Enrique San Francisco

Quique San Francisco, známý také jako Rogelio Enrique San Francisco Cobo, byl španělský herec a komik. Narodil se v Madridu 10. března 1955 a zemřel tam 1. března 2021 na zápal plic po období hospitalizace pro těžkou bilaterální pneumonii. Jeho rodiči byli herci Vicente Haro a Enriqueta Cobo (Queta Ariel) a měl bratra, Vicente Haro Vidal. Dětství strávil v Barceloně s matkou.

San Francisco zahájil svou hereckou kariéru v mladém věku, již ve šesti letech se objevoval v reklamách a poté ve Televisión Española show Santi, botones de hotel ve svých deseti letech v roce 1965. Ještě o dva roky později debutoval v divadle ve hře El sueño de una noche de verano a následně se objevil ve filmu Frankie y la boda (1965). Od roku 1975 se plně věnoval herectví, krátce navštěvoval pražské Divadelní studio předtím, než se toho roku přestěhoval do Madridu. V roce 1975 hrál v dvou epizodách seriálu El pícaro , které režíroval Fernando Fernán Gómez. Během 70. a začátku 80. let byl aktivní v kinematografii, zejména v žánru 'cine quinqui', a hrál ve filmech režiséra Eloy de la Iglesia, včetně Navajeros (1980), Colegas (1982) a El pico (1983). Objevil se také ve filmech jako Ernesto (1979) a Maravillas (1981).

Kariéra San Francisca zahrnovala film, televizi, divadlo a rozhlas. Propůjčil svůj hlas nahrávkám Loquillla y Trogloditas a La Fuga a objevil se ve videoklipech pro Rosario Flores a další. Od roku 2001 do roku 2008 hrál roli Tinína v populárním televizním seriálu Cuéntame cómo pasó . Účastnil se také pořadů jako El club de la comedia a No somos nadie . Byl nominován na cenu Goya za nejlepší vedlejší roli dvakrát, v roce 1990 za Orquesta Club Virginia a v roce 1993 za El baile del pato . Jeho poslední filmové role byly ve filmech 4 latas (2017) a Sin rodeos (2018). Byl členem Akademie filmu a měl talent se smát sám sobě. Je zapamatován pro svůj přínos španělskému humoru a herectví, s tím, že Mariano Barroso ho popsal jako 'grandísimo actor, vulnerable, brillante y querido por todos'.