 informoval z Itálie, Francie, Dubaje, Queenstownu a tichomoorských plaveb. Mezi lety 1975 a 2016 získal čtyři Mo Awards a je známý tím, že od roku 2000 pořádá DEA Awards. Sorrenti popisuje svou kariéru jako požehnání a v roce 2021 se omluvil za necitlivou poznámku o Maorích v rozhlasové stanici 2GB a poté ji trvale odstoupil. Baví ho také vaření, zejména kalábrijská ragú, kterou připravuje každý únor nebo březen.
Vincent Dubois, narozený 14. června 1964 ve Fontenay-aux-Roses, je francouzský humorista a herec. Vychoval se s pěti sourozenci v Abilly, Indre-et-Loire. Předtím než se věnoval umělecké kariéře, vykonával různá zaměstnání, zpočátku jako truhlář a později jako řidič sanitky. Tyto zkušenosti výrazně ovlivnily jeho tvorbu; postava Maria Bodinová, například, byla inspirována babičkou, kterou potkal při práci řidiče sanitky – konkrétně starou paní jménem Maria, která spadla z Solexu během jedné z jeho misí. Duboisova komediální cesta začala v roce 1988, kdy začal vystupovat na jevišti v Tours v Le Petit Québec. Poprvé předvedl 'Les aventures Solexines de Maria Bodin' v roce 1989 a ve stejném roce se objevil v 'Le cul entre deux chaises'. V roce 1994 potkal Jean-Christiana Fraiscineta, což vedlo ke vzniku komediálního dua Les Bodin’s. Vystoupení dua zobrazují Vincenta v roli Marie Bodin, 87leté matriarchy, a Jean-Christiana v roli jejího syna Christiana. Jejich humor je založen na venkovských stereotypech a jemné satiře tradic, ztělesňujících venkovský francouzský humor. Zábavili již přes pět milionů diváků ve Francii. Kromě své komediální tvorby je Vincent Dubois také koncertní varhaník. Na Pařížské konzervatoři National Supérieur de Musique ho ve studiu varhan vedl Olivier Latry, což vedlo k získání prvních cen v několika hudebních oblastech. Jako koncertní varhaník vystoupil na koncertech po celé Evropě, v USA, Kanadě a Asii a často se spojoval s tělesy jako Los Angeles Philharmonic a Hong Kong Philharmonic Orchestra. Od roku 2016 působí jako varhaník v katedrále Notre-Dame v Paříži. Mezi jeho významné vystoupení patří 'Maria Bodin' (1993), 'Les Bodin’s en duo' (1995) a 'L’Inauguration de la salle des fêtes' (2000-2006). Objevil se ve filmech jako 'J'ai faim !!!' (2001) a 'Cause toujours!' (2004). Les Bodin’s získali kritické uznání a jejich tvorba zahrnuje filmy 'Mariage chez les Bodin’s' (2008), 'Les Bodin’s en Thaïlande' (2021) a plánované jubilejní turné v roce 2025. Během své profesní kariéry také vyučoval na University of Michigan spolu s Musikhochschule ve Freiburgu.
Vincenzo Scarpetta, narozený v Neapoli 19. června 1877 a zemřelý tam 3. srpna 1952, byl mnohostranný italský umělec. Pracoval jako herec, režisér, dramatik a skladatel. Jako syn Eduarda Scarpetty a Ángely Rosy De Filippo byl také nevlastním bratrem Eduarda De Filippa, Peppina De Filippa, Titiny De Filippa, Eduarda Passarelliho a Pasquala De Filippa. Jeho rodinné vazby se rozvíjely dále, byl tchánem Ernesta Murola, Marie Scarpetty, Eduarda, Peppina a Titiny De Filippo a dědečkem herce Maria Scarpetty. Scarpetta zahájil svou kariéru brzy; poprvé vystoupil na jevišti v divadle Mercadante v Neapoli 7. ledna 1888 v roli Peppeniella v Miseria e Nobiltà . S psaním komedií začal ve svých sedmnácti letech a již v roce 1896 se stal stálým členem divadelní společnosti svého otce. Po odchodu jeho otce do důchodu na počátku 20. let 20. století převzal Vincenzo vedení společnosti a stal se jejím hlavním hercem. Po smrti Eduarda Scarpetty 29. listopadu 1925 zdědil Compagnia Scarpetta. Nastudoval díla Costaglioly a Chiaruzziho, včetně 'A femmena (1925) a L'agnello pasquale (1926), a adaptoval Luigiho Chiarelliho Chello che simmo e chello che parimmo (1925) z La maschera e il volto . Kolem roku 1910 také režíroval Marito distratto e moglie manesca a Il suonatore di chitarra a hrál v tomto posledním díle. Tvorba Vincenza Scarpetty se rozprostírala v různých žánrech. Adaptoval díla Luigiho Chiarelliho a Pirandella, uváděl Liolà v roce 1931 a později v roce 1935 rodinou De Filippo. Hrál v Il suonatore di Chitarra (1910) a Gli ultimi giorni di Pompeo (1937), stejně jako ve Scarpetta cerca moglie (přibližně 1920). Od poloviny 20. let do 30. let se vracel k hudebním revuálům. Od roku 1939 do 1944 byl hvězdou společnosti Raffaeleho Vivianiho a hrál Gaetana Semmolona v produkci Miseria e Nobiltà . Napsal také mnoho úspěšných komedií, včetně 'O tuono 'e marzo (1911) a La donna è mobile (1918). Scarpetta byl průkopníkem neapolského a italského filmu, hrál ve filmech jako Il suonatore di chitarra (1910), Il gallo nel pollaio (1916) a Scarpetta e l'americana (1918), často spolupracoval s režiséry jako Enrico Guazzoni a produkčními společnostmi jako Cines. Jeho společnost rozsáhle vystupovala po celé Itálii a mentorovala herce jako Titina, Eduardo a Peppino De Filippo.
Virginia Raffaele, Italka, pracuje jako komička, herečka, imitátorka a moderátorka. Narodila se v Římě 27. září 1980 a pochází z rodiny s cirkusovými kořeny, sahajícími do regionů Marche, Abruzzo, Calabria a Sinti. Její babička, Ornella 'Nelly', byla amazonská akrobatka, která provozovala cirkus Circo Preziotti, a její prarodiče založili v 50. letech zábavní park v římské čtvrti Eur. Předtím než se stala známou, Virginia Raffaele absolvovala výcvik v klasickém i moderním tanci na Národní akademii tance a v roce 1999 dokončila studia na Akademii integrovaného divadla. Od roku 2001 často pracovala jako pomocnice komediálního dua Lillo & Greg, spolupracujíc s nimi v divadle, televizi a rádiu. Na televizní scéně debutovala jako korespondentka v pořadu Rai 2 Quelli che... il Calcio od roku 2009 do roku 2013, kde si získala uznání svými imitacemi a parodiemi. Virginia Raffaele je známá svými napodobninami celebrit jako Cristina Del Basso, Federica Rosatelli, Malika Ayane, Giusy Ferreri, Roberta Bruzzone, Federica Pellegrini, Renata Polverini, Eleonora Brigliadori, Dita von Teese, Carla Gozzi, Ornella Vanoni, Belén Rodríguez, Nicole Minetti a Francesca Pascale. V roce 2001 spoluzaložila komediální trio 'Due interi e un ridotto' s Danilem De Santisem a Francescou Milani. Vystupovala v několika divadelních produkcích včetně *Le nuvole*, *L'amore di Don Perlimplino*, *Plautus di Plauto*, *Doppia coppia* a *Iressa*. Virginia Raffaele byla spoluhostitelkou hudebního festivalu Sanremo v letech 2013 (66. ročník) a 2015 (69. ročník); zúčastnila se také jako host 65. ročníku. Film *Life Goes This Way*, ve kterém hraje Virginia Raffaele, je naplánován na premiéru na 20. Mezinárodním filmovém festivalu v Římě 15. října 2025.
Vivekanandan, známý profesionálně jako Vivek, byl indický umělec narozený 19. listopadu 1961 v vesnici Perunkottur poblíž Sankarankovil, Tamil Nadu. Rozsáhle pracoval v tamilském filmovém průmyslu a zastával řadu rolí, včetně herce, komika, televizní osobnosti, zpěváka (playback singer), sociálního aktivisty a sociálního pracovníka. Jeho cesta do filmu začala, když ho režisér K. Balachander uvedl v roli ve filmu *Manathil Urudhi Vendum* v roce 1987. Předtím Vivek vystudoval na The American College v Madurai a pracoval na sekretariátu v Chennai, kde si zdokonalil své komediální dovednosti účastí v stand-up komediálních vystoupeních v Madras Humour Club. Před hereckým debutem také spolupracoval s K. Balachandarem jako scenárista. Vivekův komediální styl se vyznačoval hádankami a slovními hříčkami, často s prvky společenské a politické satiry. Kritici ho často přirovnávali k N. S. Krishnanovi a s láskou mu přezdívali Chinna Kalaivanar, čímž zdůraznili vliv dřívějších komediálních mistrů. Jeho práce mu vynesla značné uznání, včetně tří Filmfare Awards za nejlepšího komika – Tamil v letech 2002, 2003 a 2004, a pěti Tamil Nadu State Film Awards za nejlepšího komika v letech 1999 až 2007. Kromě herectví moderoval televizní akce a pohovoroval s významnými osobnostmi, jako byl A. P. J. Abdul Kalam, čímž prokázal svou všestrannost jako mediální osobnosti. Vivekovy příspěvky přesahovaly zábavu; byl hluboce zapojen do sociálního aktivismu. V roce 2010 spustil iniciativu Green Kalam s ambiciózním cílem zasadit miliardu stromů v Tamil Nadu. Tento závazek k ochraně životního prostředí ocenila vláda Indie, která mu v roce 2009 udělila Padma Shri za jeho přínos umění. Satyaabama University dále uznala jeho společenský dopad tím, že mu udělila čestný doktorát. Vivek zemřel 17. dubna 2021 v Chennai na srdeční zástavu a zanechal po sobě odkaz smíchu a sociální odpovědnosti.
Vladimir Kuzněcov, známý také jako Vovan222 nebo jednoduše Vovan, je ruský komik narozený 11. listopadu 1986 v regionu Krasnodar. Vystupuje po boku Alexeje Stolarova, který používá pseudonym Lexus, jako součást ruského komediálního dua Vovan a Lexus. Jsou známí pro žertování politiků a celebrit po celém světě telefonními hovory a tyto žerty provádějí od roku 2014. Styl komediálního dua se často zaměřuje na ty, kteří kritizují ruskou vládu nebo zahraniční politiku. Jejich žertíky často zahrnují napodobování světových lídrů s cílem ponížit tyto jednotlivce a zaměřili se na osobnosti jako Justin Trudeau, Elton John, Boris Johnson, Alexander Lukašenko, Michail Gorbačov, John McCain a Recep Tayyip Erdoğan. V roce 2015 prosluli tím, že napodobili Vladimira Putina a Dmitrije Peska během hovoru s Elthonem Johnem. Žertík zahrnující Alexandra Lukašenka získal přes 300 000 zhlédnutí na YouTube. Čím dál více využívají technologii deepfake ve svých žertících, včetně napodobování bývalého velvyslance USA v Moskvě Michaela McFaula, který působil v letech 2012-2014. Od dubna 2016 do roku 2023 spoluhostil Kuzněcov týdení televizní zábavní pořad "Zvonok" na NTV s Lexusem a Michailem Gendělevem. V současné době vede autorský program "Show ViL" na Prvním kanálu s Lexusem. Jejich žertíky se objevily v ruské státní televizi a úryvky jsou zveřejňovány na YouTube a Rutube. V lednu 2023 Kuzněcov oklamal Jerome Powella tím, že ho přesvědčil, že mluví s prezidentem Zelenským. Byli obviněni ze státního působení nebo práce pro FSB, což popírají, a výzkumníci naznačují, že mají sympatie a pravděpodobnou spolupráci s ruskou vládou. V poslední době, od roku 2024, se Vovan a Lexus podílejí na boji proti telefonním podvodníkům a testují službu "Fraud Roulette" od T-Bank. Kuzněcovovi se nelíbá označení "žertíkář", raději popisuje svou práci jako službu "jiným účelům".
Volker Zack, legálně Volker Möller od dubna 2021, je německý herec, hudebník a komik, který se narodil jako Volker Jablinski 31. ledna 1971 v Drážďanech. Vyrůstal v čtvrti Wilder Mann v Drážďanech jako syn betonáře. Jeho výška je 1,56 metru a rodným jazykem je němčina, kromě toho mluví anglicky a má znalosti saských dialektů. Zack momentálně žije v Hamburku. Zackův raný život byl poznamenán politickým aktivismem. V roce 1989 odmítl členství ve Svobodném německém mládežnickém svazu (FDJ) a toho samého roku spoluzaložil punkovou kapelu Fehlschicht. Jeho účast na protestech vedla ke třem zatčením Státní bezpečností, včetně třídenního vězení v Bautzen I po demonstraci 6. října 1989. Přijetím pacifismu se zapojil do Jungen Gemeinde a církve Below a následně vykonával civilní službu jako svědomitý odpírač vojenské služby v zařízení pro osoby s postižením. Zack se věnoval formálnímu hereckému výcviku a studoval v letech 1996 až 2001 na Hochschule für bildende Künste Hamburg. V roce 2003 navštěvoval také workshop filmového herectví na Filmakademie Baden-Württemberg. Jeho kariéra zahrnuje různorodé role, od účasti v televizních kriminálních seriálech jako Tatort a ve filmu Das Leben der Anderen , kde hrál za Stasi experta na psací stroje, až po roli vojáka Edgara Wallace v Quentinovi Tarantinovi Inglourious Basterds . Hrál také v Wes Andersonově filmu The Grand Budapest Hotel . Od ledna 2005 do roku 2008 moderoval komediální pořad Zack! Comedy nach Maß na Sat.1, který během pěti sezón obsahoval přibližně 1500 skečů. Od roku 2014 hraje Zack v Die Feuerzangenbowle v divadle Comödie Dresden, ztvárnil přes 100 představení a roli Hanse Pfeifera. Nadále se rozsáhle věnuje filmu a televizi, s nedávnými rolemi včetně účinkování ve filmech The Phoenician Scheme (2024), Psychobilly Fever Dream (2022) a Straight outta Crostwitz (2021). V roce 2024 se představí v roli ve hře Winnetou II – Ribanna und Old Firehand na Karl-May-Festspiele Bad Segeberg. V lednu 2025 obdržel od divadla Comödie Dresden ocenění Wall-of-Smile-Stern a je aktuálně ženatý s herečkou Berit Möller od dubna 2021, přičemž se stal otcem v roce 2020.
Harry Klynn byl řecký komik, satirický herec a politik. Je známý jako jeden ze zakladatelů moderní řecké satiry a je považován za jednoho z jejích hlavních představitelů.
Albánie
1
Arménie
2
Argentina
36
Rakousko
27
Austrálie
52
Ázerbájdžán
1
Belgie
13
Bulharsko
31
Benin
2
Brazílie
27
Kanada
125
Švýcarsko
17
Chile
15
Kamerun
1
Čína
8
Kolumbie
4
Česko
7
Německo
188
Dánsko
17
Dominikánská republika
1
Alžírsko
2
Estonsko
5
Egypt
10
Španělsko
74
Finsko
15
Francie
214
Spojené království
365
Ghana
3
Řecko
18
Guatemala
1
Maďarsko
7
Indonésie
23
Irsko
31
Izrael
10
Indie
47
Irák
3
Írán
6
Itálie
136
Jamajka
1
Japonsko
37
Keňa
3
Jižní Korea
20
Kazachstán
1
Libanon
5
Litva
1
Lotyšsko
1
Maroko
17
Myanmar (Barma)
1
Malta
1
Malawi
2
Mexiko
28
Malajsie
7
Nigérie
19
Nikaragua
2
Nizozemsko
2
Norsko
12
Nepál
3
Nový Zéland
9
Peru
2
Filipíny
35
Pákistán
7
Polsko
8
Portugalsko
7
Katar
1
Rumunsko
1
Srbsko
3
Rusko
9
Saúdská Arábie
4
Švédsko
101
Slovinsko
4
Slovensko
2
Thajsko
2
Tunisko
4
Turecko
5
Tchaj-wan
1
Ukrajina
11
Uganda
7
Spojené státy
213
Uruguay
1
Uzbekistán
1
Vietnam
1
Jihoafrická republika
2
