Christoph Maria Herbst pracuje jako herec, komik a synchronista a propůjčuje svůj hlas rozhlasovým hrám a audioknihám. Jeho role jako Stromberga v televizní komedii stejného jména mu získala Adolf Grimme cenu v roce 2006 a následně mu byla udělena německá komická cena jako nejlepší herec po dobu tří po sobě jdoucích let.
Fips Asmussen, narozený jako Rainer Pries 30. dubna 1938 v Hamburku, byl německý komik a entertainer. Jeho otec, bankovní úředník z Lübecku, původně chtěl, aby se vyučil tiskařem. Místo toho studoval na Werbe-Akademie (Reklamní akademii) v Hamburku a získal diplom jako kvalifikovaný tiskař. Před svou kariérou v komedii provozoval od konce 60. let do začátku 70. let hamburský kabaretní bar s názvem 'Violette Zwiebel', kde vystupoval s kabaretními písněmi, chansonem a poezií umělců jako Kurt Tucholsky a Bertolt Brecht. Asmussen začal pracovat jako komik na počátku 70. let a od roku 1973 si zvolil pódiumové jméno Fips Asmussen. Zpočátku byla jeho komedie sofistikovanější a politická. Od roku 1973 se však začal primárně věnovat rychlému vyprávění vtipů po sobě jdoucích. Tento styl se stal definujícím znakem jeho vystoupení, často doprovázeným záměrně neveselými vtipy a slovními hříčkami podávanými rychlým tempem. Jeho debutové album 'Witze am laufenden Band' (Vtipy na běžícím pásu), vydané v roce 1973, dosáhlo komerčního úspěchu a získalo platinovou desku za prodej 500 000 kopií. Vydal také několik singlů, včetně cover verzí populárních písní jako 'Ein Korn im Feldbett' a 'Mein Gott, Walther!', které se dostaly do německých hitparád. Během své kariéry se Fips Asmussen objevil v mnoha rozhlasových a televizních pořadech a hrál v televizních seriálech jako 'Eine geschiedene Frau', 'Großstadtrevier' a 'Riverboat'. Měl také humornou rivalitu s Oliverem Kalkofem. Byl známý tím, že veřejně obviňoval Dietera Hallervordena z používání jeho gags bez povolení, zejména s odkazem na skeč s 'fritováním brambor'. Do roku 2020 prodal Asmussen sedm milionů desek, kazet a CD. V 90. letech žil nějakou dobu ve Wolfenbüttelu. Zemřel 9. srpna 2020 v Querfurtu, Sasko-Anhaltsko, ve věku 82 let na rakovinu a zanechal po sobě rozsáhlé dílo a odkaz jako výrazný hlas v německé komedii.
Narodil se 7. května 1942 v Mnichově. Gerhard Polt byl německý umělec známý jako spisovatel, herec, filmař a performer satirického kabaretu. Během druhé světové války se s matkou přestěhoval do Altöttingu, aby se vyhnul bombardování; jeho otec, Richard Polt, byl právník a major během války. Rodina se v roce 1951 vrátila do Mnichova a později bydlela na Amalienstraße. Studoval politologii v Mnichově a historii na Univerzitě v Mnichově, následně skandinávské studie a starogermánské jazyky od roku 1962 do 1968 v Göteborgu, kde se naučil plynně švédsky a dokonce vystupoval se švédským programem pro krále Karla XVI. Gustava. Poltova kariéra začala rozhlasovou hrou 'Als wenn man ein Dachs wär’ in seinem Bau', ve které ztvárnil přes 30 postav. Poprvé se objevil na jevišti v roce 1975 s kabaretním programem Kleine Nachtrevue v Münchner Kammerspiele a později spolupracoval s Hannsem Christianem Müllerem na produkcích jako 'Diridari' a 'Tschurangrati'. Jeho komedie se často zaměřuje na bavorské lidi, kulturu a politiku, často zobrazující nevzdělanou bavorskou maloburžoazii na jevišti. Charakteristickým prvkem jeho vystoupení je přepínání mezi bavorským, spisovnou něštinou a pseudoangličtinou. Vystupuje již více než 50 let, jeho divadelní představení v Mnichově začala v roce 1976 a jsou velmi populární. Získal širší uznání v Západním Německu v roce 1979 díky televizní komediální sérii Fast wia im richtigen Leben (Téměř jako v reálném životě), ve které hrál po boku Gisely Schneebergerové od roku 1979 do roku 1988. Polt napsal a hrál ve filmech včetně Kehraus (1983), Man spricht deutsh (1987) a Germanikus (2004) a režíroval film Herr Ober! (1992). Během své kariéry si Gerhard Polt vysloužil značné uznání a četná ocenění, včetně Deutscher Kleinkunstpreis (1980), Adolf-Grimme-Preis (1982), Deutscher Darstellerpreis (1984), Prix Pantheon (2002) a Kassel Literary Prize (2006). V roce 2017 obdržel čestné ocenění na Bavarian TV-Awards od bavorského premiéra; další pocty zahrnovaly Kulturní čestnou cenu města Mnichova v roce 2019 a Bavorské vyznamenání za zásluhy v roce 2021. V současnosti žije v Neuhaus (Schliersee), Polt pokračuje ve vystupování, často s Biermösl Blosn, a je naplánován na nadcházející koncerty po celém Německu. Je ženatý od roku 1971 a má jednoho syna.
Heinz Eckner, německý herec a komik, se narodil 4. května 1925 v Drážďanech. Již od čtrnácti let toužil po vystupování poté, co zazářil ve školní hře. Jeho otec ho zpočátku odradil od herecké kariéry a trval na tom, aby se naučil řemeslo. V důsledku toho Eckner dokončil učení elektrotechnika a zároveň studoval herectví. Během druhé světové války vystupoval na 'bunte Abende' (různorodých večerech) jako 'Sketch-Offizier'. Po válce se objevil v divadlech v Berlíně, Hannoveru a Hamburku a dosáhl úspěchu jako operetní buffo. Ecknerův přechod ke komediálním rolím byl způsoben praktickými důvody; rostoucí váha mu znemožňovala vystupovat po boku „příliš štíhlé“ sopranistky. Jeho televizní kariéra začala náhodným setkáním v jídelně rozhlasového studia Bremen v roce 1968, což vedlo ke spolupráci s Rudim Carrellem a nabídce práce poté, co snědl pět hovězích žebříčků. Německé televizní publikum se ho dočkalo jako asistenta v pořadu „Rudi Carrell Show“ a následně získal další proslavení díky vystupováním v pořadech „Am laufenden Band Carrells“ a „The Rudi Carrell Show“. Od roku 1974 do roku 1979 byl široce uznáván jako partner Rudia Carrella ve skečích v televizní soutěži ARD „Am laufenden Band“, často ztvárňující dobrosrdečného, poněkud neohrabaného pomocníka. S Carrellem pracoval na více než 70 pořadech a objevil se s ním i ve filmu. Mezi lety 22. dubna 1981 a 1983 uváděl Heinz Eckner pořad 'Ein Wort aus Musik' na ZDF, který režíroval Hans Rosenthal. Tento seriál, ve kterém diváci posílali řešení slov odvozených z písní, přilákal stovky tisíc příspěvků a dosáhl prvního místa v žebříčku pořadů na ZDF. Objevil se také v několika televizních seriálech, včetně menších rolí ve "Derrickovi" a "Die Schwarzwaldklinik," vydal čtyři knihy a několik desek. V polovině 70. let získal malý statek ve Wachendorfu a stal se sousedem Rudi Carrella. Byl ženatý s Renate ( 1934) a měli tři děti: Gudrun ( 1957), Hans ( 1958) a Frank ( 1966). Heinz Eckner zemřel 30. května 2012 ve věku 87 let a své poslední roky strávil v domově pro seniory v Achimu.
Ingo Appelt je německý komik narozený 20. dubna 1967, původně v Essenu, ale později prožil dětství ve Würzburgu. Jeho rodiči byli Inka a Wilhelm Appelt, kteří se rozváděli; jeho matka se následně v letech 1969 až 1980 provdala za německého fotbalistu Güntera Fürhoffa, čímž se z něj stal nevlastní syn prominentního sportovce. Předtím, než se věnoval komedii, Appelt dokončil učení jako strojník u Siemensu a zapojil se do odborové činnosti s IG Metall, kde nakonec působil jako jejich stálý školící důstojník ve Würzburgu. Jeho první vystoupení se uskutečnilo na konferenci mládeže IG Metall v roce 1989, což znamenalo začátek jeho profesionální kariéry. Appelt se stal profesionálem v roce 1993 a rychle si získal uznání díky vystupováním v různých německých komediálních pořadech, včetně 7 Tage, 7 Köpfe, Freitag Nacht News, RTL Samstag Nacht a Quatsch Comedy Club. Je známý svými parodiemi politiků jako Rudolf Scharping, Helmut Kohl a Gerhard Schröder, stejně jako celebrit jako Til Schweiger a Herbert Grönemeyer. Jeho komediální styl vedl k širšímu uznání v pořadech jako RTL Nachtshow a Quatsch Comedy Club. Appeltova tvorba zahrnuje několik alb vydaných mezi lety 1997 ('Der Abräumer') a 2011 ('Frauen sind Göttinnen – Wir können nur noch beten'), a také singl 'Tanz für mich' s Aquagen v roce 2000. V roce 2008 vydal knihu 'Männer muss man schlagen' a má stránku na IMDb dokumentující jeho herecké role. Během své kariéry moderoval Appelt vlastní pořad 'Ingo Appelt Show' na ProSieben (listopad 2000), i když byl krátkodobý. Objevil se také v pohádkové adaptaci ProSieben 'Hans im Glück' v roce 2006 a působil jako moderátor zpravodajského pořadu RTL 'Freitag Nacht News' v roce 2006. V roce 2012 byl členem 15. spolkového shromáždění, kde se účastnil volby Joachima Gaucka do funkce prezidenta. Pokračuje v vystupování a od května 2013 cestuje s divadelním programem 'Göttinnen' a od října 2013 se objevuje v pořadu Mario Barth 'Mario Barth deckt auf!'. Appelt moderoval pořad BR 'Kabarett aus Franken' od října 2014 do ledna 2024. V Las Vegas se v červnu 2016 oženil se Sonií Guha-Thakurtou, která řídí Quatsch Comedy Club. Aktuálně má naplánováno mnoho koncertních vystoupení po celém Německu v roce 2026, včetně vystoupení v Neustadt a.d. Weinstrasse, Rüsselheim a Berlíně.
Marc-Uwe Kling je německý komik, autor a kabaretní umělec, známý pro svůj politický stand-up comedy. Narodil se ve Stuttgartu v roce 1982 a momentálně žije v Berlíně. Jeho rodina se skládá ze dvou spediceřů a jeho otec je amatérský hudebník. Kling studoval filozofii a dramatické umění na Svobodné univerzitě v Berlíně po dobu 10 až 12 semestrů, ale ani jeden titul nedokončil. Od roku 2003 pravidelně vystupuje Kling na různých pódiích v Berlíně a účastní se čtenářských akcí a poetry slamů po celé Německu. V letech 2006 a 2007 vyhrál německy hovořící mistrovství v poetry slamu. V roce 2004 spoluzaločil s Koljou Reichertem, Maikem Martschinkowským a Sebastianem Lehmannem literární akci zvanou Lesedüne, která dodnes pokračuje. Od roku 2005 do roku 2008 vystupoval se sólovým programem 'Když se přetrhnou všechny struny, nemůžeš se ani oběsit.' V roce 2011 vydal také studiové album 'Marc-Uwe Kling & Die Gesellschaft.' Kling je obzvláště uznáván pro svou tvorbu s mluvícím klokanem jako spolubydlícím. Moderuje týdenní podcast 'Neues vom Känguru' pro rozhlasovou stanici Fritz, který získal v roce 2010 Německou rozhlasovou cenu. Podcast a kniha 'Die Känguru-Chroniken' zkoumají tento neobvyklý vztah. Následovaly další knihy ze série 'Känguru-Chroniken': 'Das Känguru-Manifest' (2009, 2011), 'Die Känguru-Offenbarung' (2014) a 'Die Känguru-Apokryphen' (2018). Od roku 2015 píše také dětské knihy, včetně 'Prinzessin Popelkopf.' V roce 2017 vydal komickou dystopickou novelu 'QualityLand', která satirizuje aspekty jako ekonomika, právo, xenofobie, vztahy, bezpečnost a vláda. Kniha zkoumá svět, ve kterém algoritmy optimalizují práci, volný čas a vztahy, strávila měsíce na německých bestsellerových seznamech, byla přeložena do více než 25 jazyků a v roce 2018 získala Německou cenu za sci-fi. V březnu 2019 oznámila společnost HBO plány na vytvoření seriálu na motivy 'QualityLand' pod režii Mika Judge. Režíroval také filmy 'Die Känguru-Chroniken' (2020) a 'Die Känguru-Verschwörung' (2022), ke kterému přispěl i jako spoluautor. V roce 2021 obdržel Jonathan Swift Prize a v roce 2026 Kasseler Literaturpreis. Kling nadále vystupuje, s plánovanými vystoupeními v Postupimi a Berlíně v listopadu a prosinci roku 2026.
Markus Majowski je německý herec, komik, režisér, autor a podnikatel. Narodil se 29. dubna 1964 v Západním Berlíně a momentálně žije v Berlíně. Jeho otec, Heinrich Majowski, byl violoncello hráčem v Berliner Philharmoniker, což mu zajistilo brzké propojení s uměním. Majowski studoval herectví na Else Bongers Schauspielschule od roku 1983 do roku 1987 a zde debutoval v divadle, zároveň získal i pěvecké vzdělání. Majowského kariéra začala v roce 1988 účinkováním ve 'Černém lesním sanatoriu', kde se objevil ve třech epizodách. Následně hrál v seriálech jako 'Pekelní sousedé' a '7 trpaslíků – Muži v lese', čímž prokázal svou univerzálnost v komediálních i dramatických žánrech. Od roku 2002 do roku 2008 získal širší uznání díky účasti v komediálním seriálu 'Die Dreisten Drei – Die Comedy-WG' na Sat.1. V roce 2008 moderoval německou verzi pořadu 'Come Dine with Me' na VOX. Během své kariéry vystupoval Majowski v různých divadlech, včetně Theater am Kurfürstendamm a Hamburger Kammerspiele. Kromě herectví má Majowski pestrý profesní život. Od roku 1997 pracuje pro německou Telekomunikaci v oblasti reklamy, kde často ztvárňuje komickou postavu T. Neumanna. Vlastní také firmu na reklamní propagaci večírků s názvem Majowski party advertising a pracoval v reklamě pro výrobce drůbeže Wiesenhof. V roce 2013 vydal svou autobiografii 'Markus, glaubst du an den lieben Gott?', která se zabývá osobními problémy. Nadále je aktivní v zábavním průmyslu, objevuje se ve filmech jako Philippika (2023-2024) a Kreuzfahrt ins Glück (2021-2022), a momentálně hraje Henriho Schuhmanna v Ein Herz aus Schokolade v Comödie Dresden. Od 1. listopadu 2026 se Majowski vydá na německé turné s představením “Die fetten Jahre sind vorbei” (The Edukators), a je plánováno, že ztvární soudce ve hře “The Jury Experience – Death by AI.” Mezi jeho ocenění patří divadelní cena Berliner Morgenpost, udělená v roce 2005, a Deutscher Comedy Preis z roku 2004.
Markus Maria Profitlich, narozený 25. března 1960 v Bonnu, Německo, je dlouholetý a úspěšný německý komik, herec a dabér. Po učení se truhlářem začal zpočátku vystupovat s komedií na místních scénách, včetně Bonner Springmaus-Theater. Příjmení „Profitlich“ není pseudonym a může znamenat „člověk, který jedná výhodně“. Profitlich opustil školu ve věku 14 let a má pět sourozenců: dva bratry a tři sestry. Získal uznání díky své práci v televizní show 'Die Wochenshow' v letech 1999 až 2001. Během této doby ztvárnil různé postavy, nejznámější z nich byl 'Erklärbär' (Vysvětlující medvěd), stejně jako Peter Wuttke, Mawegda Gandhi a Baby Markus. Poté Profitlich hostoval, režíroval a produkoval vlastní zábavní show 'Mensch Markus' v letech 2002 až 2007 prostřednictvím své společnosti mmp production. Produkoval také pořady 'Weibsbilder' a 'Deutschland ist schön'. V roce 2002 obdržel Německou cenu za komedii za nejlepšího komika za 'Mensch Markus' a celkově získal toto ocenění třikrát. Neuvěřitelný v německých dabinkách filmů 'The Incredibles' a 'Incredibles 2'. Objevil se také ve filmech jako "Barfuss" (2006) od Tila Schweigera a "Siegfried" (2013) od Svenda Unterwaldta. Od 80. let cestuje s různými stand-up programy, včetně představení jako 'Magic Marabus', 'Dinner for One' a 'Mensch Markus Live'. V dubnu 2018 Profitlich veřejně oznámil svou diagnózu Parkinsonovy choroby a s humorem se k ní otevřeně vyjadřuje, cítí se fyzicky i psychicky stabilní díky lékům. Nyní je členem svobodného protestantského farního sboru a baví se aktivitami jako stolní tenis v klubu PingPongParkinson.
Oliver Kalkofe, narozený jako Oliver Lars Fred Kalkofe 12. září 1965 v Engelbostelu nedaleko Langenhagenu v Německu, je německý herec, kabaretní umělec, satirik, moderátor a dabér. Dětství strávil v Engelbostelu a později v Peine. Jeho otec byl prodejce nábytku jménem Fritz Kalkofe. Kalkofe zahájil svou mediální kariéru jako rádiaista v rádiu RST v Rheine. Po dokončení Abitur v roce 1984 se vyučil jako zahraniční korespondent a ekonomický tlumočník v angličtině a francouzštině. Studoval žurnalistiku, anglistiku a germanistiku na Westfälische Wilhelms-Universität Münster, ale nedokončil je. Od roku 1990 do 1994 pracoval na komediálním pořadu Frühstyxradio na rádiové stanici ffn, kde vytvořil populární postavu 'Onkel Hotte'. Kalkofe a Oliver Welke tvořili duo 'Kalk & Welk', které vydávalo společné nahrávky. První zkušenosti s humorem získal v rozhlasovém pořadu 'Frühstyxradio' (ffn) v Dolní Sasko. Dosáhl celostátní popularity díky televiznímu pořadu Kalkofes Mattscheibe , který měl premiéru na Premiere v roce 1994 a vycházel z jeho série Frühstyxradio. Pořad Mattscheibe nabízí humorné komentáře a parodie německých televizních klipů. Tento pořad získal v roce 1996 cenu Adolf Grimme a později v roce 1999 Německou komediální cenu. Kalkofes Mattscheibe Rekalked vysílala stanice Tele 5 v letech 2012 až 2013. Od roku 2013 spoluvěnuje pořad Die schlechtesten Filme aller Zeiten (SchleFaZ) na Tele 5, inspirovaný pořadem Mystery Science Theater 3000 . Hrál v parodických filmech o Edgaru Wallaceovi 'Der Wixxer' (2004) a 'Neues vom Wixxer' (2007), a spolupodílel se na psaní scénářů. Pracoval také jako dabér pro filmové produkce, včetně hollywoodských blockbusterů jako 'Garfield', 'Cars' a 'Robots'. V současné době se objevuje v různých online formátech a na TELE 5 a od roku 2022 vede podcast "Kalk & Welk – Die fabelhaften Boomerboys" s Oliverem Welkem.
Ralf Schmitz je německý komik, herec, moderátor a autor. Narodil se 3. listopadu 1974 v Leverkusenu, Německo, navštěvoval gymnázium Landrat-Lucas-Gymnasium v Leverkusen-Opladen a během školních let se účastnil divadelních představení. Po maturitě absolvoval vojenskou službu, následně herecké a klasické taneční vzdělání a zpěvácké lekce. Schmitz zahájil svou kariéru účastí v pořadu 'Genial daneben – Die Comedy Arena' již od roku 2003. Od roku 2000 do roku 2004 byl členem improvizovaného divadla 'Die Springmaus' v Bonnu, kde se učil improvizaci od Billa Mockridge. Získal uznání pro svou roli v pořadu 'Die Dreisten Drei' až do konce třetí série (2002-2005) a v roce 2003 obdržel cenu Deutscher Comedypreis za nejlepšího nováčka. Objevil se v televizních seriálech jako 'Schillerstraße' od roku 2004 do roku 2006, 'Sag die Wahrheit' v roce 2005 a 'Zimmer frei!' v roce 2006. V roce 2006 hrál také hlavní roli v pořadu 'Schmitz komm raus' a v roce 2007 pokračoval s turné. Ralf Schmitz si získal pověst mistra improvizované komedie a rychlé mluvčího (Schnellredner). Vystupoval na živých stand-up vystoupeních, včetně 'Ralf Schmitz live! Schmitzophren' v roce 2010 a 'Ralf Schmitz Live', které bylo vysíláno na RTL v roce 2011. Je také autorem tří knih: 'Schmitz’ Katze' (2008), 'Schmitz’ Mama' (2011) a 'Schmitz’ Häuschen' (2014). Od roku 2013 moderuje seznamovací show RTL 'Take Me Out'. Od roku 2004 se také rozsáhle věnuje dabingu, propůjčuje svůj hlas filmům jako 'Malý lední medvěd 2: Tajemný ostrov,' 'Ab durch die Hecke', 'Kung Fu Panda' a 'Kung Fu Panda 2.' V roce 2005 získal Eins Live Krone za nejlepšího komika. V letech 2024 a 2025 se účastnil soutěže LOL: Last One Laughing, v roce 2024 skončil druhý a v šesté sezóně v roce 2025 vyhrál. Aktuálně, od dubna 2024, moderuje týdenní podcast 'Spontanorama'.
Tetje Mierendorf je německý herec, komik, zpěvák, řečník a autor. Narodil se v Hamburku 18. dubna 1972 a má dnes 54 let. Po mnoho let působí v divadle, muzikálech, televizi a nahrávacích studiích a vlastní pracovní povolení pro Evropskou unii (EU-27). Po dokončení Abitur v roce 1992 se Mierendorf věnoval kariéře herce a zpěváka, zpočátku pracoval jako bankovní úředník. Začali vystupovat již během školních let, byli členem hamburské skupiny Invain a od dubna 1997 do dubna 2001 hráli roli 'The Big Bopper' v představení Buddy – The Buddy Holly Story. Jejich všestrannost dokládají role jako Vince Fontaine/Teen Angel v Grease (duben 1995 až únor 1997), Eddie/Dr. Scott v The Rocky Horror Show (prosinec 1999 až duben 2000) a Edna Turnblad v Hairspray (prosinec 2009 – září 2010). Také hráli na turné se Springmaus od roku 2003 do roku 2004. Mierendorf získal širší uznání díky roli Gunnera Janßena v německé adaptaci filmu *Má velká, tlustá, trapná snoubenka* (s názvem *Mein großer, dicker, peinlicher Verlobter*) z roku 2004 a jako člena souboru improvizačních komediálních pořadů *Schillerstraße* a *Frei Schnauze*. V roce 2005 se objevil v televizní adaptaci filmu *Urmel aus dem Eis* jako Seele-Fant a od té doby se vyskytl i v dalších televizních produkcích, jako například *Tatort* a *Großstadtrevier*. V roce 2010 hrál postavu 'Bones' ve hře *Sister Act*. Také se zúčastnil taneční show RTL *Let’s Dance* v dubnu 2013. V současné době pracuje jako hlavní řečník a vystupuje na místech jako Komödie Winterhuder Fährhaus.
Wilhelm Bendow, narozený jako Wilhelm Emil Boden 29. září 1884 v Einbecku, byl německý komik a herec ve filmech. Jeho otec, Friedrich Boden, vlastnil pivovar. Bendow zahájil svou kariéru vystupováním v menších podnicích, než získal angažmá v Berlínském Schillertheateru kolem roku 1906/1907. Je považován za hvězdného komika a důležitou historickou osobnost uznávanou berlínskou vládou. Bendowova popularita výrazně vzrostla v 20. letech jako kabaretní umělec. Od roku 1926 do roku 1934 provozoval vlastní kabaret „Bendows Bunte Bühne“, často přezdívaný publikem „strýček Wilhelm“. Objevil se v mnoha filmech a divadelních produkcích, převážně v komických rolích, s filmografií zahrnující 84 titulů mezi lety 1913 a 1947. V roce 1943 si ve fantasy filmu Münchhausen zahrál roli Měsíčního muže, nebo „Mann im Mond“. Jeho tvorba se rozprostírala i na rané revy a operety, a objevoval se v produkcích až do roku Casanova . Bendowův komediální styl zahrnoval humorné rozhlasové pořady a nahrávky, což přispělo k jeho širokému uznání. Spolupracoval s Paulem Morganem na několika nahrávkách a s Erikem Chareellem na Charell revui 'Von Mund zu Mund'. Skica nazvaná Auf der Rennbahn , obsahující jeho citát „Wo laufen sie denn?“, se stala široce známou a později byla adaptována Loriotem. V letech 1938 a 1939 čelil vyšetřování Gestapa kvůli podezřelým homosexuálním kontaktům, ale tato řízení byla zastavena. V roce 1944 byl uveden na seznam 'Gottbegnadeten-Liste' (Seznam božsky nadaných). Po nehodě v roce 1947 se stáhl ze společenského života a zemřel 29. května 1950 v Einbecku, kde byl pohřben na Novoměstském hřbitově. Divadlo v Einbecku nese jeho jméno.
Albánie
Arménie
Argentina
Rakousko
Austrálie
Ázerbájdžán
Belgie
Bulharsko
Benin
Brazílie
Kanada
Švýcarsko
Chile
Kamerun
Čína
Kolumbie
Česko
Německo
Dánsko
Dominikánská republika
Alžírsko
Estonsko
Egypt
Španělsko
Finsko
Francie
Spojené království
Ghana
Řecko
Guatemala
Maďarsko
Indonésie
Irsko
Izrael
Indie
Irák
Írán
Itálie
Jamajka
Japonsko
Keňa
Jižní Korea
Kazachstán
Libanon
Lotyšsko
Maroko
Myanmar (Barma)
Malta
Malawi
Mexiko
Malajsie
Nigérie
Nikaragua
Nizozemsko
Norsko
Nepál
Nový Zéland
Peru
Filipíny
Pákistán
Polsko
Portugalsko
Katar
Rumunsko
Srbsko
Rusko
Saúdská Arábie
Švédsko
Slovinsko
Slovensko
Thajsko
Tunisko
Turecko
Tchaj-wan
Ukrajina
Uganda
Spojené státy
Uruguay
Uzbekistán
Vietnam
Jihoafrická republika
