Globální adresář talentů

Komici z Francie

Adresář komiků z Francie — profily, životopisy, fotografie a odkazy na sociální sítě komiků z Francie.

211 komiků

Alban Ivanov

Alban Ivanov je francouzský humorista, komik a improvizátor. Narodil se 10. září 1984 v Narbonně ve Francii a má ruský původ. V jedenácti letech objevil vášeň pro komedii a v roce 1997 začal umělecky vystupovat s Ligou improvizace Yvelines. Absolvoval školení v divadelní improvizaci u Alaina Degoise v Déclic Théâtre a později se stal členem společnosti Déclic Théâtre. Jeho celé jméno je Alban Maurice Igor Yvinaï Juvénal. Ivanovova kariéra zahrnuje různé role a spolupráce. Od roku 2002 do roku 2004 se objevil v televizních reklamách pro AOL a Bouygues Telecom a hrál v několika televizních seriálech, jako například Âge sensible , L'Instit a SOS 18 . V roce 2002 vystupoval s trupou Trait d'Union a v roce 2005 v duu Not mo Molière s Djemelem Barekem. Objevoval se také v kolektivních pořadech od roku 2004, včetně Les Soirées Cecilia a La Famille . V roce 2008 hrál v humorném miniseriálu Dur dur d’être le fils de… a od roku 2009 moderoval otevřené večery v Jamel Comedy Club. Seznámil se s Jamelem Debbouzem, který mu pomohl nastartovat kariéru, a Debbouze ho později pověřil vedením Jamel Comedy Club. Ivanov získal uznání pro svou improvizaci a skečovou komedii. Filmovou premiéru zažil v roce 2011 ve filmu Les Mythos , následně hrál v filmech jako Anyone (2014), Le Sens de la fête (2017), Le Grand Bain (2018) a Patients (2017), za který získal cenu za nejlepší mužský výkon na Filmovém festivalu v Sarlatu v roce 2016. Provedl dabing Pumbaa ve francouzské verzi filmu Král Lev (2019) a objevil se ve filmu Le Dernier Mercenaire (Netflix) s Jean-Claudem Van Dammem. V roce 2012 uvedl své první sólové představení Alban Ivanov et les autres , následované představením Élément perturbateur v roce 2015. V současné době cestuje se svým novým představením 'Vedette 2.0' a v roce 2024 se zúčastnil čtvrté sezóny pořadu ‘LOL: Qui rit, sort’ na Amazon Prime Video.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Albert Algoud

Albert Algoud, narozený 23. března 1950 v Asnières-sur-Seine, je francouzský humorista s rozmanitou a dlouhou kariérou. Pochází z rodiny spisovatelů; jeho otec byl François-Marie Algoud a je vnukem dalšího Alberta Algouda, oba autoři. Předtím, než se proslavil v komedii, Algoud pracoval jako učitel francouzštiny od roku 1976 do roku 1988 a vyučoval v Haute-Savoie, La Roche-sur-Foron a Poissy. Jeho raný život zahrnoval krátké období politického zapojení, včetně účasti ve Action Française a později v Gauche prolétarienne, i když odešel kvůli ideologickým neshodám. Algoudova komediální cesta začala v rádiu, zpočátku s pořadem "Contrebande" v Annecy kolem roku 1970. Širší uznání získal díky své práci na programech Canal+, jako například Nulle Part Ailleurs a Karl Zéro , kde hrál postavu Pintimberta po boku Karla Zéra. Podílel se také na psaní skečů pro Nulle Part Ailleurs s Antoinem de Caunesem a Laurentem Chalumeauem. Mezi lety 1989 a 1990 sdíleli Antoine de Caunes, Karl Zéro a on moderátorské povinnosti v komediálním rádiovém programu vysílaném na RFM. Jeho humor je popisován jako absurdní a učený, spojující satiru a kulturní odkazy, a je známý svými imitacemi politických osobností, jako jsou Hu Jintao, Vladimir Putin a Usáma bin Ládin. V roce 1994 spoluvytvořil parodii zpravodajství Zérorama s Christophem Bertinem a objevil se v Karl Zérově satirickém zpravodajském programu Le Vrai Journal de Karl Zéro . Algoudova kariéra se neustále vyvíjí. Od roku 1999 do roku 2002 moderoval kulturní magazín La partie continue na France Inter. Napsal řadu knih, zejména se zaměřujících na svět Tinta, včetně slovníku kletby kapitána Haddocka a neautorizované biografie Madame Castafiore. V roce 2023 vydal Le Prof qui a sauvé sa vie , autobiografický komiks. V současné době se objevuje jako 'Père Albert' v pořadech France Inter Le Fou du roi a À rebrousse poil a od roku 2015 je publicistou v pořadu La Bande originale . Jeho syn Boni byl diagnostikován s autismem přibližně 27 let před současnou dobou, o čem Algoud veřejně hovoří. Zůstává plodným autorem a napsal kolem deseti knih věnovaných Tintinovi, včetně Le dictionnaire amoureux de Tintin , oslavující La Roche-sur-Foron.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Albert Meslay

Albert Meslay je francouzský humorista, narozený 9. května 1956. Předtím než se plně věnoval komedii, pracoval Meslay jako programátor a analytik systémů, přičemž ho druhá pozice nenaplňovala. Studoval ekonomii a začal vystupovat v malých klubech a bistrech v Bretani. Meslayho komediální styl se vyznačuje absurditou, hříčkami se slovy a nelogickým uvažováním. Jeho humor kombinuje slovní hříčky, imitace postav jako Émile Zola, Gandhi, Jean Moulin, Plinius Starší a bankéř Christofera Kolumba, a obecně pocit absurdity. Často je považován za patafižičana a specialistu na patafiiku. Do Paříže se přestěhoval v roce 1996 poté, co v roce 1993 opustil své zaměstnání. Vystupoval na místech jako Point Virgule, Café de la Gare a Théâtre Trévise. V roce 1995 získal cenu Devos d'Or na Festivalu de Monnaie, kterou mu předal Raymond Devos. Během své kariéry se Meslay objevil v mnoha rozhlasových a televizních pořadech, včetně pořadu Stéphane Berna 'Le fou du roi' na France Inter v letech 2001 až 2003, Patrick Sébastien’s “Etonnant et Drôle” v roce 1996, Michel Drucker's "Faites la fête" v letech 1997 až 1998 a Laurence Boccolini’s “Rien à voir” mezi lety 1999 a 2000. Mnoho televizních pořadů je výsledkem jeho kreativity, zejména 'L'Albertmondialiste,' 'Albert Meslay au Point-Virgule,' 'Je pense, mais je ne me comprends pas,' 'Je délocalise' a 'La joyeuse histoire du monde.' V roce 2000 vydal 'La Cosmochérette' s revidovaným vydáním v roce 1980. Meslay je členem Académie Alphonse-Allais a objevil se v televizním seriálu "C'est la crise" v roce 2013 a ve filmu 'Salauds de pauvres' v roce 2019. Pokračuje v turné, jeho nejnovější představení 'Je n’aime pas rire, ça me rappelle le boulot,' vytvořené v roce 2023, stále vystupuje v roce 2026.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Alex Lutz

Narodil se 25. srpna 1978 ve Štrasburku, Dolní Rýn, Alex Lutz pracuje ve Francii jako herec, humorista, režisér, dramatický autor, spisovatel a režisér.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Caroline Grimm

Caroline Grimm, narozená 8. června 1964, je mnohostranná francouzská kreativní profesionálka. Její kariéra v hudbě začala v roce 1985 vydáním 'La Vie sans toi,' které dosáhlo zlaté desky a zůstalo v Top 50 po dobu 19 týdnů. Její matka je herečka Sophie Grimaldi a její otec Gilbert Ledermann. Studovala literaturu, což projevovalo její raný zájem o vyprávění příběhů a jazyk. Grimmova kariéra zahrnuje řadu rolí, včetně scenáristy, herečky, producentky, režisérky, spisovatelky a zpěvačky. Od roku 1996 do roku 2000 produkovala a moderovala pořad 'La Nuit Caroline' na France Inter po dobu čtyř letních sezón. Na počátku roku 2000 vydala také erotický román s názvem 'La Nuit Caroline'. Její psaní se neomezuje pouze na beletrii; je také biografička a v roce 2009 publikovala Moi, Olympe de Gouges , která byla adaptována do úspěšné divadelní hry v Petit Théâtre de Paris. Dále prokazující svou všestrannost následně vydala Churchill m’a menti v roce 2014, což se setkalo s pozitivními recenzemi kritiků, a později vydala Vue sur Mère v roce 2019, po níž následoval Ma Double vie avec Chagall v roce 2021. Kromě psaní je Grimm aktivně zapojena do filmové tvorby a vyprávění příběhů. V roce 2009 se objevila ve vysílání France 3 s Marcem Jolivem v pořadu 'Rire c'est bon pour la planète', kde hrála v minutových skečích. V roce 2010 napsala a režírovala svůj první krátký film 'Sous l'oreiller'. Pracovala také jako scénáristka a řídí produkci fikce, zastávala tuto roli pro France 3 v letech 2000 až 2004. Grimm ráda vypráví příběhy, které spojují osobní zkušenosti s univerzálními tématy, s cílem vyvážit emoce, narativní napětí a hloubku lidskosti, a vyvinula vizuální, ztělesněný a citlivý styl psaní. Je také rozhlasová vypravěčka a píše texty písní, což dokazuje její mnohostranné umělecké nadání.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Chantal Lauby

Jako francouzská umělkyně Chantal Lauby prokazuje svou všestrannost prací herečky, filmové režisérky, scenáristky, humoristky, komediantky a televizní moderátorky. Narodila se 23. března 1948 v Gap (Hautes-Alpes) a její dětství a formující léta strávila v Auvergne, konkrétně mezi Auzon a Clermont-Ferrand. Její kariéra začala brzy, s prací jako mluvčí pro ORTF Auvergne v roce 1970 a později jako hlasatelka na FR3 Auvergne. Během svého působení v regionálních pobočkách France 3 a Radio France se seznámila s Brunem Carettem. Zlomovým okamžikem v kariéře Lauby jako komičky bylo její zapojení jako spoluzakladatelka Les Nuls, komediálního souboru, do kterého patřili také Bruno Carette, Alain Chabat a Dominique Farrugia. Tato skupina vytvořila nezapomenutelné díla, jako například parodickou vesmírnou sérii 'Objectif Nul' v roce 1987. Společně moderovali několik komediálních pořadů včetně 'Azur Rock', 'Un petit clip vaut mieux qu’une grande claque', 'Bzzz!', 'Le JTN', 'TVN 595' a 'A.B.C.D. Nuls'. Objevila se také ve filmu ‘La Cité de la peur’ (1994), satirické komedii s dalšími členy Les Nuls, a následně se objevila ve filmech režírovaných jejími bývalými kolegy, včetně 'Delphine 1, Yvan 0' (1996) a 'Didier' (1997). Měla také role ve filmech ‘XY’, ‘Meilleur Espoir féminin’ (1999), ‘Antilles sur Seine’ (2000) a ‘Astérix et Obélix : Mission Cléopâtre’ (2002). Kromě své práce s Les Nuls Lauby pokračovala ve budování rozmanité kariéry. V roce 2002 natočila film 'Laisse tes mains sur mes hanches' a objevila se v mnoha dalších komediích, jako například ‘Toi et moi’ (2006), ‘Comme tout le monde’ (2007), ‘Vilaine’ (2008) a ‘Bancs publics (Versailles Rive-Droite)’ (2009). Zvláště stojí za zmínku, že původně vyvinula scénář pro film s názvem 'Comme un Ouragan', který se později stal 'Les Tuche', a doporučila Jean-Paula Rouvea a Isabelle Nanty do hlavních rolí. Také poskytovala hlasové záznamy pro ranní pořad na Virgin Radio od 23. srpna 2010 a v roce 2012 moderovala pořad ‘Génération’ s Jean-Lucem Lemoineem. Album s názvem Aéromusical sloužilo jako soundtrack k jednomu z jejích filmů. Je matkou Jennifer Ayache, zpěvačky skupiny Superbus, narozené v roce 1983.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Claudia Tagboová

Claudia Tagbo je francouzsko-pobřežsko-africká herečka, komička a televizní osobnost. Narodila se 14. června 1973 v Abidjanu, Pobřeží slonoviny, kde strávila své rané roky, než se ve věku 13 let přestěhovala do Chanacu, Lozère, ve Francii, kde žila dva roky. Poté žila v Alès, Gard, až do svých 18 let. Od útlého věku projevovala Claudia Tagbo vášeň pro umění a divadlo, což utvářelo její budoucí kariérní cestu. Přestože se pokusila vstoupit do konzervatória v Montpellier bez úspěchu, pokračovala ve studiu a získala magisterský titul v oboru Perfomance Arts z Université Paris-VIII poté, co dokončila odborné vzdělání včetně BEP a odborné maturity v účetnictví. Tagbova kariéra zahrnuje jak dramatické herectví, tak komedii. Pracovala s režiséry jako Stanislas Nordey, Elisabeth Rappeneau, Julien Leclercq a Olivier Dahan a objevila se ve filmech jako Mama Aloko , La Valse des gros derrières , Ma vie n'est pas une comédie romantique a Chrysalis . Mezi její televizní role patří vystoupení v seriálech Fatou la Malienne , Ma meilleure amie , Le tuteur a R.I.S Police scientifique . Úspěšně zahájila svou stand-up komediální kariéru, kdy se jako humoristka poprvé objevila v Jamel Comedy Club v roce 2006. Od listopadu 2010 do července 2012 byla součástí týmu pořadu Ce soir avec Arthur a v roce 2011 se objevila i v komediálním seriálu United colors of Jean-Luc . Ve stejném roce se zúčastnila soutěže On n'demande qu'à en rire . Claudia Tagbo dělá víc než jen hereckou a stand-up tvorbu. To dokazuje, že jí jde být v televizi. Od prosince 2011 je častým hostem v pořadu Vendredi, tout est permis . V roce 2013 moderovala Claudia Tagbo & co , komediální galavečer na podporu asociace CéKeDuBonheur, a také uváděla pořad Disco party . V programu À nous deux v roce 2014 se otevřeně podělila o své zkušenosti s rakovinou a přispěla k singlu Kiss and Love pro Sidaction. Pokračuje v aktivitách v zábavním průmyslu a buduje kariéru, která zahrnuje herectví, komedii a televizní vystoupení.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Constance

Narozen dne 3. srpna 1985 ve Vieux-Moulin, Oise, Constance Pittard, hlavně známý jako Constance, pracoval jako herec a humorista ve Francii.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Cyril Hanouna

Cyril Hanouna, francouzsko-tuniský moderátor, televizní producent a podnikatel, se narodil 23. září 1974 v Paříži. Jeho rodiče, židovští sefardské imigranti z Tuniska, přijeli do Francie v roce 1969. Cyril Hanouna, jeho otec Ange Hanouna, byl praktický lékař, který zemřel v roce 2024. Získal francouzské občanství 20. prosince 1985 a dokončil středoškolské vzdělání s vědeckým maturitním vysvědčením se specializací na biologii. Hanounova kariéra prošla několika zvraty, než se usadila v zábavním průmyslu. Zpočátku studoval medicínu, poté management, ale obě činnosti opustil. Své televizní dobrodružství zahájil v roce 1999 psaním textů pro trailery Comédie+. Od roku 2002 se proslavil různými rolemi, včetně spolupořádání pořadu 'La Grosse Émission' a vedením rozhlasové show 'Planet Arthur'. Jeho práce se rozšířila o moderování pořadu ‘Morning Live’ na M6 v roce 2003 a přispívání do rozhlasových stanic jako Fun Radio, Rire et Chansons a RTL. Mezi lety 2002 a 2012 se objevil v mnoha televizních pořadech na France Télévisions, pokrývajících širokou škálu programů. Hanouna je primárně známý jako moderátor a producent pořadu 'Touche pas à mon poste!' (TPMP), jehož produkci zahájila jeho společnost H2O Productions 1. dubna 2010. Společnost H2O Productions založil v březnu 2010. Úspěch pořadu vedl k významné investici ve výši 250 milionů eur od Vincenta Bolloréa v roce 2015, aby si Hanounu udržel. Jeho televizní práce zahrnují také moderování 'Nouvelle Star' od roku 2012 a prezentaci francouzských hlasů pro Eurovision Song Contest v roce 2008, stejně jako komentáře z let 2009 až 2010. Moderoval také pořady 'Les Pieds dans le plat' (2013-2016), 'Balance ton post!' (2018-2022), 'Face à Baba' a 'Face à Hanouna' (2018-2022), ‘La Très Grosse Émission’ a ‘Le Hanounight Show’ (2016-2017) a hrál ve filmu 'La Vérité si je mens!' v roce 2011. V květnu 2025 plánuje spustit komunikační agenturu s názvem 'Chapchak' a talk show s názvem 'Tout beau, tout neuf' na stanici W9 od roku 2025. V listopadu 2023 se zúčastnil Pochodu za republiku a proti antisemitismu v Paříži.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Franck Dubosc

Francouzský herec a stand-up komik Franck Dubosc se narodil 7. listopadu 1963 v Petit-Quevilly, v departementu Seine-Maritime ve Francii. Navštěvoval collège Claude-Bernard a lycée Val-de-Seine, kde získal maturitu. Jeho rané vzdělání zahrnovalo tří měsíce studia angličtiny na univerzitě, než vstoupil do Conservatoire de Rouen, kde potkal budoucí spolupracovníky jako Valérie Lemercier a Karin Viard. Dubosc zahájil svou kariéru v zábavním průmyslu již v roce 1979 jako pilot v pořadu Temps X , což představovalo jeho první zkušenost s vystupováním. Duboscova cesta k proslulosti zahrnovala různorodé zkušenosti. Zdehrát krátkou roli ve filmu À nous les garçons v roce 1985 a následně pracoval jako asistent mága Huguese Proтата od roku 1985 do roku 1988. Krátkodobé působení ve Velké Británii zahrnovalo ztvárnění Patrice v seriálu Coronation Street v roce 1987 a také práci novináře pro Channel 4. V 90. letech se stal známým v celostátním měřítku díky komediálnímu dua s Élie Semounem, zejména díky jejich skečové sérii Les petites annonces . Od roku 1994 vystupoval jako stand-up komik na místech jako Café du Trésor a Le Réservoir, čímž si upevnil pozici rozpoznatelného humoristy. Duboscova kariéra zahrnuje film, televizi a divadlo. Významné uznání získal v roce 2006 rolí ve filmu Camping , který odstartoval úspěšnou trilogii včetně Camping 2 (2010) a Camping 3 (2016), všech spoluprací s Fabienem Ontenientem. Často také pracoval s režisérem Éricem Lavainem na filmech jako Incognito , Bienvenue à bord , Barbecue a Les Beaux Malaises . Objevil se v hlavních francouzských produkcích jako Astérix aux Jeux olympiques a Les Seigneurs . Dubosc má 153 filmových rolí, včetně dabingu v animovaných filmech jako Boule & Bill (2013) a Megamind (2010). V roce 2018 režíroval svůj první film, Tout le monde debout , který byl dobře přijat. Jeho třetí film, Un ours dans le Jura , získal pozitivní recenze a v roce 2026 mu vynesl Césara za nejlepší originální scénář. Pokračuje v turné s představeními jako Il était une fois… Franck Dubosc (2022) a má se objevit v připravovaných filmech Gérald le conquérant (prosinec 2025) a LOL : In Real Life (listopad 2025).

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Maurice Edmond Sailland

Maurice Edmond Saillant, známý profesionálně jako Curnonsky a přezdívaný 'Cur', se narodil 12. října 1872 v Angers ve Francii. Jeho matka, Blanche Alphonsine Mazeran, zemřela krátce po jeho narození a jeho otec, Edmond Georges Saillant, ho opustil. Následně byl vychován svou babičkou v Angers a navštěvoval Collège Saint-Maurille. Přibližně ve věku 18 let se přestěhoval do Paříže s cílem pronásledovat kariéru novináře a studovat na École normale supérieure. Curnonsky začal psát pro různé publikace, včetně La Vie parisienne, Le Music-Hall illustré du matin a Comœdia. V roce 1895 pracoval jako literární asistent u Willyho a společně s Paulem-Jeanem Touletem napsal několik románů. Alphonse Allais mu navrhl pseudonym 'Curnonsky,' který začal používat. Curnonskyho tvorba zahrnovala různé oblasti, včetně reklamních textů pro společnosti jako Pyrex a Michelin, a někteří ho považují za téměř vynálezce psaní na zakázku. Napsal nebo se podílel na psaní mnoha knih a novinových sloupků a byl také humoristou a kritikem hudebních revue. Curnonskyho příspěvky do světa kulinářství byly významné. Jméno Bibendum pro postavičku Michelin Man vzniklo díky němu v roce 1907 a od listopadu téže roku psal pro Michelin týdenní rubriku 'Les Lundis de Michelin'. V roce 1927 byl zvolen 'Princem gastronomie' v průzkumu hlasování zhruba 3000 kuchařů. Od roku 1921 do roku 1928 spolu s Marcelem Rouffem napsal 28 svazků 'La France Gastronomique', které čítaly celkem 3000 stran a více než 5000 receptů. V roce 1928 založil Académie des gastronomes, jehož prvním prezidentem byl až do roku 1949 a v roce 1947 spustil časopis Cuisine et Vins de France. Curnonsky zemřel 22. července 1956 v Paříži ve věku 83 let a zanechal po sobě rozsáhlé dílo, které upevnilo jeho pověst 'Prince gastronomie'.

Zobrazit profil

Ověřený Nenárokováno

Francie

Michel Boujenah

Michel Boujenah je francouzsko-tuniský židovský herec, humorista a režisér. Narodil se 3. listopadu 1952 v Tunisu, Tunisko, a ve svých jedenácti letech se s rodinou přestěhoval do Francie, kde se usadil v Bagneux poblíž Paříže. Jeho otec, Joseph Boujenah, byl lékař a má tři bratry, včetně filmaře Paula Boujenaha. Již od mládí projevoval Michel zájem o herectví a v patnácti letech chtěl se stát hercem. Navštěvoval École alsacienne v letech 1967 až 1970. Boujenahova kariéra začala založením divadelní společnosti 'La Grande Cuillère' v roce 1972 společně s Paulem Alliem a Corinne Atlas. Jeho první sólové vystoupení přišlo v roce 1980 s představením 'Albert', které napsal ve spolupráci s Corinne Atlas a zkoumalo zkušenosti tuniských židovských imigrantů ve Francii, s premiérou v Théâtre du Lucernaire. Všechna svá sólová představení napsal a režíroval s cílem zpochybnit negativní stereotypy. Zatímco jeho druhé představení 'Anatole' nebylo úspěšné, 'Les Magnifiques' se ukázalo jako významný úspěch, představující portréty franko-tuniských Židů. Jeho filmová kariéra začala v roce 1980 filmem 'Mais qu'est-ce que j'ai fait au bon Dieu pour avoir une femme qui boit dans les cafés avec les hommes?' a objevil se ve více než třiceti filmech. Během své kariéry obdržel Boujenah několik ocenění. V roce 1985 získal Césara za nejlepší vedlejší mužský herecký výkon ve filmu Trois Hommes et un couffin a v roce 1994 byl nominován na Césara za nejlepší mužský herecký výkon ve filmu Le Nombril du Monde a v roce 2004 za nejlepší debut ve filmu Father and Sons . Režíroval filmy Father and Sons (2003), Trois amis (2007) a Heartstrings (2016) a psal scénáře k několika filmům. V roce 2004 byl jmenován důstojníkem Řádu kulturních zásluh v Monaku. Vyjádřil složité názory na identitu, cítí se jako Žid, Francouz, Tunisák, sionista a blízko Izraeli, a zároveň podporuje palestinský stát. V roce 2017 čelilo jeho pozvání na tuniský kulturní festival protestům kvůli těmto názorům. V současné době připravuje film s Yvanem Attalem a Pascalem Elbém, který byl oznámen v roce 2013, a od roku 2007 působí jako umělecký ředitel Festivalu de Ramatuelle.

Zobrazit profil